Přehled těžké bojové techniky: Čím Sověti v roce 1968 ohrožovali naši suverenitu?

Tanky a letadla, kterými začal dočasný pobyt sovětských vojsk na našem území. Dnes už se tomu znova smí říkat okupace.
Sovětští vojáci na samohybém děle ASU-85
Sovětští vojáci na samohybém děle ASU-85
profimedia.cz

reklama

Okupace, či bratrská pomoc? Ať už vpád vojsk Varšavské smlouvy na území suverénního Československého státu nazýváme jakkoliv, nemůžeme pominout, že na našich letištích přistávala bojová letadla a po silnicích se pohybovala plně vyzbrojená vojenská technika.

T-55
Autor: Wikimedia Commons T-55

Tanky

Nejčastějším tankem zachyceným na stovkách fotografií byly T-55 a T-54. K jejich vývoji se Sověti dopracovali během 40. let a stroje měly nahradit „tankovou klasiku“ T-34. Obě varianty (jak T-55, tak T-54) jsou si velmi podobné a pro laika na první pohled nerozeznatelné. V SSSR ve své době představovaly hlavní tankovou sílu. Váha jednoho stroje činila 36 tun a výzbroj tvořil kanón ráže 100 mm a dva kulomety ráže 7,62 mm. Osádka se skládala ze čtyř mužů. I když mohly vyvinout maximální rychlost 50 km, průměrně se po cestách pohybovaly rychlostí 33 km a v terénu ještě o 10 km v hodině pomaleji. Stroj má poměrně nízkou siluetu, což znesnadňuje jeho zpozorování i zasažení. Síla pancíře se pohybovala v rozmezí 120–200 mm. Bez přípravy mohl překonávat vodní toky o hloubce až 140 cm. Jelikož byl zařazen i do výzbroje československé armády, musely být tanky okupačních vojsk zřetelně označeny, aby v případě bitvy nedošlo k palbě do vlastních řad.

Sovětský T-55 v polské Poznani
Autor: Radomil Sovětský T-55 v polské Poznani

V Praze byly zaznamenány i tehdy moderní T-62, byť šlo jen o několik málo kusů. Šlo v podstatě o modernizované T-55 s novou verzí kanónu ráže 115 mm. K jeho výzbroji patřil 7,62mm kulomet a 12,7mm protiletadlový kulomet. Dorazilo i několik lehkých obojživelných tanků typu PT-76. Každý z nich vážil 14 tun a posádku tvořili 3 muži. Kanón měl ráži 76 mm a i jeho výzbroj doplňoval 7,62mm kulomet.

Sovětské tanky přijely i z východního Německa (NDR). „Ve 21.40 hlásil velitel posádky ve Vejprtech operačnímu důstojníkovi Západního vojenského okruhu: ‚Dva tanky a dva transportéry s bílými pruhy přerazily hraniční závoru a míří směrem na Kovářskou a Hamry.‘ Ve stejné chvíli se dovolal na ministerstvo vnitra důstojník z pasové kontroly na Cínovci v severních Čechách: ‚Sovětské tanky zničily závoru a jedou do vnitrozemí...‘", píše Karel Pacner v knize Osudové okamžiky 20. století

U pásové techniky zmiňme ještě obrněný obojživelný transportér BTR-50 pocházející z padesátých let 20. století. Sériově vyráběné stroje se dostaly do výzbroje sovětské armády roku 1954. Tento stroj se stal předlohou pro verzi OT-62, která se v Československu vyráběla.

Obrněný transportét BTR 50
Autor: Wikipedia commons Obrněný transportét BTR 50

Letadla

Letectvo podnikající invazi bylo téměř výhradně sovětské. V podstatě jedinými relativně moderními typy byly stíhačky MiG-21 v několika verzích. Mikojan-Gurevič MiG-21 (v kódu NATO „Fishbed“) je víceúčelový letoun dosahující nadzvukové rychlosti. Jejich úspěšnost dokládá fakt, že se jimi vyzbrojilo několik desítek států světa včetně Československa a celkem se jich vyrobilo přes 10 000 kusů, což z nich činí nejvíce a nejdéle vyráběný nadzvukový letoun. Výzbroj se skládala z raket R-3 a na podtrupové závěsníky mohl být instalován kanón místo přídavné nádrže. Spolu s nimi dorazily víceúčelové bojové letouny Jak-27/28, které jako jediný bojový typ naše armáda nevlastnila. Poměrně hojně se akce účastnily i starší typy migů, konkrétně MiGy 15 a 19.

Československý MiG-21
Autor: Wikimedia Commons Československý MiG-21

Nebe nad Československem brázdily i sovětské nadzvukové letouny Jakovlev Jak-27. Ty sovětští konstruktéři vyvinuli v roce 1958 z prototypu Jak-121. Stroj získal kód NATO „Flashlight-C“. Nejvíce vyrobených kusů se dočkala jeho průzkumná varianta Jak-27R (kód NATO  „Mangrove“). Stíhací Jak-27 a Jak-27K mohly své nepřátele ohrozit dvěma 37mm kanóny typu N-37L se zásobou 50 nábojů na hlaveň a 24 neřízenými raketami typu ARS-57 ráže 57 mm, které později nahradily rakety K-8.

MiG-21
Autor: Wikimedia Commons MiG-21
JAK -27R
Autor: Wikimedia Commons JAK -27R

Co se vrtulníků týče, tak jednoznačně převažovaly pístové Mi-4, občas doplněné lehkými Mi-1. Součástí sovětské výzbroje byly i lehké bombardéry Iljušin Il-28, které se v licenci vyráběly jak v Československu, tak v Číně. Jejich posádku tvořili 3 lidé (pilot, navigátor, střelec) a disponovaly 4× 23mm kanóny NR-23, z toho dvěma pevnými v přídi a dvěma v otočné věži na zádi, a až 3 000 kg pum (v trupové pumovnici).

Iljušin IL-28R
Iljušin IL-28R

Jak vidno, akce byla vojensky poměrně pečlivě připravená, dokonce v době obsazování bylo rušeno telefonické spojení a „oslepovány“ radary. Nakonec se k nám v rámci dočasného pobytu „nastěhovala“ poměrně velká zásoba sovětské těžké techniky, postavila či obsadila se kasárna a Československo mělo fungovat jako nárazníkové pásmo a invazní oblast pro případné konflikty vypuknuvší během studené války.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama