První československý kat bral 75x víc, než byl průměrný plat

Ne každý, kdo zabíjí druhé, je zločinec. Povolání kata rozhodně není pro každého, přesto se najdou jedinci, kteří jej dokážou vykonávat bez větších problémů. To je i případ Leopolda Wohlschlagera, prvního kata samostatného Československa.
První československý kat Leopold Wohlschlager
První československý kat Leopold Wohlschlager
Wikipedia Commons/istockphoto.com

Povolání kata dnes zní velmi zastarale, částečně možná i exoticky – vždyť známe případy poprav francouzské královny Marie Antoinetty, skotské královny Marie Stuartovny a mnohých dalších (nejen) monarchů. Jenže tahle exotika se neděla jen v jiných zemích a dávno přežitých dobách, nýbrž i u nás, a to ani ne před sto lety! Kdo byl prvním československým katem?

Katem v Československu

Leopold Wohlschlager se narodil v roce 1855 a řemeslu se učil z první ruky – jeho nevlastní otec byl totiž popravčím. Už ve svých 15 letech asistoval u popravy, kterou řídil jeho otčím. Wohlschlagerova práce tehdy spočívala hlavně v přípravě popraviště a následném úklidu místa včetně uložení odsouzence do hrobu. Chlapec se primárně učil profesi zlatníka, po smrti svého otčíma v roce 1888 se však stal hlavním kandidátem na uvolněné místo popravčího v českých zemích; a opravdu ho ve svých 33 letech získal. Plat byl vyměřen na 800 zlatých ročně a dalších 25 za každou dokonanou popravu.

První samostatné popravy se Wohlschlager dočkal v roce 1895 a hned se jednalo o dost kontroverzní případ. Připravil totiž o život mladého horníka Antonína Hofmanna, který zavraždil své dva nadřízené. Ti se hlásili k německému národu, vysmívali se českým horníkům a spor s národnostně uvědomělým mladíkem vyvrcholil tak, že Hofmanna i jeho otce vyhodil z práce. Agilní syn si pořídil revolver, oba muže zabil a vydal se spravedlnosti. Tou dobou už byla příslušnost k českému národu velkým tématem, a tak si množství lidí přálo Hofmannovo omilostnění. Zákony však byly neúprosné, což po Hofmannově popravě vedlo k rozsáhlým nepokojům.

Státy se mění, kat zůstává

Během 90. let 19. století a počátkem 20. století byl Wohlschlager nejaktivnější, později se od trestů smrti ustupovalo. Nenápadný a ve společnosti oblíbený zlatník si však své místo udržel až do konce první světové války a nakonec ještě déle – ani vznik samostatného Československa jeho pozici neohrozil, a tak po roce 1918 získal místo státního popravčího. Přestože prvorepublikové soudy v následujících letech udělovaly trest smrti poměrně často, prezident Masaryk je v naprosté většině případů měnil na doživotní vězení. I proto se Wohlschlager v samostatném Československu dostal k řízení pouhých pěti poprav. Přesto si přišel na pěkných 15 000 Kč a dalších 500 korun za každou popravu. Jen pro srovnání – v začátcích republiky se průměrný plat zaměstnance pohyboval kolem 200 korun měsíčně.

Práce kata rozhodně nebyla plnoúvazkovým zaměstnáním a Wohlschlager se během celé své kariéry podepsal „pouze“ pod 24 popravami. Většinu času se živil jako zlatník v centru Prahy a jen jednou či dvakrát do roka oprášil profesi svého otčíma. Naposledy tak učinil v roce 1927 a následně odešel do důchodu, kde o dva roky později zemřel. I on měl své nástupce, hned po něm se v tomto „rodinném podnikání“ uchytil jeho zeť Josef Nehyba. Wohlschlagerově věhlasu se však už nikdo nevyrovnal (někdy též psanému Wohlschläger) a jeho renomé jakožto posledního rakousko-uherského a prvního československého kata zůstalo neměnné. Pro úplnost doplňme, že trest smrti byl u nás zrušen až v roce 1990.

Text: MS

reklama