Potěmkinovy vesnice: Slavným nápadem milence Kateřiny II. se inspirovali i nacisté

Rádce a milenec Kateřiny II. Grigorij Potěmkin vešel do historie jako autor bizarního (a možná vůbec nerealizovaného) nápadu. Dodnes však nečekaně inspiruje.
Grigorij Potěmkin a Kateřina II. Veliká
Grigorij Potěmkin a Kateřina II. Veliká
Shakko / Creative Commons / CC BY-SA

reklama

Šlechtic, diplomat a bezesporu velmi podnikavý muž. Takový byl Grigorij Potěmkin, o němž jsme psali jakožto o jednom z milenců ruské carevny Kateřiny II. Veliké. Sociálně obratný a nezanedbatelně ambiciózní voják se však vypracoval nejen do nejvyšších míst carské armády, ale i celého Ruska. Jeho bohatý život zahrnoval období deprese, náboženského mysticismu, finanční rozmařilosti, ale i organizačních a vojenských úspěchů, jež mu vydláždily cestu až k titulu vícekrále území na jihu Ruska. Až v posledních letech života však přišel s neotřelým nápadem, díky němuž pronikl až do současné běžné řeči: Jak vypadaly Potěmkinovy vesnice?

Nejistá kuriozita

V roce 1787 se neodvratně blížila válka mezi Osmanskou říší a Rakouskem, jež bylo tou dobou v alianci s Ruskem. Rakouský císař Josef II. proto v rámci utužování diplomatických vztahů doprovázel ruskou carevnu Kateřinu II. při její inspekční cestě na krymský poloostrov. Cesta se chystala několik let a měla dokázat bohatost carského Ruska. To by byl problém sám o sobě, jenže Krym se navíc nacházel na území tzv. Divokých polí, kde se až do roku 1783 rozkládal Krymský chanát – Tatary ovládané území, které silnému sousedovi dlouho vzdorovalo, nakonec však bylo anektováno.

Potěmkin měl za úkol tato pustá území vyspravit, protkat infrastrukturou a postavit paláce v místech, kde měla carevna nocovat. Ani šikovnému Potěmkinovi však nestačily časové a finanční zdroje na tak nákladnou operaci, a tak přišel s neotřelým řešením: Nechal z Petrohradu povolat desítky akademických malířů, aby nakreslili precizní kulisy vesnic, kolem nichž měla výprava projíždět. Tyto „mobilní vesnice“ byly poté, co kolem nich carská družina projela, rozmontovány a přesunuty o několik kilometrů dál – aby se dalšího dne opět naskytl obraz hojnosti.

Přestože dodnes panují pochybnosti, zdali se událost skutečně takto odehrála, Kateřina II. s Josefem II. pravděpodobně skutečně projížděli kolem vzdálených obrazů upravených vesnic, před nimiž se nacházeli mávající a svátečně oblečení rolníci. Ačkoli oba panovníci na výjevech shledávali něco zvláštního, zřejmě ani na jedné straně nebyla potřeba vytvářet problém.

Potěmkinovy vesnice dnes

Ačkoli nám podobné nápady přijdou bizarní, staly se součástí i mnohem pozdějších praktik. V létě roku 1944 takto přivítali nacisté v terezínském ghettu delegaci z Červeného kříže. Došlo k vytvoření umělých obchodů, kaváren a dalších služeb. Bezmála 20 000 lidí bylo z přelidněného tábora přesunuto do Osvětimi. Nacisté dokázali Potěmkinovu šarádu dohrát do konce – činovník Červeného kříže Maurice Rossel divadlo neprohlédl a ve své zprávě hovořil o tom, jak se mají terezínští obyvatelé pod nacistickou správou skvěle. O terezínské Potěmkinově vesnici vznikl i nacistický dokument známý pod názvem Vůdce daroval Židům město.

Iluze tohoto typu však nejsou typické jen pro totalitní režimy – počátkem 21. století fungovaly v řadě amerických měst programy pro zútulnění nehostinných městských částí, a to třeba namalováním falešných dveří a oken na dřevěné budovy. A koneckonců nemusíme ani chodit daleko pro další výrazný příklad z Čech – za Potěmkinovu vesnici lze považovat i hypermarket Český sen, jehož přední stěna vznikla jako součást kampaně pro stejnojmenný filmový dokument. Kontroverzní snímek v roce 2004 ukázal, jak vznikají marketingové kampaně a také že vousaté praktiky Grigorije Potěmkina mohou být stále účinné.

Odkaz na obrázkovou licenci Creative Commons.

reklama

reklama