Výbuch na letní olympiádě v Atlantě: Hon na teroristu zničil život nevinnému hrdinovi

Za záchranu desítek životů člověk většinou není odměněn tím, že je označen za vraha.
Dopadení teroristy, které odpálil bombu na olympiádě v Atlantě, zabralo několik let
Dopadení teroristy, které odpálil bombu na olympiádě v Atlantě, zabralo několik let
Getty Images

reklama

Šestadvacáté Letní olympijské hry v americké Atlantě ve státě Georgia měly být rozhodně výjimečné. Slavilo se sté výročí od znovuzahájení jejich pořádání. Organizátoři na nich bezpečnostními opatřeními na tehdejší dobu proto nešetřili. Navíc se konaly ve vypjaté době. Ještě při úvodním ceremoniálu zadrželi policisté muže s nabitou zbraní vydávajícího se za člena ochranky. Nebylo divu, že se bezpečnost návštěvníků i sportovců hlídala víc, než bylo v devadesátých letech obvyklé. A přesto se krátce po půlnoci 27. července 1996 do Olympijského parku, kde se v tu dobu shromáždily tisíce lidí na koncertě kapely Jack Mack and the Heart Attack, podařilo křesťanskému fanatikovi Ericu Rudolphovi pronést v batohu podomácku vyrobenou bombu obalenou hřebíky a umístit ji pod jednu z židlí.

Nálož vybuchla těsně vedle věže s ozvučením a osvětlením
Autor: AP Nálož vybuchla těsně vedle věže s ozvučením a osvětlením

Zranění lidem způsobily hlavně kovové šrapnely

Krátce nato, přesně v jednu hodinu a sedm minut ráno, volal terorista na linku 911 a bombu nahlásil; netušil ale, že podezřelý batoh už devět minut předtím objevil bezpečnostní hlídač Richard Jewell, upozornil na něj autority a začal s evakuací lidí z nacpaného stadionu.

Zachránil tak bezpochyby desítky lidských životů, protože organizátorům nikdo o podezřelém telefonátu vědět nedal a nebýt Jewella, akce by pokračovala bez přerušení dál. Čas ale hrál proti němu. Když nálož v jednu hodinu a dvacet pět minut vybuchla, nebylo ještě okolní prostranství úplně vylidněné a kovové šrapnely hřebíků se zabodly do těla 122 lidí.

Pamatuji si žár, pamatuji si zápach střelného prachu. Věci okolo mě padaly k zemi… jako by se všechno odehrávalo zpomaleně,“ popsal později výbuch jeden ze zasahujících agentů georgijského vyšetřovacího úřadu, Tom Davis. „Na zemi ležela spousta lidí, hrozně křičeli, naříkali, byli očividně v bolestech. Krváceli.“ Podomácku vyrobená bomba připravila o život 44letou Alici z Albany v Georgii. Jeden z hřebíků jí prorazil lebku. Dalších jedenáct lidí muselo se zraněními do nemocnice, zbytek měl štěstí v neštěstí a utrpěl lehčí poranění a šok. Mezi oběti se ale dodnes počítá i jeden z tureckých kameramanů, zkušený válečný zpravodaj Melih Uzunyol, který spěchal k místu útoku a selhalo mu srdce.  

Místo výbuchu 27. července po rozednění
Autor: AP Místo výbuchu 27. července po rozednění

Útočníka hledali marně

Událost pochopitelně otřásla jak diváky, tak sportovci, a vlastně i celým světem, protože olympijské hry samozřejmě sledovali téměř všude. Jak se ale říká, show must go on. Proto se organizátoři rozhodli v programu pokračovat. Někteří sportovci si přesto našli způsob, jak vyjádřit svou účast lidem, které tragédie zasáhla. Jako třeba američtí veslaři Jonathan Holland a Michael Peterson, kteří toho rána zahájili závod minutou ticha.

Veslaři vyjadřují účast obětem i jejich příbuzným minutou ticha
Autor: AP Veslaři vyjadřují účast obětem i jejich příbuzným minutou ticha

Vyšetřovatelé od začátku pracovali s teorií, že šlo o čin teroristy. Totéž o útoku do médií prohlásil i tehdejší americký prezident Bill Clinton spolu se slibem, že ti, kdo jsou za něj zodpovědní, trestu neujdou. Dopadnout viníka se ale nepovedlo, alespoň ne v následujících letech. Vyšetřovatelé neměli moc indicií. K činu se nikdo nepřihlásil. Telefonát vystopovali do nedaleké banky. Díky bezpečnostním záznamům věděli, že hledají bělocha, podle nevýrazného přízvuku zase věděli, že jde pravděpodobně o Američana. Proč se rozhodl nálož do Olympijského parku umístit, neřekl.

Média ale samozřejmě celou záležitost bedlivě sledovala a jedna z novinářek bohužel nějakým způsobem zjistila, že se na celkem širokém seznamu podezřelých objevil i muž, kterého do té doby měli všichni za hrdinu, co zachránil desítky životů: Richard Jewell. Skandál byl na světě.

Richard Jewell se svou matkou
Autor: AP Richard Jewell se svou matkou

Mediální lynč stál podle jeho matky Richarda zdraví

Titulek „FBI si myslí, že bombu nastražil ‚hrdinný strážný se brzy nato objevil na přední straně místního deníku a od něj story převzala prakticky všechna důležitá média v zemi i ve světě. Nikoho už nezajímalo, že Richardovo jméno se na seznamu podezřelých objevilo víceméně rutinně a velmi brzy se ukázalo, že nahlásit ani nastražit bombu nemohl, protože byl prokazatelně jinde a obklopen svědky. Nikdo ho nechtěl zaměstnat, lidé na něj pokřikovali, prožíval zkrátka peklo.

Zlomilo ho to, rozedralo,“ vzpomínala v roce 2019 jeho matka. Na médiích Jewellovi sice právem vysoudili odškodné, Richard ale přesto nedokázal až do konce svého krátkého života najít dobře placenou práci. Podle jeho matky tohle vše přispělo k jeho velmi předčasné smrti: bylo mu totiž jen 44 let, když ho v roce 2007 skolil infarkt.

Eric Rudolph v roce 2003
Autor: AP Eric Rudolph v roce 2003

Skutečný terorista unikal ještě několik let

Eric Rudolph, pravý útočník, si v době, kdy média pořádala hon na Richarda, zatím užíval svobody. Povedlo se mu zosnovat a provést dokonce další tři teroristické činy. V roce 1997 vybombardoval atlantskou potratovou kliniku a tamní bar zaměřený na LGBT komunitu. Zranil tehdy dohromady 11 lidí. O rok později zabil policistu Roberta Sandersona při útoku na další potratovou kliniku, tentokrát v Alabamě. Vážně tehdy zranil i jednu zdravotní sestru. Pokaždé přitom použil stejný typ nálože jako na olympiádě. Teprve po tomto incidentu se ho díky svědkům povedlo usvědčit i z umístění nálože v Olympijském parku.

Křesťanský fanatik a příznivec dvou extremistických náboženských sekt se později (u soudu v roce 2005) ke všemu přiznal, aby unikl trestu smrti. Jako motiv pro to, co provedl v Atlantě, ve svém prohlášení uvedl víceméně politické důvody. „Plánem bylo vynutit zrušení her, anebo alespoň vytvořit stav nejistoty a vyprázdnit ulice v okolí a ukrojit tak z obrovského množství peněz, které byly do her investovány,“ napsal. Soud ho poslal za mříže na doživotí bez možnosti se z vězení ještě někdy dostat ven.

Rudolph na cestě k soudu v roce 2005
Autor: AP Rudolph na cestě k soudu v roce 2005

Jubilejní sté výročí konání moderních letních olympijských her se mu sice, jak víme, překazit nepovedlo. Sportovci dál podávali své nejlepší výkony a diváci jim dál fandili a slavili každý jejich úspěch. Jak ale tehdy velmi trefně poznamenal americký stříbrný medailista, řeckořímský zápasník Matt Ghaffari, šestadvacáté LOH už budou teroristickým útokem poskvrněné navždy: „Odteď, když se bude mluvit o Atlantě 1996, si lidi nebudou pamatovat medaile, co jsme vyhráli. Budou si to pamatovat už jen jako místo, kde došlo k teroristickému útoku."

reklama

reklama