12. října 2023 15:08

Poslední poprava gilotinou: Francouzi sťali bezcitného pasáka, jehož mučicí metoda znechutila celou zemi

Popravy gilotinou zůstaly ve Francii populární až do nedávné doby. Posledním exemplárně popraveným trestancem byl pasák a tyran žen původem z Tuniska.

Na světě zřejmě nenajdete zemi, která by si tolik oblíbila popravování nabroušeným ostřím gilotiny, jako je Francie. Ta je považována za zemi, kde tento popravčí nástroj vznikl, a stínání trestanců zde probíhalo ještě v 70. letech minulého století. Poslední hlava, kterou zde ocelové ostří oddělilo od těla, patřila muži jménem Hamida Djandoubi. Narodil se 22. září 1949 v Tunisku, ale už v roce 1968 se jeho stopa objevuje ve francouzském Marseille. Měl krásnou symetrickou tvář, ale po nehodě v roce 1971 přišel o část pravé nohy.

Násilník a vrah

V roce 1973 se v nemocnici, kam docházel na rehabilitace, seznámil s Élisabeth Bousquet, jež ho později ve svých 21 letech zažalovala kvůli tomu, že ji omezoval na svobodě a snažil se ji donutit k prostituci. Do regulérního výkonu trestu sice nenastoupil, nicméně martýriem vazební věznice si prošel a hluboko v něm se uhnízdila touha po pomstě.

Jeho životní plán stát se pasákem se mu nakonec splnil, podařilo se mu dvě ženy nutit k prostituci a aby jim ukázal, jak moc se nevyplácí neposlouchat, předvedl jim hrůzostrašné divadlo. Unesl Élisabeth Bousquet a před nimi ji surově zbil. Součástí jeho „trestu“ bylo i pálení cigaretami v oblasti prsou a genitálií. Bylo mu jasné, že po něčem takovém nemůže nechat Élisabeth jít. Proto ji odvezl a na městském předměstí uškrtil.

Čtěte také: Poslední veřejná poprava připomínala zvrácený večírek. 20 000 lidí odsouzený vůbec nezajímal

Naneštěstí pro něj se nezbavil těla, které 7. července 1974 objevil mladý chlapec. O měsíc později Djandoubi unesl další dívku, které se podařilo uprchnout a nahlásit ho policii. Vše zapadalo do rozjetého vyšetřování, během kterého se k vraždě přiznal, což mohlo být považováno za polehčující okolnost.

Poslední oběť gilotiny

Djandoubiho příběh popsal podrobně Jeremy Mercer v knize Když padá gilotina. Podle něj se na něm podepsal právě úraz, kdy se z něj stal částečný mrzák. Do té doby byl zvyklý, že je díky svému krásnému vzezření brán jako fešák. Od úrazu měl podle právníka, který jej zastupoval, trpět depresemi a nenávistí. Důkazem budiž, že i po vraždě do mrtvoly kopl. Proč? To prý neuměl vysvětlit. Případ vzbudil ve Francii kvůli své neobvyklé brutalitě velkou pozornost a byť část obyvatel byla už tehdy proti trestu smrti, jiní jeho odsouzení přivítali. Byť existovala teoretická možnost, že by porota uznala nějaké polehčující okolnosti, rozsudek byl neúprosný. Žádost o prezidenstskou milost byla zamítnuta, stejně jako v případě dříve popravených dětských vrahů Christiana Ranucciho a Jérôma Carreina.

Djandoubi se před popravou, jež byla provedena 10. září 1977 v čase 4:40 ve věznici Baumettes v Marseille, mohl posilnit skleničkou rumu a dvěma cigaretami. Čtyři roky po jeho úmrtí byl trest smrti ve Francii zakázán.

Zdroj: Wired / Harper's Magazine / History Channel

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom