Na poslední veřejnou popravu v Česku přijela i základní škola. Jak vypadaly odpudivé upomínkové předměty?

Veřejné popravě Herty Kašparové předcházel jeden z největších nacistických masakrů konce druhé světové války v Československu.
Německé kolaboranty čekala poprava (ilustrační foto)
Německé kolaboranty čekala poprava (ilustrační foto)
Getty Images

reklama

Podle mnoha pramenů jde dost možná o poslední veřejně vykonaný trest smrti v historii Československa. Rozhodně to byl ale poslední takový trest vykonaný na ženě. To, co se při oběšení Herty Kašparové odehrávalo, by se dalo srovnat s veřejnou popravou Raineyho Bethey. Stejně jako v jeho případě, i zde vedlo zejména chování diváků k tomu, že se podobné praktiky přestaly považovat za hodné civilizované společnosti. Umožnit lidem z Třešti vidět na vlastní oči smrt Kašparové ale tehdy diktovaly okolnosti; měla totiž na svědomí mnoho obětí jednoho z nejhorších nacistických masakrů konce války.

Uspěchané povstání v Třešti stihla krutá pomsta

Hertina rodina patřila k sudetským Němcům a podle autora knihy Třešť 1945 Jiřího Vybíhala, byla vždycky tak trochu kam vítr, tam plášť. Někdy se hlásila k Čechům, někdy k Němcům. Herta se narodila v roce 1923 a odmala kulhala, protože se narodila s deformovanou nohou. Pracovala jako zapisovatelka a tlumočnice u policie a účastnila se proto často výslechů zadržených. Kvůli tomu spolupracovala i s oddělením zlínského gestapa.

V její rodné Třešti se obyvatelé ke konci války přidali k povstání proti okupantům. Místním se 5. května 1945 dokonce podařilo Němce včetně rodiny Herty Kašparové zajmout a obsadit věznici okresního soudu. Bohužel se ale dočkali velmi kruté odplaty: 7. května k nim dojela celá kolona ozbrojených transportérů gestapa, Schutzpolizei a wehrmachtu vyslaná z Jihlavy.

Role Herty Kašparové

Němci podle Vybíhala zatýkali všechny, které potkali ve vojenských botách, s částí výzbroje nebo se zbraní v ruce. Ještě téhož dne v poledne také pro výstrahu zastřelili 13 lidí. O dvě hodiny později v masakru pokračovali a nakonec zajali i okolo 60 rukojmí a snažili se z nich dostat, kdo povstání organizoval.

Členové gestapa z Jihlavy tehdy jednadvacetiletou Hertu díky její práci dobře znali, a tak se na ni obrátili. Popsala jim zatčení své rodiny i to, jak jim byl vyrabován byt. Němci ji pak požádali o udání viníků.

Lusknutím prstů začala jsem vybírat muže,“ popsala Herta později u mimořádného lidového soudu v Jihlavě. Tehdy také přiznala, že věděla, že ony muže posílá na jistou smrt, později svá slova ale popřela. V Třešti dlouhou dobu kolovaly řeči, že se schválně mstila a vybrala ty, kdo se jí v dětství posmívali kvůli jejímu handicapu. Vybíhal ale tvrdí, že jejím motivem byla spíš msta za rodinu.

Tak či onak, na smrt toho dne poslala více než deset lidí. Nakonec jich nacisté popravili kulkou do srdce třiatřicet, přičemž nejmladšímu bylo 17 let.

Dopadení a lidový soud

Herta tehdy z rodné Třešti odešla s nacisty a poté prchla do Rakouska, kde se skrývala. Nakonec ji ale na začátku února 1946 přece jen poznali a eskortovali zpět do Československa, kde byla v rámci mnoha dalších procesů s válečnými zločinci 13. září postavena před mimořádný lidový soud v městském Sokolském domě. Odtamtud ji poslali rovnou na šibenici; rozsudek měl být původně vykonán za pouhopouhé dvě hodiny po odsouzení. Kašparové se ale povedlo tuto lhůtu prodloužit na tři hodiny, soud totiž vyhověl její žádosti setkat se s bratrem.

Veřejná poprava byla naplánována na půl sedmou večer a šibenice na Hertu čekala přímo na louce za Třeští, které se říkalo Pod Kaštany. Když k ní kráčela, oblečená ve zdobených šatech, podlomila se jí kolena. „Do poslední chvíle nevěřila, že ji poprava čeká,“ vzpomínala na události pamětnice Vlasta Páralová, jejíhož manžela Kašparová poslala v květnu 1945 v Třešti na smrt, v dokumentárním seriálu Osudové okamžiky.

Smrt jako senzace

Samotné oběšení nacistické kolaborantky proběhlo bez nějakých mimořádných událostí, co ale vzbudilo obrovskou kritiku a vlnu nevole bylo, jakou senzací se pro místní stalo. Lidé se na morbidní podívanou přijeli podívat z širého okolí, dokonce se na ni prodávaly vstupenky a zúčastnili se jí i žáci místní základní školy.

Zřejmě nejbrutálnějším a v současnosti nejméně představitelným aspektem popravy byl ale fakt, že z mnoha brutálních fotografií šibenice a oběšené vznikly i dobové památeční pohlednice.

reklama

reklama