V Mexiku objevili aztécký model vesmíru!

Aztékové neměli moderní vesmírné dalekohledy, přesto dokázali stavět modely vesmíru. Jeden byl nedávno objeven v Mexiku.

Nečekaný nález na dně bývalé laguny

Dnes se nám to zná téměř nepochopitelné, ale i když obyvatelé starodávného Mexika neměli k dispozici moderní dalekohledy a přístroje používané dnes k pozorování vesmíru, přesto dokázali vytvářet vesmírné modely. Dokazuje to nedávný archeologický nález u Nahualac nedaleko Mexico City.

Kamenná svatyně, kterou nazýváme "tetzacualco", byla objevena na dně přírodní laguny v nadmořské výšce 3870 m ve stínu úchvatného a dominantního kužele sopky Iztaccihuatl. Archeologické výzkumy zde probíhají od roku 2016.

Nalezený model však nezobrazuje jen tehdy známé planety a hvězdy, ale především bájného Cipactliho, krokodýlího boha, jenž podle dávných legend rozděloval zemi a nebe a byl nositelem života. Kameny tvořící svatyni jsou uloženy ve tvaru obdélníku, v jehož středu je zvlášť zvýrazněné místo, kde podle legend odpočíval Cipactli. Kolem svatyně a laguny byly nalezeny zbytky kanálů, v nichž nejspíš bylo možné regulovat průtok vody a tím i vytvářet dojem, že Cipactli „stále plave“.

V okolí bylo nalezeno i množství dalších artefaktů a keramiky spojených s Tlalocem, bohem vod a deště. Můžeme se tedy domnívat, že místo mělo velký náboženský význam a byli zde uctíváni právě Tlaloc a jeho manželka Chalchiuhtlicue, vládkyně stojatých a tekoucích vod, společně s dalšími bohy země a vesmíru.

Stáří svatyně i vesmírného modelu nebylo dosud přesně určeno, nicméně artefakty nalezené v okolí pocházejí s největší pravděpodobností z období let 750 až 1150 n. l.

Mýty a legendy spojené s Cipactlim

Odborníci z se domnívají, že kamenná stavba, kterou objevili na dně laguny, byla postavena záměrně tak, aby vyvolávala dojem skulptury plovoucí na hladině. Stejně tak je i jinde zobrazován i bájný krokodýlí bůh Cipactli. Cipactli byl totiž v aztécké kosmologii symbolem Země plovoucí v pralesních vodách.

V prohlášení přiloženém k výzkumné zprávě se mimo jiné uvádí: „Optický efekt, který se objevuje ve vodním zrcadle, podporuje naši domněnku, že toto symbolické místo představovalo zobrazení počátečního prostoru a času, tedy miniaturní model vesmíru.“

Iris Hernández, členka výzkumného týmu, popsala nález takto: „Tyto vizuální efekty, společně s charakteristickými mytologickými prvky, dokládají skutečnost, že Nahualac opravdu mohl představovat mikrokosmos, který symbolizuje primitivní vody a začátek mýtického časového prostoru.“

Řada středoamerických mýtů o stvoření popisuje Cipactliho jako částečně krokodýla, rybu a žábu stvořenou bohy, která plavala na pralesních vodách a z jejíhož těla vnikla Země. Jiné legendy praví, že Cipactli byl roztržen vedví a společně se Zemí vznikl i Vesmír.

I když se nám může zdát, že s ohledem na moderní zobrazovací techniky a metody jsou dovednosti starých Aztéků nicotné, není to pravda. I když neměli technické prostředky, které nám dává moderní věda, dosahovali nebývalých výsledků a s nečekanou přesností. Nezbývá nám než žasnout a přemýšlet, jak to jen mohli dokázat. S pokorou a uznáním můžeme postupně objevovat jejich svět, dovednosti, znalosti a schopnosti.

Text: David Hainall