Zrůdné 11. září: Pinochetova diktatura začala masakrem a mučením dětí, ze stadionu udělal koncentrační tábor

Chilský vojenský režim nahradil socialistickou vládu prezidenta Salvadora Allendeho terorem. Statisíce Chilanů musely odejít do exilu, mnozí lidé zmizeli beze stopy a fotbalový stadion v Santiagu se proměnil v koncentrák. V juntě, která po roce 1973 vládla Chile, zasedali čtyři vojenští velitelé, hlavní slovo si ale získal Augusto Pinochet. Stal se symbolem latinskoamerického diktátora, který jde přes mrtvoly.

Mohlo by vás zajímat: Jak se liší CIA a FBI? Po teroristických útocích z 11. září nastaly zásadní změny

Krvavé ráno 11. září 1973

Prezident Allende dojel v 7:30 jako každé ráno do prezidentského paláce La Moneda, kde dostal zprávu o povstání námořnictva v nedalekém přístavu Valparaíso. Prezident o situaci okamžitě informoval obyvatelstvo skrze projev v rozhlasu. Vyzýval ke klidu a ujišťoval, že v Santiagu je mír. Ten ovšem neměl trvat dlouho.

Už v 8:30 odvysílala vojenská junta prohlášení, ve kterém vyjádřila své cíle a postoje. Státní převrat se z Valparaísa rozšířil do Santiaga de Chile. Palác La Moneda postupně opustili policisté, kteří ho hlídali, a kolem 9:15 začal pozemní útok na elegantní neoklasicistní stavbu. Salvador Allende se rozhodl v paláci zůstat a odvysílal prohlášení k lidem. „Dávám najevo svou vůli vzdorovat, jakkoli to půjde, i kdyby mě to stálo život,“ řekl v minutu a půl dlouhém projevu. Ještě během útoku se mu podařilo odvysílat poslední projev. Zatímco prezident mluví, v pozadí jsou slyšet křik, rozkazy vojáků a bojová technika.

Jako by věděl, co se s ním stane. V 11:50 začali vojáci bombardovat prezidentský palác a během patnácti minut zničili staleté sídlo chilských prezidentů. Mrtvola Salvadora Allendeho byla později nalezena v jednom ze sálů. Dodnes není zcela jisté, zda spáchal sebevraždu nebo byl zastřelen postupujícími vojáky. V roce 1988 se na veřejnost dostala nahrávka, ve které Pinochet žertuje, že by letadlo, které původně junta Allendovi nabídla, aby opustil zemi, mohlo „mít nehodu“. Salvador Allende by nejspíš přišel o život tak jako tak.

Ze stadionu se stal koncentrák

Chilský převrat byl vyústěním dlouhodobých konfliktů mezi vládnoucími socialisty a jejich pravicovými odpůrci. Hustou atmosféru živila studená válka a CIA podporovala pravicové síly, aby se z Chile nestala druhá Kuba.

Když vojáci svrhli Salvadora Allendeho, stanovili si za cíl vyříznout „rakovinový nádor marxismu“ z těla Chile, jak píše historik Jiří Chalupa v knize Dějiny Argentiny, Uruguaye a Chile.

Ihned po útoku na La Monedu si pravičáci začali vyřizovat účty s levičáky. Jedním z míst, kam dodávky svážely polapené komunisty, socialisty, guerrillové bojovníky i vlasaté umělce, byl Národní stadion vzdálený pět kilometrů od prezidentského paláce.

Dnes opět slouží pro sportovní utkání, ale zároveň zde funguje památník, který oběti masakru připomíná. V prvních dnech po převratu tu agenti a vojáci mučili muže i ženy. Zajatci končili v osmadvaceti šatnách pod tribunami. V každé se tísnilo kolem stovky lidí, koupelny byly plné moči a vojáci vězně děsili výstřely za stěnami.

Vyšetřovatelé tu zajatce brutálně mučili, aby získali informace o levicových silách v zemi. Oblíbenou mučicí technikou byly elektrošoky. Vojáci zajatce přivázali k železné posteli a na nejcitlivějších místech včetně genitálií pouštěli oběti do těla elektřinu.

Nejznámější obětí koncentračního tábora byl folkový zpěvák Víctor Jarra. Podporoval Salvadora Allendeho už v prezidentské kampani v roce 1970, a patřil tak mezi první zajatce. Autor populárních písní, který proslavil chilskou hudbu i za hranicemi Latinské Ameriky, zemřel 16. září, jen pět dní po puči.

Zmizeli beze stopy

Vojáci si uvědomovali, že je potřeba část lidí nejen zlomit mučením, ale rovnou fyzicky zlikvidovat. V jihoamerických diktaturách druhé poloviny dvacátého století se situace řešila „zmizením“. Oběti zkrátka spolkla zem a jejich těla se už většinou nikdy nenašla.

V Argentině bylo oblíbené shazování lidí z vrtulníků do oceánu. V Chile to dělat moc nešlo, protože Pacifik na rozdíl od Atlantiku dřív nebo později mrtvoly vyplavil. Přesto někteří Chilané ve vlnách Tichého oceánu zmizeli, většinou s kusem kolejí přivázaným k nohám. Chilští vojáci se nepohodlných lidí zbavovali i v pustých pouštích v severní části země. Stačilo oběť přivázat za nohy a ruce ke kůlům, zbytek práce dokončilo ostré slunce. Obětem, jejichž život skončil beze stopy, začali historici říkat „zmizelí“.

Mezi zmizelými bylo podle chilského Muzea paměti a lidských práv také 40 dětí. Dalších 2 200 muselo vytrpět mučení. Celkem režim připravil o život 153 osob mladších 18 let. Různé komise v devadesátých a nultých letech určily počty obětí. Oficiální číslo mrtvých bylo stanoveno na 3 065, ale na základě neuvěřitelných 35 tisíc svědectví se uznává zhruba 40 tisíc obětí, kterým režim zničil život.

Násilí pokračovalo

Vojenský režim se ovšem s počátečními represemi nespokojil. Jeho agenti pronásledovali exulanty a třeba na bývalého Allendeho velvyslance v USA Orlanda Leteliera spáchali atentát, při kterém zemřela i jeho americká sekretářka. Dva roky po puči se na tajné schůzce v Santiagu založila nechvalně proslulá Operace Kondor podporovaná CIA.

Jejím úkolem bylo likvidovat levicové opozičníky a uprchlíky napříč Latinskou Amerikou. Do operace se zapojily další státy, které tou dobou měly vojenské vlády (Argentina, Brazílie, Paraguay a další). Před brutalitou tajné policie se tak prakticky nedalo uniknout.

Dlouho zůstávala Operace Kondor v utajení, až počátkem devadesátých let, kdy se vojenské režimy zhroutily, se v paraguayské metropoli Asunciónu našly složky, které vojáky usvědčily. Tzv. Archivy teroru odhalily krutosti spáchané během téměř dvou desítek let. Oběti často ani netušily, kdo je mučí, měly zavázané oči a mučitele mohly rozpoznávat jen podle přízvuku. Chilana tak mohl mučit Paraguayec, protože oba státy měly vojenský režim. Archivy teroru definitivně potvrdily předpoklad, že vojenské junty spolupracovaly na pronásledování svých odpůrců.

Pinochet vyvázl

Ačkoli v devadesátých a nultých letech proběhla různá vyšetřování, Augusto Pinochet zůstal velitelem ozbrojených sil a doživotním senátorem (zemřel v roce 2006). Dokonce ústava, kterou nechal zpracovat, dodnes zůstává v platnosti. Smutný odkaz Pinocheta je tak v Chile pořád živý a vzbuzuje vášně a vztek.

Zdroj: NPR / BBC