25. srpna 2021 00:25

Jak Stalin nechal popravit 16 svých protivníků: Zinscenovaný monstrproces byl nebývale krutý

Rok 1936 byl pro Josifa Vissarionoviče Stalina z hlediska upevnění vlastní moci mimořádně významný. Svých vlivných souputníků se sovětský vůdce zbavil ve zinscenovaném monstrprocesu, v němž sovětská revoluce konečně pozřela své děti.

Stejně jako si Edmond Dantès jako budoucí hrabě Monte Christo ve vězení urputně opakoval jména svých úhlavních nepřátel (Mondego, Danglars, Villefort), měl i Stalin před očima neustále své bývalé souputníky, kteří spolu s Vladimírem Iljičem Leninem a Lvem Nikolajevičem Trockým připravili Říjnovou revoluci a založili sovětské Rusko.

Byli to židovští intelektuálové, revolucionáři a přední sovětští politici Lev Kameněv a Grigorij Zinovjev. Kterýkoliv z nich se mohl po Leninově smrti v roce 1923 stát vůdcem Sovětského svazu, to by ale po nejvyšší funkci nesměl zároveň bažit gruzínský bandita a vychytralý bolševik Stalin.

Z výsluní revoluce na vězeňský kavalec

Grigorij Jevsejevič Zinovjev, vlastním jménem Hirsch Apfelbaum, známý také pod jménem Ovsej-Geršon Aronovič Radomyslskij, byl jedním z nejbližších Leninových spolupracovníků a dokonce s ním a s 10 miliony říšských marek určených na likvidaci Ruska přijel v roce 1917 v zapečetěném vlaku z Německa do Petrohradu.

Lev Kameněv (vlastním jménem Leo Rosenfeld) sice v roce 1917 nesouhlasil s násilným převzetím moci v Rusku, přesto se jeho kariéra v novém režimu vyvíjela více než dobře. Od pobytu na Kavkaze se Kameněv přátelil se Stalinem, který se dokonce oženil s neteří Kameněvovy ženy Jekatěrinou Svanidzeovou, s nímž měl svého prvního syna Jakova.

Zatímco Trockij svůj boj se Stalinem už dávno vzdal a prchl do exilu, Kameněva a Zinovjeva měl Stalin pořád na očích – a deset let po Leninově smrti se rozhodl jednat. Oba prominentní bolševici byli postupně zbavováni funkcí a v roce 1934 uvězněni. Jejich definitivní záhubu podle serveru History.com naplánoval Stalin v rámci vykonstruovaného politického procesu na léto 1936.

Kolik váží Sovětský svaz?

Formálním důvodem, proč mělo celkem 16 obviněných stanout před moskevským soudem, byla účast v „trockisticko-zinověvovském centru“, jež mělo být odpovědné za vraždu Stalinova oddaného spolupracovníka Sergeje Mironoviče Kirova v prosinci 1934. Obvinění měli plánovat i zavraždění dalších sovětských představitelů včetně samotného Stalina.

Protože nic z toho nebyla pravda, bylo nutné z obviněných předem připravené přiznání nejprve dostat. Přestože se ale vyšetřovatelé z všemocné tajné bezpečnosti NKVD, z níž později vznikla KGB, snažili předvést v co „nejlepším světle“, výsledky byly zpočátku bídné. Když to Sergej Mironov, komisař NKVD pověřený vyšetřováním Kameněva, sděloval Stalinovi, došlo podle britského historika Allana Bullocka k následujícímu rozhovoru:

„Víte, kolik náš stát váží se všemi svými továrnami, stroji, armádou, s veškerou výzbrojí a námořnictvem?“ zeptal se Stalin komisaře Mironova. Mironov byl zmaten, ale Stalin se na něj stále upřeně díval a čekal na odpověď. Mironov pokrčil rameny a jako žáček při zkoušení váhavě řekl: „To nikdo nemůže vědět, Josife Vissarionoviči, to se musí pohybovat v astronomických číslech.“

„Nu, a může člověk vydržet tlak tak astronomické tíhy?“ otázal se Stalin příkře.

„Ne,“ odpověděl Mironov.

„Tak mi tedy netvrďte, že Kameněv, nebo ten či onen vězeň, dokáže takový tlak vydržet. Nechoďte ke mně se zprávou,“ řekl Stalin Mironovovi, „dokud nebudete mít Kameněvovo přiznání v téhle aktovce.“

(A. Bullock ve své knize Hitler a Stalin, paralelní životopisy, Praha, 2005, cituje sovětského agenta Alexandra Orlova, který byl rozhovoru přítomen – viz A. Orlov: The Secret History Of Stalin´s Crimes, Londýn, 1954, str. 129–130)

Přiznání, proces, poprava

Během července a srpna 1936 se tlak na odsouzené stupňoval – opakované bití, mučení, nucení vězňů stát nebo chodit celé dny beze spánku a celonoční výslechy střídaly výhrůžky na adresu rodinných příslušníků. Právě zaručení jejich bezpečnosti a příslib zachování života pro ně samotné nakonec přiměly Kameněva, Zinovjeva a dalších 14 obviněných, aby doznání k neexistujícím zločinům podepsali.

Stalin trval na tom, aby se proces uskutečnil v době letních prázdnin, kdy je většina členů Ústředního výboru na dovolené. Sám Stalin se vydal na Krym, nechtěl být s procesem nijak spojován. Žaloba byla publikována 15. srpna 1936, samotný proces začal o čtyři dny později. Soudnímu přelíčení bylo přítomno 30 vybraných zahraničních novinářů, diplomaté a 150 sovětských občanů vybraných z řad příslušníků NKVD pro případ, že by bylo nezbytné vyvolat vřavu.

Vynucená povolnost a sebeodsuzování obžalované nezachránily. Hlavní prokurátor, kterým byl neslavně proslulý Andrej Januarjevič Vyšinskij, všem navrhl trest smrti zastřelením, což Stalin ochotně schválil. Bez ohledu na jakékoliv sliby učiněné před procesem tak bylo všech 16 obviněných odsouzeno k trestu smrti, odvezeno do moskevského vězení Lubjanka, zavedeno do sklepa a 25. srpna 1936 zastřeleno.

Stalin – jako vždy – dosáhl svého. Procesy s jeho odpůrci pokračovaly i v dalších letech a ve 40. a 50. letech toto Stalinovo know-how proniklo i do dalších evropských zemí včetně Československa.

Odkaz na obrázkovou licenci: CC0 1.0

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom