21. srpna 2017 15:47

Události, kdy absence Slunce měnila svět

Na tyto 3 zatmění historie vzpomíná dodnes.

Jakkoliv je zatmění dnes spíše zajímavou kratochvílí, některá minulá zatmění významně psala lidské dějiny. Vybrali jsme tři takové.

Einsteinovo zatmění

Ačkoliv se čas od času lze dočíst, že teorii relativity potvrdilo až loňské měření gravitačních vln, skutečnost je taková, že jádro obecné teorie relativity bylo potvrzeno již při zatmění z 29. května 1919. Rok po Velké válce tehdy Einsteinovy relativistické teze platily za vrchovatě neprokázané hypotézy, proti nimž stáli zastánci newtonovské fyziky v jejím původním pojetí. Zatmění však poskytlo šanci otestovat jednu z komponent Einsteinova časoprostoru – zakřivení světla známé jako gravitační čočka, které vzniká, když světlo vzdálenějšího objektu projde v těsné blízkosti objektu bližšího a masivního.

Měsíc není dostatečně velký, aby to pro tehdejší teleskopy stačilo, ale Slunce, to byla jiná káva! Jelikož však Slunce přesvítí celé okolí, jediný okamžik, kdy bylo možné pozorovat, zdali mění zakřivení světla hvězd "za sebou" se naskytl při zatmění. Fotografie srovnávající pozici hvězd v pozadí nakonec jednoznačně daly za pravdu Einsteinovi, nakoply relativistickou fyziku kupředu a dali 20. století jeho největší vědeckou hvězdu.

Bitva u řeky Halys

Psalo se jaro roku 585 před našim letopočtem. Věk Alexandra Velikého i Římské říše vzdálen ještě dlouhá staletí, válkami si však lidé krátili čas i v těchto vzdálených dobách. Poblíž řeky Halys na západě dnešního Turecka se tak k sobě v podvečer přiblížily armády dnes zapomenutých říší Média a Lýdie, aby s pomocí mečů zřejmě vyřešily své územní a monarchistické spory.

Bitva se však nekonala, anebo (dle jiných pramenů) minimálně po svém započetí nebyla zakončena vítězstvím jedné či druhé strany. Znenadání totiž došlo na totální zatmění oblohy, a po krátké chvíli zase rozjasnění. Obě strany to braly jako znamení bohů, aby se dalším sporům vyvarovaly. Usedly proto k jednacím stolům, v jejichž důsledku byla řeka Halys uznána jako hranice mezi oběma říšemi. Moderní propočty přitom potvrzují, že na zatmění došlo toho roku na 28. května. Počátek zatmění sahá až do Atlantiku, modely však potvrzují zasazení oblasti řeky Halys ke konci události.

Kolumbovo zatmění

Ačkoliv starší učebnice dějepisu popisují Kryštofa Kolumba jako vznešeného učence, který lidstvu odemknul nové kontinenty, ve skutečnosti byl Kolumbus především vychytralým podnikavcem, který měl hlavně štěstí. Koneckonců, Ameriku našel náhodou, když se ukázalo, že jeho výpočty cesty do Indie jsou sice chybné, ale naštěstí se mu do cesty dostal netušený další kontinent. Podobně měl Kolumbus štěstí i 29. února/1. března 1504, když totální zatmění počastovalo jak americký kontinent, tak i Evropu, Afriku a Asii.

Kolumbus, toho času na své čtvrté cestě na Jamajce, se svou posádkou hladověl a snažil se neúspěšně přesvědčit místní obyvatele, aby ho zásobovali potravinami. Když všechny snahy selhaly, Kolumbus využil lsti – s pomocí astronomických tabulek španělského hvězdáře Abhahama Zacuta správně "předpověděl" zatmění a využil jej k přesvědčení oblomení místní pohostinnosti. Vzhledem k tomu, že v oblasti již působila průzkumná flotila guvernéra de Ovando y Cácerese, Kolumbova předčasná smrt by zřejmě už na další kolonizaci Ameriky neměla velkého vlivu – ani tak ovšem nelze vyloučit, že správně určené zatmění napomohlo takové verzi historie, jakou známe z učebnic.

Text: Ladislav Loukota

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom