Největší postrach první republiky: Martin Lecián zabíjel, ale veřejnost ho milovala

Během první republiky se odehrála i řada zločinů, jež šokovaly tehdejší společnost. Martin Lecián se však paradoxně a nezaslouženě dočkal i obdivu a shovívavosti.
Martin Lecián byl postrachem první republiky.
Martin Lecián byl postrachem první republiky.
Volné dílo / Policie Československé republiky

reklama

Často máme sklon si období první republiky idealizovat. Období osvíceného prezidenta Masaryka, čerstvě se zrodivšího suverénního Československa i dalekosáhlé administrativní novinky (jako například ustanovení Velké Prahy v roce 1922) naplnily ideály národa toužícího po uplatnění práva na sebeurčení. Přestože se k letům 1918–1938 často vracíme a nostalgicky na ně vzpomínáme, i mladá republika měla své tragické příběhy. A jeden z nich se odehrál na Moravě.

Kasař vs. policie

Na podzim roku 1900 se na jižní Moravě narodil Martin Lecián. Těžká rodinná situace (otec alkoholik syna dokonce prohrál v kartách, matka s psychickými problémy předčasně zemřela) vedla k tomu, že chlapec většinu dětství a dospívání strávil v polepšovně. Jak už to tak bývá, tato zkušenost ho nepřivedla na dráhu spořádaného občana, takže v kriminální činnosti pokračoval i v dospělosti. Dvakrát byl soudně trestán, pětkrát utekl z vojenské služby, do níž se přitom roku 1922 sám přihlásil. Posléze začal vykrádat pokladny. Po dopadení a převezení do Olomouce se Leciánovi opět podařilo utéct a pokračovat v trestné činnosti.

Tento moment datujeme do prosince 1926, kdy byl Lecián sice chronickým delikventem, jeho zločiny se však omezovaly na krádeže a vloupání. To se změnilo 19. ledna 1927, kdy během vloupání ve Slavkově u Brna zastřelil strážníka. O měsíc později si připsal další oběť, hlídače jihlavského podniku Grafona, kam se také vloupal. 8. března ve Veselí nad Moravou zastřelil četníka a o další vraždu se pokusil. Tou dobou už po Leciánovi probíhalo velmi rozsáhlé pátrání, jež bylo úspěšně završeno 23. dubna.

Martin Lecián na policejní fotografii z 19. dubna 1925.
Autor: Vlastivědné muzeum v Olomouci Martin Lecián na policejní fotografii z 19. dubna 1925.

Po několika měsících vyšetřování byl Lecián odsouzen k trestu smrti. I z této situace se mu však podařilo uniknout, a dokonce i zabít dalšího strážníka. Následně byl definitivně dopaden a 6. října 1927 v Olomouci i popraven. Za zmínku stojí, že se o vykonání rozsudku postaral kat Leopold Wohlschlager, o němž jsme také psali – pro něj se navíc jednalo o poslední popravu před odchodem do důchodu.

Blízko milosti i nápodobě

Během čekání v cele smrti byl Lecián dokonce adeptem na milost prezidenta Masaryka, který byl odpůrcem trestů smrti a postupující tuberkulóza by navíc mladíkovu smrt s největší pravděpodobností přivodila poměrně brzy; pokusem o útěk a další chladnokrevnou vraždou se však o tuto možnost připravil. Lecián si kvůli šíři svého působení vysloužil přezdívku Postrach Moravy. Aby unikl policii, dokázal využívat různých převleků a paruk. Přisouzeny mu nakonec byly čtyři vraždy, minimálně půltucet dalších pokusů a desítky krádeží.

Během prvních měsíců roku 1927 se Lecián díky opakovanému unikání spravedlnosti stal jakousi celebritou. Bulvární novináři opěvovali mladíkovu odvahu a veřejnost vytvářela image, že je Lecián elegantní mistr svého řemesla (ačkoli zločinného), který okrádá zbohatlíky; sám mladík tyto fámy spokojeně podporoval. Dokonce se o něm skládaly i písně. Jeho chudý původ a zároveň záliba v módě tomuto narativu také dost nahrávaly. Během 30. let se pak objevilo několik nástupců, kteří se k Leciánovým činům hlásili a chtěli svůj idol překonat – jak v počtu úspěšných loupeží, tak i dokonaných vražd. Ani Františku Ondrášovi, ani Jozefu Prekopovi se to však naštěstí v takovém rozsahu nepodařilo.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama