Proč se španělské katoličky zahalovaly jako muslimky?

V renesančním Španělsku vznikl trend, který odezněl až s devatenáctým stoletím.
Má se žena zahalovat?
Má se žena zahalovat?
pixabay.com

reklama

Dělaly to vysoce postavené ženy stejně jako prostitutky. Španělky si v 16. století začaly zahalovat tváře černým závojem tak, aby jim bylo vidět jen jedno oko. Nejednalo se o pouhý módní výstřelek a španělské ženy si závoje v různých podobách udržely až do devatenáctého století. V peruánské Limě se pak zahalování tváře stalo symbolem města. 

Od cudnosti k nevěře

I když Španělsko v roce 1492 porazilo Granadu, poslední muslimský stát na poloostrově, nemají španělské závoje, které se objevily v následujícím století, se zahalováním Arabek mnoho společného. Španělské tapado (látka, která něco překrývá, od tapar, tedy zakrýt) představoval kus látky prakticky z jakéhokoli materiálu, kterým si katoličky zakrývaly celou tvář a nechávaly si odhalené jen jedno oko, většinou levé. Muslimské závoje sice tvář zakrývaly, ale nechávaly průzor pro obě oči. Tapada pak sloužila jako označení pro ženu, která nosí tapado.

Tapada - zahalující se Španělky
Autor: Eugène Courret volné dílo Tapada - zahalující se Španělky

Španělské tapado vycházelo z představy, že by žena měla být cudná a na veřejnosti se moc neukazovat. Ovšem zakrývání vyvolalo v očích renesančních Španělů pravý opak. Tapada se brzy stala symbolem frivolnosti a nevěry. Závoj dovoloval ženám pohybovat se po městě bez toho, aby je někdo poznal. Tato výhoda se projevila zejména v Seville, která sloužila jako přístav pro obchod s americkými koloniemi. Rozhodující roli tu často měly ženy, jejichž manželé odpluli za oceán. Tapado tak poskytovalo příležitost k záletům. 

Módní trend se zároveň dostal do amerických kolonií, kde se usídlil zejména v peruánské Limě. Tam v roce 1583 vydala církev zákaz zakrývání tváře při náboženských slavnostech. Kastilské kortesy (forma tehdejšího parlamentu) pak o tři roky později požadovaly, aby španělský král Filip II. zakrývání zakázal. Důvodem bylo již zmíněné spojení závoje s nevěrou a potažmo prostitucí. Kus oděvu, který měl původně zabezpečit cudnost žen, se tak proměnil v symbol povolnosti a sexuálních fantazií.

Katolická křesťanka v čerém
Autor: Wikipedia commons Katolická křesťanka v čerém

Symbol Limy

Zatímco ve Španělsku se tapado ve své původní podobě neudrželo moc dlouho a nahradila ho mantilla (přikrývečka) často vyrobená z krajky nebo jiných lehkých materiálů, která zakrývala jen vlasy, v Limě původní černá látka zahalující téměř celý obličej získala dlouhotrvající oblibu. Tapada limeña (limská tapada) byla pevně spojená s městem až do konce devatenáctého století. Jinde v Peru se nevyskytovala a možná díky tomu se v „perle Pacifiku“ udržela tak dlouho. Přežila války za nezávislost začátkem devatenáctého století a limské ženy ji nosily i během republiky. 

Závoj měl totiž ještě jednu výhodu, která v Evropě nebyla tak čitelná. Nezakrýval jen ženu jako takovou, ale schovával i její rasový původ. To se hodilo zejména v Limě. Město sice vzniklo jako evropská protiváha indiánského Cuzca, ale během koloniální vlády zde začalo přibývat míšenců, kteří se kvůli tehdejším zákonům a zvykům nacházeli na úplném okraji společnosti a měli ještě nižší společenský status než Indiáni. Tapado tak zakrylo, z jaké společenské vrstvy žena pochází. 

Později se tapada spojila s identitou města, až se z ní stal symbol Limy. Dostala se do literárních i výtvarných děl a podporovala národní hrdost státu. Její konec přišel až s druhou tichomořskou válkou (1879–1883), kdy nad koalicí Peru a Bolívie zvítězilo Chile, které se tak proměnilo v regionální mocnost. Peru, kdysi centrum jihoamerických kolonií, bylo poraženo původně periferním státem, který dříve sloužil jako obilnice pro zbytek kontinentu. Peru se muselo modernizovat, což se projevilo i v pracích tehdejších myslitelů a literátů. Tapada limeña pomalu ztrácela svou symboliku a ženy začaly volit modernější závoje, které nezakrývaly obličej, nebo je odložily úplně.

Text: Matouš Hartman

reklama

reklama