Těžká zbroj Vikingů nebyla pro každého. Válečníci ji nahradili něčím úplně jiným

Vikinská zbroj rozhodně nebyla jednotná a tu nejtěžší si mohl dovolit jen málokdo. Severští bojovníci však její absenci dokázali využít ke svému prospěchu.
Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Sága Vikingů - zbraně

reklama

Vikinská pověst nelítostných válečníků se linula Evropou od chvíle, kdy v roce 793 zaútočili na severu Anglie na ostrov Lindisfarne. Šokovaní mniši ze zdejšího opatství neměli o severských bojovnících ani tušení, o to tvrdší byl jejich střet s realitou a ostřím mečů a kopí. Útok byl podle Anglosaské kroniky rychlý a překvapivý, a na jeho konci leželi povraždění duchovní v krvi, zatímco byl jejich domov rabován a pálen.

Záludní válečníci

Namlsaní nájezdníci v invazních výpadech logicky pokračovali, zjistili totiž, že nic netušící Angličané (ale i další národy) jsou snadnými oběťmi. Platilo to alespoň do chvíle, než se zkazky o barbarských bojovnících plně rozšířily a Vikingové začali čelit tužším bojům s připravenou armádou. Což nebyl způsob boje, který by po bohatsví lačnícím útočníkům z mnoha důvodů vyhoval.

Zdatní mořeplavci se pokud možno snažili přímému střetu vyhnout a rozhodně se nedá mluvit o jakékoli podobě gentlemanství a válečnické cti. Naplno využívali svých schopností rychle připlout a protivníka zaskočit. „Původně se lidé báli jejich mobility,“ potvrzuje archeolog Andrew Nicholson. To platí nejen o výpadech z moře, ale samozřejmě i o boji na souši, kde Vikingové dokázali těžit i z jedné ze svých slabin, jíž byl nedostatek zbroje.

Agrese dorovnává absenci zbroje

Mezi lepší úbory bojujícího Vikinga patřily patnáctikilové drátěné košile, případně lehčí destičkové vesty, které chránily pouze střed těla a nikoli ruce. Součástí výbavy rovněž byly kónické přilby s ochranou nosu a samozřejmě i dřevěné štíty s ikonickým kovovým krytem rukojeti. Jenže plnou zbroj a především brnění si nemohli všichni členové družiny dovolit. Z toho důvodu měli válečníci často jen vyztuženou koženou alternativu.

Vikingové si pořádnou zbroj často nemohli dovolit
Autor: MGM Television Vikingové si pořádnou zbroj často nemohli dovolit

Odlehčená ochrana těla samozřejmě bojovníky nutila k rychlejšímu a dravějšímu způsobu boje, který byl vysoce efektivní. Vikingy při válečných taženích rovněž pohánělo společné bratrství (často útočili lidé z jedné vesnice, kteří se dobře znali) a také náboženství, když věřili, že jen odvážní bojovníci, kteří padnou na bojišti, mohou dosáhnout bran Valhally, kde je čeká nekonečná slast a hodování.

Nedá se ale říct, že by Vikingové toužili po smrti. Při svých taženích byli naopak nesmírně chytří, vypočítaví a vyhýbali se potyčkám s připravenými armádami. Když totiž na takový boj došlo, jejich vítězství rozhodně nebylo zaručeno. Podle dobových kronik obdobných střetů Vikingové prohráli zhruba stejně jako jich vyhráli.

reklama

reklama