Jak přesně tyranosaurus drtil své oběti? Vědci spočítali ničivou sílu jeho unikátní čelisti

Obávaný tyranosaurus rex nebyl žádný drobeček a jen svou čelistí dokázal vyvinout neskutečnou sílu. Vědci nyní vysvětlili, jak jí byl schopný dosáhnout.
Tyrannosaurus rex ve filmu Jurský svět: Zánik říše
Tyrannosaurus rex ve filmu Jurský svět: Zánik říše
Universal pictures

reklama

Ačkoliv už pominula doba, kdy na nás kvůli filmu Jurský park ze všech koutů zlověstně pokukoval tyranosaurus, stále jde o jednoho z nejznámějších dinosaurů a prototyp pravěkého dravce. Pozornost poutá nejen mnohdy významně přibarvenými příběhy a popisy vlastností, ale také svoji velikostí, vahou a v neposlední řadě čelistí. Právě způsob, jakým tyranosaurus trhal maso svých obětí a drtil jejich kosti, je stále předmětem vědeckého bádání, protože šlo o sílu, která může být tak trochu „mimo tabulky“.

Důležité změny čelisti

Odkud se síla stisku čelistí tyranosaura vzala, zjišťují mimo jiné vědci z University of Missouri pod vedením paleontologa Johna Fortnera. Ti své dosavadní výsledky prezentovali na virtuálním výročním zasedání Americké anatomické asociace, kde uvedli část práce zabývající se fungováním spodní čelisti zmiňovaného dinosaura. Její anatomie je pochopitelně odlišná od podoby spodní čelisti savců, největším a tudíž nejzajímavějším rozdílem je ovšem vlastní kloub pro horní i spodní čelist a dále ústrojí, které klouby drží u sebe.

Působení tlaku na čelist tyranosaura
Autor: University of Missouri Působení tlaku na čelist tyranosaura

Vědci se dříve domnívali, že podobně jako u dnešních plazů, také dinosauři měli klouby spojené pružnými vazy, umožňujícími větší otevření čelistí, případně jejich efektivnější pohyb. John Fortner se svým týmem ale usuzuje, že v případě tyranosaura – a pravděpodobně i dalších dinosaurů – bylo spojení kloubů pevné, protože by jinak předpokládanou sílu nemohla čelist vyvinout. Fakt, že tyranosaurus drtil kosti ulovených zvířat, však dokazují nálezy fosilního trusu. Jak to tedy dokázal?

Síla šesti metrických tun

Na základě trojrozměrného skenu lebky tyranosaura vytvořil Fortner se svými kolegy počítačovou simulaci dolní čelisti pro analýzu napětí a deformace, podobně jako tak činí inženýři při kontrole a výpočtu mostních konstrukcí či letadel. Zaměřili se na tzv. preartikulární kost, která navazuje na kloub spodní čelisti a mírně jej přesahuje. V jednom z testů virtuálně tuto kůstku rozřízli a spojili se zbytkem kloubu vazivem. V druhém pak rozříznutou kost napojili na kloub přímo (nechali ji tedy v podstatě neporušenou) a provedli zátěžové testy.

Ty prokázaly, že při volnějším spojení se síla vyvinutá na spodní čelist při jejím stisku efektivně a rovnoměrně nerozloží. Čelist byla jednoduše příliš pružná na to, aby dokázala vytvořit předpokládanou sílu skusu. K těmto veličinám se tým Johna Forntera dostal jedině při pevném propojení zmiňované kůstky s kloubem. Názorně to ukazuje i snímek z animace, který znázorňuje sílu při tlaku na jeden z tyranosaurových zubů. Další výsledky popisovaného bádání by měly pomoci k lepšímu porozumění anatomie dinosaurů, ale také rozdílů, které se týkaly jednotlivých druhů. Je navíc zvláštní, že ne všichni teropodi – kam spadá většina masožravých dinosaurů – měli shodnou anatomii, což se neprojevovalo jen na uspořádání kostí čelisti, ale třeba i na výrazně odlišných tvarech zubů.

reklama

reklama