Prezidenti USA a jejich války: Abraham Lincoln – prezident jako rozbuška konfliktu

Čtyři roky, tři týdny a šest dní. Tak dlouho přesně trvala Americká občanská válka známá také pod názvem „Sever proti Jihu“. Válka, během níž přišlo dle odhadů o život téměř 970 000 tisíc lidí. Byl to boj o otroctví?
Americká občanská válka: bitva u Franklinu, 30. listopadu 1864
Americká občanská válka: bitva u Franklinu, 30. listopadu 1864
Kurz and Allison
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Abraham Lincoln, syn farmáře a negramotné matky, který se stal prvním republikánským prezidentem Spojených států. Chlapec, který vyrůstal v chudých poměrech. Ve 14 letech se začal starat sám o sebe a sám se také naučil číst a psát a díky své zálibě v knihách získal brzy pověst vzdělaného člověka. V pořadí 16. prezident USA ve svém z prvních zaměstnání v New Orleans, kde měl na starosti přepravu zboží po vodě, poznal hrůzy otroctví a to změnilo nejen budoucnost jeho země, ale také budoucnost celého světa.

První republikánský prezident

Sedmdesát let po vzniku Spojených států amerických byla situaci v zemi více než vyhrocená. Zatímco sever produkoval především pro potřeby země, jižní státy pěstující bavlnu a tabák dominovaly v exportu. Na počátku všeho tak stál spor o zvýšení cla a centralizaci obchodu proti větší autonomii a snaze dát jednotlivým státům větší pravomoci. Proti sobě tak stály průmyslový sever, založený na placené práci dělníků, a zemědělsky orientovaný jih, kde práci obstarávali především otroci – téměř čtyři miliony černošských otroků, kteří neměli právo rozhodovat o svém životě. Konflikt mezi státy Unie, tedy zakladatelskými státy USA, a státy Konfederace, který začal v roce 1860, kdy byl jako prezident Spojených států zvolen republikánský kandidát Abraham Lincoln. Přesto že Lincoln neměl ve svém programu úplně zrušení otroctví, silně prosazoval zákaz jeho šíření. A to státům Konfederace stačilo.

Abraham Lincoln vs. Jefferson Davis

Na zvolení Abrahama Lincolna jako prezidenta Spojených států zareagovala jako první Jižní Karolína, která se 20. prosince roku 1860 odtrhla od Unie. Jejího vzoru pak následovaly státy Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisana a Texas. A právě odtržením těchto sedmi států od Unie vznikly Konfederované státy americké v čele s prezidentem Jeffersonem Davisem – prvním a jediným prezidentem Konfederace, absolventem vojenské akademie ve West Pointu a zeťem 12. prezidenta USA Zachary Taylora. Ten přes prvotní nesouhlas s tvrdými otrokářskými praktikami přece jenom nakonec změnil názor.

Státy věrné Abrahamu Lincolnovi se po této události začaly označovat jako Unie. Dne 12. dubna 1861 napadly jižanské státy federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu v Jižní Karolíně. Tím tak naděje na smír mezi oběma stranami definitivně skončil. Tři dny nato povolává Abraham Lincoln do zbraně 75 000 dobrovolníků a vyhlašuje státům Konfederace válku a o několik dní později i blokádu jižanských přístavů – tím tak Konfederaci zabránili vyvážet své zboží. Ke státům konfederace se následně přidávají čtyři státy – Arkansas, Virginie, Severní Karolína a Tennesse. Konflikt propuká naplno.

Posily z Evropy

Očekávalo se, že Unie státy Konfederace rychle rozdrtí, ale i když měl bohatší sever dostatek zásob, zbraní i větší kapitál, trpěl ze začátku konfliktu nedostatkem zkušených velitelů. Většina z nich totiž pocházela z jihu, který měl silnou vojenskou tradici. Řada z nich tak na začátku války odešla posílit právě Konfederaci. Mezi nimi byli například generál Robert E. Lee nebo generál Thomas J. Jackson, známý také pod přezdívkou „kamenná zeď“. Oba byli považovaní za jedny z nejlepších polních velitelů této války. Proti nim pak v rozhodujících bitvách stáli generálové Ulysses S. Grant a generál William T. Sherman.

Počátek války měl podobu spíše menších konfliktů a válka propukla ve své plné síle až 21. července 1861, kdy se odehrála bitva u Bull Runu ve státě Virginia. Tuto první velkou bitvu mezi oběma stranami vyhrála Konfederace a armáda Unie se při svém ústupu z ní dala na útěk i spolu s řadou přihlížejících civilistů. Státy Unie v čele s Abrahamem Lincolnem měly akutní nedostatek zkušených vojevůdců, kteří by byli obeznámeni s vojenskou taktikou. Proto se rozhodly situaci vyřešit následovně – naverbovaly řadu zkušených důstojníků z Evropy. Mezi nimi byli například hrabě Gustav Alba z Rakouska nebo 57 nejvyšších důstojníků z Německa v čele s baronem Ottou von Steubenem. Řadu velitelů států Unie také tvořili důstojníci, kteří museli z Evropy emigrovat po revolučním roce 1848.

Za vítězství vděčí Unie i Rusku

I přes úspěšnou námořní blokádu Unie trvale prohrávala válku často označovanou jako válku za svobodu a rovnoprávnost. V roce 1863 ale dochází k diplomatickému spojení Unie s Ruskem, která vedla k vyslání dvou ruských eskader do New Yorku a San Francisca. I přes to, že nedošlo k otevřeným bojům mezi ruskými jednotkami a jednotkami Konfederace, pouhá jejich přítomnost ochránila lodě před útokem. Zásadní zvrat ve válce Severu proti Jihu ale přišel ve dnech 1.–3. července téhož roku, kdy Konfederace utrpěla drtivou porážku v bitvě u Gettysburgu v Pensylvánii. Současně s touto porážkou totiž státy Konfederace přišly také o dvě bašty na řece Mississippi. Od tohoto okamžiku začala ve válce jednoznačná dominance Severu. Neúspěšná snaha Jihu o obrat války pak vedla k tomu, že se 9. dubna 1865 sešli ve farmářském domku na řece Appomattox generálové Grant a Lee za účelem podepsání kapitulační listiny a tím definitivně končí válka, která změnila budoucnost nejen celé Ameriky, ale také přístup k otroctví v celém západním světě.

Neslavný konec obou prezidentů

Generál Lee jako velitel vojenských sil Konfederace podepsal 9. dubna 1965 kapitulaci a všichni členové Konfederační vlády se přesouvají z Richmondu do Danvillu, které bylo vyhlášeno novým městem Konfederace. Davis trvá na tom, aby se bojovalo do posledního muže, nenachází však už na své straně žádnou podporu. Davis zůstal úplně sám a rok po ukončení války byl obviněn ze zrady. O dva roky později byla Davisovi udělena milost a on se znovu pustil do politické kariéry a přesto, že byl v roce 1874 znovu zvolen do Senátu, byl své funkce na základě 14. dodatku Ústavy zbaven. Jefferson Davis tak byl nucen odejít do ústraní bez možnosti dále ovlivňovat budoucnost země, za niž byl ochotný položit životy tisíců lidí.

Abraham Lincoln byl naopak do své funkce roku 1863 zvolen podruhé a poprvé v historii země se slavnostního ceremoniálu inaugurace zúčastnilo i černošské obyvatelstvo. Jeho hlavním cílem v druhém prezidentském období bylo znovuobnovení válkou zdevastovaného jihu a důraz na dodržování občanských práv všech obyvatel země. Na naplnění těchto cílů mu už ale nebyl vyměřen čas. Osudným se mu stala návštěva Fordova divadla 14. dubna 1865. Po desáté hodině večerní vtrhl jeden z herců a fanatických přívrženců Jihu John Booth do lóže prezidenta Lincolna a střelil ho zezadu do hlavy. I přes rychlou lékařskou pomoc Abraham Lincoln šest dnů po skončení války umírá. Dodnes je Lincoln ikonickou postavou v dějinách Spojených států a jeho narozeniny se slaví jako národní svátek. Svojí vytrvalostí, odvahou a lidskostí se nezapomenutelně vepsal do historie svého národa.

Text: Pavla Janoušková

Reklama
Reklama