Víte, která droga byla rozšířenější než nikotin?

Příběh amerických a čínských opiových doupat.
Američtí vojáci hlídají maková pole
Američtí vojáci hlídají maková pole
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Opiová doupata

Na fotografiích v polosedě odpočívají snědí muži. Výraz „odpočívají“ zdaleka nevystihuje jejich rozpoložení, současnou hantýrkou bychom spíše řekli, že jsou „totálně sjetí“, ale zároveň uvolnění. Kolem je nábytek přizpůsobený jejich poloze – nízké stolky a na nich hořící lampička. Vítejte v opiovém doupěti. Název opium pravděpodobně pochází z řeckého slova opion – maková šťáva nebo opos – rostlinná šťáva.

Opiová odpočívárna
Opiová odpočívárna
archiv Topiho Piguly

Historické údaje naznačují, že opium nejprve dorazilo do Číny během vlády dynastie Tang (618–907) spolu s dalším zbožím arabských obchodníků. Nejprve bylo bráno jako léčivo (i u nás se dodnes používají opiáty jako silné anestetikum). V 16. století se do opiového obchodu v Číně zapojili Portugalci, přičemž je třeba přiznat, že se jednalo o legální, zdanitelnou komoditu. V Číně 19. století považovala horní vrstva společnosti za hrubý přestupek kouřit opium doma. Bylo to nejen za nezdvořilé, ale i vrcholně neetické. Právě to stálo za vznikem specializovaných podniků, jakýchsi „kuřáren“, kde bylo možno složit své tělo a oddávat se vášni a závislosti. Uživatelé opia si svého času vytvořili v Číně svébytnou kulturu, která se přelila do čínské a následně i bělošské komunity v USA. Policisté ze San Francisca na přelomu 19. a 20. století by mohli vyprávět. Opiové doupě zní hanlivě, v mnoha případech šlo o poměrně luxusně zařízené domy, které svým majitelům podobně jako například dnešní herny či exkluzivní hampejzy vynášely slušné peníze. Příměr s hernami vůbec není od věci, tak jako dnes existují elegantní kasina pro bohaté, kteří mají potřebu bezpečně zariskovat (a bezpečně o své sázky přijít), tak existují i ponuré, spoře osvětlené místnosti, kde světlo zajišťují hlavně hrčící a poblikávající „jednorucí bandité“ a osazenstvo tvoří závislé bytosti mátožně doufající, že se jim prosázené peníze vrátí.

Opium ničí životy. Už po staletí
Opium ničí životy. Už po staletí
Volné dílo

Umění opiových starožitností

Steven Martin v knize The Art of Opium Antiques tvrdí, že opium se z Číny začalo šířit spolu s čínskými emigranty prchajícími před bídou své země. Spolu s nimi začala jihovýchodní Asii osidlovat i specifická drogová subkultura. Bylo by nefér říci, že se opium rozšířilo jen díky Čínanům, ve Vietnamu bylo kouření opia také silně rozšířené. Jedná se zejména o severní Vietnam, který byl svým mohutným sousedem silně ovlivněný. Dodnes mají jak Bangkok, San Francisco, ale i New York či malajská Malaka své „china towns“ jasně dokazující, že čínští emigranti tu pevně zapustili své kořeny se všemi výhodami i neduhy z toho vyplývajícími.

Repliky opiových dýmek
Repliky opiových dýmek
Foto: Topi Pigula

Vzácná dřeva, slonovina, zvířecí kosti, měď, mosaz, zlato, fosilní kosti i korály… to vše jsou suroviny sloužící k výrobě opiových dýmek. Většina podobných podniků, ať už v Thajsku, Vietnamu, Malajsii, či Kambodži se nacházela v čínských čtvrtích. Zároveň s prodejnami luxusního nábytku, zejména stolků na odkládání dýmek, vyřezávaných lehátek a samozřejmě dýmek a lamp. Spolu s kolonizací či okupací daných oblastí „zápaďany“ se v kuřárnách začali objevovat i běloši.

V roce 1914 vzplála v San Franciscu hranice s tisíci opiovými dýmkami a k likvidaci byl přizván tisk, aby bylo vidět, že to oficiální místa míní s potíráním této závislosti vážně. Na rozšíření opiových kuřáren v USA mělo přímý vliv i vypuknutí zlaté horečky v Kalifornii. Kde bylo zlato a rychle zbohatnuvší muži, tam se okamžitě stěhovaly i neřesti, za které se dalo bohatství rychle utratit. Rychle nabyl, rychle pozbyl. Za prostitutky, hazard, drogy.

Pálení opiových dýmek v San Franciscu
Pálení opiových dýmek v San Franciscu
archiv Topiho Piguly

V Číně, odkud do USA opiová kultura připutovala, se zákaz začal striktně vynucovat po roce 1949, kdy se k moci dostali komunisté, kteří potřebovali pro svou revoluci lidí závislé na ideologii a strachu a nikoliv na opiu. Ve velkém začali likvidovat „továrny na opium“, tedy místa, kde se ve velkém zpracovávala ztuhlá šťáva z makovic. Výrobci dýmek a opiových lamp nezaváhali a přesunuli výrobu do bezpečnějších destinací – do Vietnamu (kde později taky nastoupili k moci komunisté, ale jejich vláda neměla tak smrtonosný průběh), Thajska a dalších zemí jihovýchodní Asie. Ovšem i tam se opiová závislost dostala mimo zákon. Francouzští umělci, zejména fotografové, pochopili, že v propagaci „opiového“ stylu života se skrývá možný zdroj peněz a začali fotit scény kuřáků opia, často inscenované ve studiu, které následně vydávali na pohlednicích.

Surové opium, Afghánistán
Surové opium, Afghánistán
Wikipedia commons

Opium vymýceno nebylo, ale přestalo být, alespoň v některých částech světa, tak populární. Západní společnost objevila amfetaminy a další drogy včetně heroinu, což není nic jiného, než jiný způsob zpracování alkaloidů z makovic. „V devatenáctém století byla izolována aktivní složka opia, které dostala jméno morfin, podle řeckého boha snů Morfea. O několik let později byl syntetizován a uveden na trh diacetylmorfin, známý spíše pod svým obchodním názvem heroin. V 19. století byla také objevena injekční jehla a tím se objevil i nový způsob užívání injekční aplikace. Ta postupně zatlačila do pozadí tradiční způsoby užívání,“ píše MUDr. Jakub Minařík na serveru věnované drogovému poradenství. Přesto jsou místa, která  ještě z hlediska opiové historie nepatří do kapitoly „minulost“, ale stále píšou kapitolu „současnost“. Jen namátkou: Thajsko, Vietnam, Irán...

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama