Pravost staročeských rukopisů je záhadou už 200 let. StB s bádáním manipulovala

Jen málokterá kauza rozděluje českou odbornou literární veřejnost víc, než otázka pravosti dvou textů objevených na počátku 19. století v období romantického zájmu o historii.

Rukopis Královédvorský a husitské šípy

První z nich nalezl tehdy 26letý právník a velký milovník staročeské literatury Václav Hanka, žák slavisty Josefa Dobrovského. Rukopis Královédvorský byl nalezen na den svaté Ludmily 16. září 1817. Šlo o několik starých pergamenů velikosti lidské dlaně poházených spolu s různými starými knihami, a dokonce husitskými šípy ve věži královédvorského kostela sv. Jana Křtitele.

Dnes r. 1817 byl nalezen Rukopis královédvorský.
"Češi mohou býti mnohem více hrdější, než dosud doufati bylo možno."

Češi! - co je víc? pic.twitter.com/Z22XVNOs1D

— Jan Neubauer (@neubJan) September 16, 2017

Jazykem rukopisu byla stará čeština, ale text byl neúplný. Jedním z důvodů byla skutečnost, že ještě počátkem 19. století byly odřezky starých, zdánlivě bezcenných pergamenů používány k opravám jiných vzácných knižních vazeb. „Královédvorští kostelníci vyprávěli o tom, že oním rukopisem, který měl původně tři svazky, což naznačuje i jeho obsah s číslovanými kapitolami, ucpávali měchy u varhan,“ popsal v dokumentu Utajené příběhy českých dějin dobovou praxi teolog a literární badatel Robert Jan Hřebíček. Hanka také zjistil, že kousky rukopisu sloužily i k výrobě husitských střel dochovaných v kostele.

Rukopis obsahuje šest velkých epických zpěvů, které zobrazují boje s nepřáteli pronikajícími do českých zemí a oslavují hrdiny těchto bojů. Překlady rukopisu vyšly v nejméně dvaceti jazycích včetně angličtiny, italštiny a ruštiny a Goethe některé části Královédvorského rukopisu přebásnil do němčiny.

Když se ještě smělo z okresu do okresu

1817 byl zde údajně nalezen Rukopis zelenohorský.
To však nebylo veřejně známo až do r. 1859, do té doby se rukopis nazýval Libušin soud. pic.twitter.com/cx8IApfivc

— Veronika Mikešová (@MikesVerca) April 9, 2021

Rukopis Zelenohorský přišel poštou

V listopadu 1818 obdržel nejvyšší purkrabí hrabě František Antonín Kolovrat zvláštní poštovní zásilku od neznámého odesílatele, která obsahovala dar pro tehdy vznikající Národní muzeum. Zásilka reagovala na výzvu v novinách, aby vlastenci poskytovali novému muzeu dary, a obsahovala dva pergamenové dvojlisty se středověkým českým textem. Později se zjistilo, že je objevil úředník Josef Kovář ve skladišti zámku Zelená Hora u Nepomuku a odeslal svůj nález do Prahy. Obával se totiž, že by listiny majitel zámku, kterým byl odpůrce českého obrození hrabě Hieronymus Colloredo-Mansfeld, zničil.

Rukopis je znám také jako Libušin soud a má představovat zbytek jakéhosi dlouhého eposu o kněžně Libuši a o tom, jakým způsobem byl na knížecí stolec povolán Přemysl. Přečíst rukopis se podařilo Václavu Hankovi a Josefu Jungmannovi, kteří nad ním strávili tři dny, než se jim podařilo složit stránky do správného pořadí. V tehdejší literární a vědecké autoritě Josefovi Dobrovském to vzbudilo podezření, že by snad mohli být jeho autory.

Podle restaurátora papírů a starých tisků Karla Křenka jsou iniciály a kapitálky zachovány ve velmi dobrém stavu podobně jako samotné písmo, které „má na rozdíl od rukopisu Královédvorského jinou podstatu, je v něm velký obsah mědi, a proto se dnes jeví jako zelené“. Inkoust s příměsí mědi byl zjištěn i u dalších památek, například v Roudnickém nekrologiu z let 1457–64 nebo Rajhradském martyrologiu, které do Čech přivezl pražský biskup svatý Vojtěch v 11. století.

10. června 1791 se v Hořiněvsi narodil pozdější významný jazykovědec Václav Hanka. Svou snahu pomoci Čechům, aby jejich kulturní význam nebyl v konkurenci ostatních evropských národů umenšován, postavil na opakovaných podvodech, čímž se řada jeho současníků odmítala znepokojovat. pic.twitter.com/b7LPMhrBvj

— Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (@FF_CUNI) June 10, 2019

Do sporu zasáhl i Karel Marx

První chemické testy provedli už v roce 1835 na rukopise Zelenohorském František Palacký a Pavel Jozef Šafařík, kteří potvrdili jejich pravost. Jako další rukopis Zelenohorský zkoumal přírodovědec a mikroskopista Augustin Korda, který rovněž potvrdil jeho pravost.

Rukopisy se staly zdrojem inspirace pro mnohé umělce a výročí jejich objevu se slavilo v mnoha českých městech. Vyvolávaly ale také nevoli – především u rakouských úřadů a německých myslitelů, jakým byl i Karel Marx. Václav Hanka dokonce obhajoval v roce 1858 pravost rukopisů u soudu, který nedokázal padělatelství prokázat.

Průzkum pod hlavičkou Státní bezpečnosti

Koncem 60. let inicioval nové chemické zkoušky spisovatel literatury faktu Miroslav Ivanov, jejichž výsledek shrnul v knize Tajemství RKZ. V případě Královédvorského rukopisu Ivanov tvrdil, že k jeho výrobě byly použity pozůstatky staršího pergamenu, který se na místě rovněž nalezl.

Podle dokumentu Utajené příběhy českých dějin, který Prima ZOOM vysílá vždy v úterý večer, ale nad sestavou a tím i závěry Ivanovova týmu panují značné pochybnosti – jeho členy byli dva důstojníci Státní bezpečnosti a sám Ivanov byl evidován jako informátor StB. Ivanov později přiznal značné zapojení vlastní fantazie a v oponentuře se k výsledkům průzkumu vymezil i Kriminalistický ústav, kde se zkoušky prováděly.

V roce 1991 komise Národního muzea testy přezkoumala a také je prohlásila za neprůkazné. Současně ale nedoporučila veřejnou diskusi, aby neposílila argumenty zastánců pravosti rukopisů. V roce 2017 došlo opět v Národním muzeu k dalšímu průzkumu, který měl stanovit optimální podmínky pro uložení rukopisů. Ten sice na otázku pravosti neodpověděl, nepřímou odpověď ale poskytl: falzifikace rukopisů se neprokázala. Dvě století trvající spor mezi zastánci pravosti rukopisů a jejich odpůrci tak zůstává nerozřešen.

ZDROJ: Wikipedie