Z čeho byly zuby George Washingtona? To byste nečekali

Chrup prvního amerického prezidenta byl v zámoří velkým tématem. Nemocný George Washington totiž musel používat protézy, vytvořené nejen z kovů a slonoviny, ale i… lidských zubů. Odkud je bral?
Zuby George Washingtona tvrdé jako skála v Mount Rushmore rozhodně nebyly.
Zuby George Washingtona tvrdé jako skála v Mount Rushmore rozhodně nebyly.
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

George Washington bezesporu patří nejen mezi nejzásadnější postavy americké historie, ale dodnes v mnoha ohledech platí za ideál novověkého politika. Byl zdrženlivý, opatrný, vždy důstojný a s vůdcovským citem, zároveň však nezapomínal na své rurální kořeny. Zavzpomínat na jeho tažení na post první prezidenta USA můžete třeba v našem nedávném článku. Za zmínku však stojí i jedna historická kuriozita, jež měla na charakter osobitého politika nezanedbatelný vliv.

Zuby George Washingtona

Už ve své době, tedy v 18. století, byly velkým společenským tématem Washingtonovy zuby. Chrup budoucího prezidenta totiž od časné dospělosti podléhal radikální zkáze; na vině však nebyla dostatečná hygiena, Washington se o zuby snažil pečovat, ale přesto jeho lékařům nezbylo než mu postupně všechny vytrhat. První zkažený zub opustil Washingtonovu ústní dutinu ve věku 24 let, poslední zub měl v ústech roku 1789, tedy v 57 letech. Z toho důvodu byl řadu dekád nucen nosit protézy a asi si dokážete představit, že přestože byl Washington na vrcholu tehdejšího společenského žebříčku, možnosti zubních protéz byly v 18. století značně omezené.

V zámoří je proto velmi zažitá představa, že Washington používal dřevěný chrup. To však není pravda, ve skutečnosti střídal hned několik sad náhradních zubů, vyrobených nejčastěji z kovových slitin či slonoviny. Avšak nedávno probrané záznamy dokazují, že ve svých ústech měl budoucí prezident i chrup vytvořený ze zubů jiných lidí – a nejpravděpodobněji otroků. Dokonce inaugurační projev v roce 1789 údajně přednesl s ústy plných cizích zubů. To je poněkud děsivá představa, která navíc ve Spojených státech silně rezonuje i z důvodu stále kontroverzního vztahu Otců zakladatelů k lidským právům, a především otázce otroctví.

Ožehavá otázka otroctví

Sám Washington totiž otroky vlastnil a s lidskými bytostmi bez skrupulí obchodoval. Dokonce během svého pobytu v abolicionisticky založené Filadelfii hledal díry v zákonech, aby nemusel své otroky propouštět. Politicky nebyl v této otázce vyhraněný, během své vlády podepsal zákony zlepšující situaci jak otrokářů, tak i otroků.

Ale zpět k obsahu Washingtonových úst. Podle dochovaných dokumentů americký prezident v době své smrti vlastní přes 300 otroků a od některých z nich průkazně odkoupil část jejich zubů; bohužel pro nebohé otroky však hluboko pod „tržní cenou“ – ano, tehdy byl o zachovalé zuby docela zájem, a tak chudí lidé měli možnost se za úplatu nechat části chrupu zbavit. Spořivý Washington však evidentně využil zásob vlastních otroků, kteří o ceně příliš smlouvat nemohli.

Ještě jedna zajímavost se však k Washingtonovým zubním protézám váže. Drátěná kovová konstrukce některých modelů byla poměrně těžká, vytvářela silný protitlak a rozhodně se nejednalo o nic, co by kdokoli z nás chtěl mít v ústech. Existují teorie, že právě tento handicap svým způsobem pomohl Washingtonovi k budování politické image. Mluvení totiž bylo namáhavé, a tak bylo lepší mlčet, poslouchat a tvářit se zarputile. Umírněný projev a z výrazu tváře sršící sveřepost byly rozhodně vlastnostmi, které politikovi přidaly na charismatu a vůdcovských schopnostech. Takže nakonec možná i tělesný neduh lze překlopit ve výhodu…

Text: MS

Reklama
Reklama