29. září 2023 11:42

Poslední veřejná poprava připomínala zvrácený večírek. 20 000 lidí odsouzený vůbec nezajímal

Za události v malém americkém městečku, kde byl oběšen mladý černoch, se místní stydí dodnes.

Pokud se na události roku 1936 díváme optikou tehdejší doby, nešlo vlastně o žádnou výjimečnou událost. Rainey Bethea byl jen dalším černochem, se kterým se soudce ani porota nijak nemazali a rovnou ho poslali na šibenici. Nebyl to žádný andílek a trest si za svoje zločiny rozhodně zasloužil; otázkou ovšem zůstává, jestli byla nutná zrovna veřejná poprava, kterou už v tehdejší době skoro nikde nepraktikovali. O to horší je, že v senzaci, která se okolo jeho oběšení strhla, hrál mladík jen nepodstatnou vedlejší roli. Přes dvacet tisíc diváků totiž jeho smrt přijelo zhlédnout na vlastní oči jen kvůli jeho katovi.

Čtěte také: Až 800 mrtvých za jedinou noc. Hrůzný masakr mužů, žen i dětí připomínal středověk

Prsten na místě vraždy

O Raineym Betheovi se toho ví jen málo. Narodil se v roce 1909 a do městečka Owensboro v americkém Kentucky, kde pak také zemřel, se přestěhoval o 24 let později. 7. července 1936 se Bethea, který v té době měl na kontě pár menších krádeží, výtržnost a vloupání, nad ránem vloupal oknem do domu 70leté bohaté bělošky Lischie Edwards. Uškrtil ji a brutálně znásilnil. Pak její pokoj prohledal a ukradl cennosti včetně jejích prstenů; při tom, jak si je nandával na ruku, aby mu neupadly při následném opouštění místa činu oknem, ale v pokoji zapomněl svůj vlastní plastový prsten, který získal ve vězení.

Lischiini příbuzní její mrtvé tělo i černý vězeňský prsten našli záhy. Policisté proto začali Betheu podezřívat už téhož odpoledne, protože si jeho prsten vybavilo hned několik obyvatel městečka. Vzhledem k tomu, že měl mladý černoch už záznam v trestním rejstříku, rozhodli se použít tehdy ještě celkem novou metodu porovnávání otisků prstů, díky níž vraha dopadli během následujících několika dní. Ke všemu se přiznal, nadával si za školáckou chybu, a dokonce zavedl policisty i ke svému lupu, který si ukryl v nedaleké stodole.

Obvinění jen z jednoho zločinu

Přestože byl evidentně vinen „z celého balíčku“ zločinů, tedy loupeže, vraždy a znásilnění, žalobce se proti němu rozhodl vznést obvinění pouze v případě znásilnění, aby se vyhnul potenciálnímu dilematu; za vraždu a loupež totiž tehdy bylo obvyklým trestem elektrické křeslo za zdmi věznice, za znásilnění pak veřejné oběšení. Porota sice měla možnost poslat Betheu za mříže, vybrala si ale veřejnou popravu. Rozhodnutí trvalo pouhé čtyři a půl minuty.

Ve svém odvolání se Bethea snažil verdikt zvrátit, zdarma mu dokonce pomáhalo pět černošských právníků. Trest oběšením před zraky široké veřejnosti však Betheovi zůstal.

Neobvyklý popravčí

Ačkoli se v Owensboro o případu mluvilo hodně, pozornost celostátních médií si získal až v okamžiku, kdy se rozneslo, že popravčím bude bílá žena. Florence Thompson převzala titul městského šerifa po svém zesnulém manželovi a oběšení odsouzeného bylo jednou z šerifových povinností. Nezapomeňme, že se jednalo o Kentucky a Divoký západ byl tehdy ještě velmi nedávnou minulostí.

Sama Thompson z téhle novinky nebyla vůbec nadšená a myšlenka, že má teprve sedmadvacetiletého mladíka zabít, se jí příčila. Média a občané Spojených států byli ale v sedmém nebi. Jak se bude šerifka chovat? Jak se bude tvářit? Budou přihlížející svědky nějaké emocionální scény? Tyto a mnohé jiné otázky nakonec do Owensboro přilákaly neuvěřitelných 20 000 lidí.

Mnozí přijeli dlouho před popravou a ve městě se konal úplný festival. Místní pořádali „šibeniční večírky“ a mnozí diváci se tak báli, že jim něco unikne, že si u šibenice rovnou ustlali, aby měli nejlepší místa. Místní obchodníci si mnuli ruce, procházeli davem a prodávali klobásky, popcorn, hot-dogy, nápoje a další pochutiny. Mnozí diváci byli opilí nebo už měli jen pořádnou kocovinu. Na morbidní podívanou si někteří dokonce přivedli i svoje děti.

Thompson měla lidem dát zadostiučinění

Očekávané zábavy se však po krvi a emocích lačnící dav nedočkal. Když 14. srpna 1936 v půl šesté ráno vyšplhal vyděšený Rainey Bethea na vysokou šibeniční věž, odmítl možnost před dychtivým davem pronést poslední slova a v tichosti se postavil na vyznačený kříž.

Potom z přistavené černé limuzíny vylezla šerifka Thompson v doprovodu očividně opilého muže oblečeného v bílém obleku. Nikdo kromě ní do poslední chvíle netušil, jaká bude jeho funkce. Thompson ale dobře věděla, co dělá. Bývalého policistu Arthura Harshe si s sebou přivedla, protože jí slíbil, že za ni popravu vykoná, a senzacechtivý dav a média tak nedostanou, po čem prahnou. Po odbytí všech formalit se Thompson odešla schovat zpět do auta.

Harsh byl ale značně podnapilý a ač černou kápi a smyčku na Betheovu hlavu ještě dokázal nasadit, při zatáhnutí za páku, která ho měla shodit dolů, došlo ke zmatku. Celá poprava proto působila neorganizovaně a ačkoli samotné Betheovo oběšení proběhlo dle plánu a mladíkovi smyčka ihned zlomila vaz, přihlížející se neubránili zklamání.

Stud a důsledky

V městečku o této kapitole místních dějin stále neradi mluví. Chování přihlížejících se dostalo do řady novin. Včetně popisů, že se v momentě, kdy soudní lékař označil Betheu za mrtvého, rozběhly k tělu desítky lidí a rozervaly na něm oblečení ve snaze odnést si z popravy alespoň suvenýr. Celá epizoda ohromně přispěla k tomu, že se veřejné popravy v USA úplně přestaly praktikovat. Oběšení Raineyho Bethey tak považujeme za poslední řádným soudem nařízenou veřejnou popravu, která se ve Spojených státech (i na celém světě) konala.

Zdroj: NPR / The Atlantic / DPIC

Klára Ochmanová

redaktorka FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom