Vražedkyně 13krát střelila sokyni v lásce a udělala kariéru u policie. Její výslech se stal legendárním

Vražedkyně Stephanie Lazarus oklamala i vyšetřující detektivy, kteří byli přesvědčeni, že vraždili lupiči.
Vražedkyně Stephanie Lazarus pracovala roky u policie
Vražedkyně Stephanie Lazarus pracovala roky u policie
AP

reklama

Tenhle případ rozhodně nepatří mezi ty, kterými se detektivní oddělení losangeleské policie může chlubit. Vraždu mladé ošetřovatelky Sherri Rasmussen totiž zcela mylně označili jako nepovedenou loupež a předpokládali, že ji spáchali dva muži. Jejich vlastní kolegyně, policistka Stephanie Lazarus, která dobře věděla, po čem se detektivové na místě činu budou dívat, se jim celou dobu smála za zády; všechny narafičené důkazy jí detektivové spolkli i s navijákem přesto, že ji rodina oběti z vraždy od začátku podezírala. Že se své sokyně v lásce zbavila právě ona, se nezjistilo 23 let. Pojďme se ale na celý příběh podívat od začátku.

Nešťastná láska, nebo posedlost?

Stephanie Lazarus byla už od chvíle, kdy se poprvé potkali na kalifornské univerzitě v Los Angeles, zamilovaná do Johna Ruettena. Mladíkem byla podle svých přátel úplně omámená. John jejich známost ale nikdy nebral vážně; měl kromě ní spoustu dalších žen. Dokud nepotkal devětadvacetiletou Sherri Rasmussen a nepožádal ji o ruku. Teprve pak se se svou dlouholetou milenkou rozešel.

Lazarus to zdrtilo. Johna se ovšem odmítla vzdát bez boje. Mladý pár obtěžovala pod různými záminkami hned několikrát, dokonce i v jejich společném domově v Glendale Adventist. Rasmussen si na ni stěžovala svým rodičům a samozřejmě Johnovi, který jí ale jen řekl, ať dotyčnou ignoruje. To šlo ale velmi těžko, protože za ní zhrzená milenka chodila i do práce a říkala jí věci, jako „když Johna nemůžu mít já, tak žádná“. A nezměnila na tom nic ani svatba Sherri a Johna v listopadu 1985.

Oklamala detektivy, nikoli rodiče oběti

Když John Ruetten svou novomanželku necelé tři měsíce po svatbě, 24. února 1986, ráno opouštěl, netušil, že ji o několik hodin později najde v obývacím pokoji zbitou a mrtvou se 13 střelnými ranami v těle. Dveře do domu byly dokořán, auto, které John Sherri věnoval jako zásnubní dar, bylo pryč. Jediné, co po něm zbylo, byla trocha skla z rozbitého okýnka. Šuplíky v domě byly pootvírané a u dveří ležela hi-fi souprava.

Když na místo přijeli místní detektivové, všechno v domě na ně křičelo, že šlo o loupežné přepadení. Víceméně okamžitě došli k závěru, že Sherri, která ten den nešla do práce, nachytala dva lupiče, s jedním z nich se poprala a druhý ji zastřelil. Kromě několika podlitin jí na předloktí našli také kousanec, kterému tehdy nevěnovali zvláštní pozornost; vzali z něj ale vzorky. Aniž by to tušili, v onen moment učinili jediný krok k vyřešení brutální vraždy.

Detektivové se drželi stejné verze

Jinak si ale s případem moc hlavu nedělali. Vhledem k tomu, že v okolí řádila lupičská partička, která používala zbraň stejného kalibru, a jen pár týdnů po této vraždě dva ozbrojení muži vyloupili podobný dům v okolí, odmítli policisté vzít nějak vážněji do úvahy apel Sheriiných rodičů, aby svou kolegyni, tehdy už velmi nadějnou policistku Lazarus, brali jako podezřelou číslo jedna.

Johna se na ni sice zeptali, ten jim ale řekl, že jde o starou známou a zcela popřel její předchozí obtěžování. Opomněl dokonce zmínit, že s ní měl ještě během svého vztahu s Sherri několikrát sex. Lazarus tak sice byla v seznamu podezřelých, detektivové ale přesto celý případ nakonec uložili k ledu s tím, že pachatel je neznámý a šlo pravděpodobně o vraždu při vloupání. Navzdory faktu, že se z domova Johna a Sherri kromě zmíněného auta neztratilo vůbec nic... kromě jejich oddacího listu.

Ztracené důkazy

Léta nicméně ubíhala a Stephanie Lazarus se u policie výborně chytila. Pracovala v protidrogovém, pak v prestižním oddělení pro vnitřní záležitosti. A několik let po smrti jeho manželky s Johnem Ruettenem znovu navázala sexuální poměr. Nakonec se však pár nadobro rozešel a Stephanie se nedlouho poté, v roce 1992, vdala za kolegu detektiva. Jen o pár měsíců později byla na detektiva povýšena i ona a postupně se vypracovala až na vyšetřovatelku v divizi obchodních zločinů a stala se členkou elitní jednotky, která měla na starosti ty nejzávažnější případy krádeží uměleckých děl po celých Spojených státech. 

Stephanie Lazarus před soudem
Autor: AP Stephanie Lazarus před soudem

Z policejního archivu se ze složky o vraždě Sherri Rasmussen během všech těchto let ztratilo pár důkazních materiálů, čehož si 23 let nikdo nevšiml. Jeden důležitý tam ale zůstal, a to stěr z kousance, který měla oběť na předloktí.

Ženská DNA

Když pak začala losangeleská policie využívat k odhalování zločinců testy DNA, prověřila postupně – stejně jako každé další policejní oddělení po celém světě – s pomocí této nejnovější vědecké metody také tisíce starých nevyřešených případů. A v roce 2009 přišla řada také na vraždu Sherri Rasmussen. Shodu DNA se známým lupičem v policejních záznamech sice screening neodhalil, ukázal ale něco, co vyšetřovatelům okamžitě zacinkalo jako varovný zvoneček: Kousanec na ruce nezpůsobil muž, ale žena.

Jakmile vyšetřovatelé projeli staré záznamy a přečetli si výpovědi Sheriiných rodičů o tom, jak jejich dceru před smrtí obtěžovala Johnova exmilenka-policistka, zavětřili již téměř vychladlou stopu. Už potřebovali jen potvrzení. Jeden z detektivů proto Lazarus odebral DNA a vyšla jim perfektní shoda. Vražedkyně byla usvědčena.

Neslavný konec s nechtěnou slávou

Výslech, kterému detektivové svou kolegyni podrobili, se stal tak trochu legendou. Lazarus se při něm naprosto nelogicky vytáčí, hledá slova, její lži nemají hlavu ani patu a její výrazy ve tváři jsou až děsivé. Vzhledem k tomu, že byl její případ mediálně velmi propíraný, vzniklo ze záznamu celého výslechu i několik vtipných sestřihů. Detektivové zkrátka vražedkyni úplně rozebrali a krátce nato zatkli.

V březnu roku 2012 tehdy už 52letou vražedkyni soudce poslal za mříže na sedmadvacet let; a to vše celých 26 let poté, co svou sokyni v lásce zbila, zastřelila a narafičila místo činu jako vloupačku. Tento trest si Lazarus v ženské věznici v Kalifornii odpykává dodnes a ještě dlouho bude. O podmínečné propuštění za dobré chování totiž nemůže zažádat dřív než v roce 2034.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama