Vítejte v Kakánii! Hitler, Stalin, Trocký, Freud a Tito na jednom dvorku

Vejde Hitler, Stalin a Freud do baru… Tak by mohl začínat nějaký vtip – ale přitom jde o situaci, která se opravdu mohla odehrát ve Vídni roku 1913.
adolf hitler color image picture colour albert speer wilhelm keitel
adolf hitler color image picture colour albert speer wilhelm keitel
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

V lednu 1913 těsně vedle sebe žili Adolf Hitler, Josef Stalin, Sigmund Freud, Josef Tito a Lev Trocký. To bylo možné jen v jediném městě na světě – ve Vídni.

Známý novinář a spisovatel Robert Musil nazval Rakousko-Uhersko Kakánií. Nehledejte žádnou souvislost s vyměšováním – jde o narážku na zkratku K. K. – „kaiserlich-königlich“, nebo císařsko-královský, která se objevovala prakticky na všech předmětech starého mocnářství. A právě v metropoli Kakánie vedle sebe žila neuvěřitelná skupina mužů:

  • Stalin, v té době ještě vystupující pod svým rodným jménem Džugašvili, ve Vídni pobýval celkem jeden měsíc. Setkal se zde se svým nejdůležitějším spolupracovníkem a později úhlavním nepřítelem Trockým. Právě ve Vídni ale Stalin zplodil své největší dílo: knihu Národnostní otázka.
  • Jen kousíček od něj žil neurolog Sigmund Freud, který se do Vídně nastěhoval roku 1860 a zůstal tam až do doby, než sem přišli nacisté. Většinu času trávil v kavárně Cafe Landtmann.
  • Adolf Hitler přitom už roku 1913 žil pár uliček od Freuda. Byl to jeho pátý a současně poslední rok, kdy se pokoušel živit v hlavním městě monarchie jako malíř. Jeho oblíbenou kavárnou bylo Cafe Central.
  • V podobně skromných podmínkách jako Hitler živořil i mladý Jozif Broz, kterého později celý svět poznal jako maršála Tita, vládce Jugoslávie. Ve Vídni pracoval jako dělník v ocelárně.
  • O moc lépe se dařilo Trockému, ten byl ve Vídni jako doma a znal ji skroro tak dobře jako Freud. Pobýval zde celých 7 let a pilně pracoval jako novinář v levicových novinách Pravda. Také Trocký, stejně jako Adolf Hitler, rád chodíval do Cafe Central.

 

Velká pětka: Tímto názvem se nejčastěji označuje pětice největších zvířat na africkém safari. Patří do ní slon, lev, levhart, žirafa a nosorožec. Celá tato „velká pětka" se v centru Vídně setkávala s dalšími dobovými celebritami – mimo jiné třeba s Františkem Ferdinandem d´Este. Ten si užíval v zámku Belveder, zatímco stárnoucí mocnář František Josef II. spokojeně dožíval na Hofburgu. Myšlenky, díla a osud těchto pěti respektive šesti mužů ovlivnily 20. století víc, než kdokoliv jiný. Můžeme jen divoce spekulovat, jak by dnes náš svět vypadal, kdyby celá tato skupina ve Vídni zemřela třeba při automobilové bouračce nebo při výbuchu plynu… 20. století si bez nich každopádně představit nedokážeme…

Proč právě Vídeň?

Přestože nám ve školách učitelé popisovali Rakousko-Uhersko jako žalář národů, byla Vídeň paradoxně nejsvobodnějším městem tehdejšího světa. Měla v té době přes dva miliony obyvatel, ale jen polovina z nich byli Rakušané. Čtvrtinu tvořili Češi a zbytek, to byla neskutečně pestrá multikulturní směr všech národů Kakánie ale i lidí z jiných evropských zemí. Mluvilo se zde tuctem různých jazyků, mísily se zde kultury, vůně i národní kuchyně. Vídeň byla opravdu prvním velkým multi kulturnímměstem. A překvapivě dobře to fungovalo…

Podívejte se na dobové filmy z Vídně: TADY

Moc hezky se to dá ilustrovat na armádě. Ve Vídni umístěné pluky byly natolik národnostně rozmanité, že důstojníci vydávali rozkazy ve 12 jazycích! Není divu, že R-U armáda nebyla v první světové válce zrovna úspěšná...

Text: RD

Reklama
Reklama