Dávné hroby odhalily, že za evropským rozšířením lepry stojí náboženské poutě

Epidemie lepry byla v Evropě byla tak vážná, že se nakažení začali izolovat v ostrovních leprosáriích.
Ježíš a malomocní
Ježíš a malomocní
istock.com

reklama

Lepra neboli malomocenství je jednou z nemocí, kterou už u nás neznáme, a slova jako „leprosárium“ nebo „ostrov malomocných“ mají příchuť něčeho vzdáleného a exotického. Přesto ve středověké Evropě nabrala lepra rozměry epidemie a jak dokazují nové výzkumy, svůj podíl na ní měly i náboženské poutě.

Na vině je Mycobacterium leprae

Česky se nemoc způsobená bakterií Mycobacterium leprae nazývá malomocenství, nicméně ve starších knihách se dá najít i pod názvem Hansenova nemoc podle Gerharda Armauera Hansena, kterému se roku 1873 podařilo izolovat a identifikovat bakterii Mycobacterium leprae.

Jedná se o infekční onemocnění, a právě proto byla zřizována speciální sanatoria pro nemocné. V leprosáriích byli nakažení izolováni, a dokonce docházelo k tomu, že byli odváženi na ostrovy, kde nemohli krom lékařského personálu ohrozit další lidi. Jistý argument dávala křesťanům bible, která o nakažených tvrdila: „Po všechny dny, co bude postižen, zůstane nečistý. Je nečistý. Bude bydlet v odloučení, jeho obydlí bude mimo tábor.

Leprosárium na ostrově Molokai
Autor: Volné dílo Leprosárium na ostrově Molokai

Nejen ve středověku totiž platilo, že co je psáno, to je dáno. A pokud je to psáno v bibli, je velmi nebezpečné to rozporovat. Mít lepru proto ve středověku znamenalo stigma a sociální vyloučení. V literatuře se dá běžně najít informace, že malomocentsví přišlo do Evropy z Asie, jenže nálezy ze středověkých hrobů mluví o opaku. A aby byla situace ještě komplikovanější, existují nálezy dokládající onemocnění leprou z Indie, jejichž stáří je kolem 4 000 let. 

Na putování nemoci mezi Evropou a Blízkým východem se bezesporu podepsaly křižácké války. Otázkou ale je, kterým směrem, tedy odkud a kam se choroba šířila.  

Důkazy z hrobů

Jeden z nejprestižnějších vědeckých magazínů, Science, uveřejnil studii, v níž se mimo jiné udává, že malomocenství bylo ve středověku výhradně evropskou záležitostí. Porovnání pozůstatků lepry ve středověkých hrobech s kmeny bakterií malomocenství způsobujících nemoc v oblasti Blízkého východu dnes ukázalo nečekanou podobnost. 

Malomocenství putovalo Evropou díky náboženským poutím. Toto tvrzení podporuje kostra mladého muže z 12. století nalezená v hrobě nedaleko kostela svaté Máří Magdaleny v britském Winchesteru.

Bakterie Mycobacterium leprae,
Autor: Volné dílo Bakterie Mycobacterium leprae,

Studiem struktury obličeje a zubní skloviny tým zjistil, že muž není v dané oblasti místní, ale vědci tvrdí, že to není překvapující – Winchester, domov mnoha relikvií a kostelů, měl pro poutníky také duchovní význam,“ píše magazín Cosmos.

Mladý dospělý muž, jemuž bylo v době smrti přibližně 18–25 let, zemřel na přelomu 11.–12. století, tedy v době, kdy v Evropě vrcholily náboženské poutě. „Několik důkazů v souvislosti s pohřbem naznačovalo, že jde o jedince s určitými prostředky a prestiží. Přestože byla kostra pohřbena na hřbitově v leprosáriu, vykazovala jen minimální kosterní známky malomocenství, které se omezovalo na kosti chodidel a nohou. Molekulární testování několika kosterních prvků, včetně nezúčastněných kostí, nicméně prokázalo silný důkaz DNA z Mycobacterium leprae.

Odvozujeme, že tento jedinec v životě téměř jistě trpěl mnoha lézemi měkkých tkání. Genotypizace kmene M. leprae ukázala, že patří do linie 2F, dnes spojené s případy z jižní a střední a západní Asie. Během osteologického vyšetření bylo zjištěno, že rysy lebky a obličeje vykazovaly atypickou morfologii pro populace severní Evropy. Následně geochemické izotopové analýzy provedené na zubní sklovině ukázaly, že tento jedinec skutečně nebyl z regionu Winchester, i když nebylo možné konkrétněji určit jeho geografický původ,“ píší autoři studie, která vyšla v magazínu Plos One.

Náboženské poutě byly nejen symbolem pokání, ale také cestou za vyléčením. A právě malomocenství bylo jednou z chorob, která díky infekčnosti nabrala ve středověku rozměry epidemie, a stala se tedy logicky záminkou pro pouť. Ostatně dodnes jsou „léčebné“ poutě, byť z medicínského hlediska poněkud sporné, realitou. Stačí jen zmínit zázračné Lourdy, kde byznys s léčivou vodou kvete a nad jeskyní s pramenem se houpají berle „uzdravených“.

reklama

reklama