Poprava 27 českých pánů odpuzovala i kata Mydláře. O těchto zrůdných detailech se raději nemluví

Habsburkové chtěli na českých pánech provést exemplární mstu, která zamezí další revoltě. Nezdráhali se použít nejtvrdší metody mučení a psychického nátlaku.
Středověké popravy obvykle přitahovaly spoustu diváků
Středověké popravy obvykle přitahovaly spoustu diváků
Getty Images

reklama

Staroměstská exekuce, která uvrhla české země na dlouho do období temna, nebyla nic víc, než krvavé exemplární divadlo, s nímž měl problémy i kat Mydlář, který habsburskou vůli vykonával. Pražskou defenestrací začaté a v bitvě na Bílé hoře definitivně potlačené povstání proti císaři však nemohlo zůstat nepotrestáno. Mnozí z jeho hlavních vůdců si přitom mysleli, že se celá záležitost promlčí, a po několika měsících se opět vrátili do českých zemí. A sedmadvacet z nich za tuto chybu těžce zaplatilo.

Krutý výslech byl jen začátek

Krvavý proces, který uspořádal Ferdinand II. Habsburský, si u císaře vyprosili hlavně jezuité a čeští katolíci postižení povstáním. Přemlouvat ho nemuseli. Odsouzení totiž propadli majetkem, který si pak rozebral panovník a jeho věrní. Seznam vůdců byl zpočátku dlouhý, obsahoval celkem 90 českých a německých jmen.

Všichni tito muži byli předvedeni k výslechu, který spočíval v psychologickém nátlaku, kdy se čekalo, kdo zradí koho. Samozřejmostí bylo mučení. Nebylo by překvapením, kdyby záhadný pád Martina Fruweina z Podolí ze střechy nebyl jen nešťastným uklouznutím při útěku, ale sebevraždou.

Habsburkové šli ve své pomstě doslova přes mrtvoly, a tak Fruweina sťali aspoň posmrtně a jeho hlavu přibili na šibenici na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí v Praze. Tělo rozčtvrtili a jednotlivé kusy vyvěsili v jiných částech města. Přestože jeho ostatky dopadly podobně jako ostatky popravených, jeho jméno v seznamu sedmadvaceti popravených není a chybí i na pamětní desce Staroměstské radnice.

Poprava byla přesně rozplánovaná

Ze zhruba 90 vyslýchaných nakonec Habsburkové vybrali 28 mužů, které po rozbřesku 21. června 1621 vyvedli z cel a odvedli na Staroměstské náměstí. Poprava přitáhla obrovské množství lidí. Tisíce se jich na místě tísnili už v pět ráno, kdy hrůzné divadlo odstartovala salva z děl.

Skuteční čeští pánové byli ve skutečnosti mezi popravenými jen tři a s těmi byl kat hotový jako první. Na smrt totiž odsouzení chodili podle urozenosti. Jako prvního na čisté černé plátno popraviště vzali Jáchyma Ondřeje Šlika.

Nejstaršímu popravenému bylo 86 let, nejmladšímu ani ne čtyřicet. Aby si se svými oběťmi ještě více pohráli, udělili dozorci přímo na popravišti milost Sixtu z Ottersdorffu, který šel na řadu jako šestý. Každý další odsouzený tak nevyhnutelně musel ke katovi na pódium vystoupat s nadějí, že možná i on bude mít štěstí, aby v posledních chvílích o tuto naději přišel. Nejhorší muka byla ale přichystaná pro lékaře Jana Jesenského, kterému ještě před smrtí vyřízli jazyk za to, že burcoval k rebelii.   

Čtyři meče a katova pauza

Popravčí, slavný kat Jan Mydlář, na sobě během poprav neměl mýtickou rudou kapuci, ale obyčejnou, dlouhou košili, punčochy a černý plášť. Byl to ohromný, silný muž. Přesto si ale po osmnáctém popraveném musel odpočinout, a tak pacholci porušili předem pečlivě připravený scénář. Zatímco se Mydlář osvěžoval, pověsili tři měšťany z Jednoty bratrské, kteří měli přijít na řadu na samém konci.

Ohavné divadlo trvalo víc než čtyři hodiny a Mydlář na popravišti ztupil tři meče. Vydělal si tam ale také pohádkovou sumu, za kterou by si mohl koupit deset pražských domů a nemusel by do konce života hnout prstem.

Temná dohra

Pokud jste si mysleli, že brutální popravou pro oběti vše skončilo, zřejmě jste své učitele dějepisu moc neposlouchali. Habsburkové potřebovali, aby si lidé pořádně zapamatovali lekci, kterou se jim rozhodli udělit. Mnoho těl proto nechali rozčtvrtit a jednotlivé části vyvěsili po Praze. Hlavy nejvyšších vůdců na příkaz Vídně nabodli na kůl a umístili je na Mosteckou věž Karlova mostu, kde visely po dobu deseti let.

Brutální poprava otřásla celou Evropou. O tom, jak silně celou událost vnímali Pražané, hovoří i to, že prkna z improvizovaného popraviště na Staroměstském náměstí, která si organizátoři narychlo vypůjčili na stavbě Týnského chrámu, už nikdo zpátky nechtěl. Dlouho ležela ladem a posléze se o nich začaly šířit hrůzostrašné příběhy, po kterých se lidé odmítali dřeva dotknout. Co se s prkny nakonec stalo, není jisté, mnozí historici si ale myslí, že skončila jako schodiště na půdu v bývalém klášteře milosrdných bratří, kde teď sídlí Nemocnice Na Františku. Schodiště je mimochodem v budově dodnes.

reklama

reklama