Osmanská říše znala dvě pohlaví jiná než my a tři gendery. Sexualita Turků byla pozoruhodná

Turecké pojetí sexuality bylo poněkud pestřejší. Muž a žena jim byli málo...
Je to muž či žena?
Je to muž či žena?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Kolik máme pohlaví?

V současné době západem zmítá boj o lidskou sexualitu. Ve sporu jsou dva tábory – jeden zastává názor, že přirozená jsou dvě biologická pohlaví, druhý tvrdí, že to není zdaleka tak jednoduché. Nebudeme se stavět na žádnou ze stran, nechceme se věnovat biologické podstatě sexuality, jen bychom rádi ukázali, jak lidskou sexualitu vnímaly různé civilizace a kultury.

V současné době je nejhlasitěji znějící sexuální menšinou ta homosexuální – přitom výraz homosexualita pocházející z německého Homosexualität pochází teprve z roku 1868, kdy s ním přišel rakousko-uherský novinář a publicista Károly Mária Kertbeny. Pro historiky je tedy nesmírně zajímavá otázka, jak byla tato orientace vnímána a nazývána před tím. Někteří vědci proto dokonce mluví o tom, že západ homosexualitu vymyslel teprve v devatenáctém století – před tím byla sexualita vnímána a velmi různorodě. Zajímavým příkladem je „Turecko“ v době Osmanské říše. Než tam dorazily západní sexuální normy (což se stalo na konci 19. století), vnímala tamní společnost lidskou sexualitu pro dnešního člověka hodně nezvykle. Existovaly tam tři gendery a dvě pohlaví.

Místo rozdělení genderů, jak je známe dnes, tedy muž/žena znali Turci tři: muži, ženy a chlapci. Chlapci nebyli považováni v sexualitě jen za náhradu žen, sice s nimi sdíleli řadu znaků (například neexistenci vousů), ale jednoznačně tvořili zvláštní gender – Osmani v tom navazovali na starověké Řecko, kde byl také vztah k chlapcům považován za něco zcela normálního.

Tekuté gendery nejsou nic nového

V Osmanské říši v tom šli ještě dál a vymysleli pojem, který zní velmi moderně – chápali gender jako „fluidní“, což by se určitě líbilo zastáncům moderních genderových teorií, kteří tvrdí, že sexuální role jsou velmi proměnlivé a do značné míry i tvořené jen volbou. Pro středověké Turky patřilo k chlapci, že se změní v muže, tedy každý muž je v podstatě „trans-gender“ – během svého života si prošel změnou genderu. 

Ještě zajímavější a pro dnešní společnost méně srozumitelnou a přijatelnou tezí je turecké rozdělení sexualit. Dnes je v podstatě rozlišujeme na heterosexuální a homosexuální, ale tehdy se rozlišovalo na toho, kdo penetruje a toho, kdo je penetrován – což nemuselo vůbec respektovat dnešní normy.

Zjednodušeně: pokud byl muž v roli toho, kdo penetruje, nikoho už nezajímalo, koho – to už byla čistě věc jeho chuti, společnost nijak neřešila, zda je to s muži, chlapci nebo ženami. A jak ukazují historické doklady, ani řeč to nerozeznávala.

Volba pohlaví partnera? Jako volba mezi pivem a vínem

Antropologové to přirovnávají k dnešním pijákům alkoholu: je důležité jen to, zda je člověk abstinent nebo pije alkohol – jestli víc pije červené nebo bílé víno či pivo, už je vlastně podružné…
To, čemu se dnes říká homosexualita, tedy vlastně v Osmanské říši jednak neexistovalo a současně to (paradox všech paradoxů) bylo široce společensky respektované. 
Homosexualita jako vztah čistě k mužským partnerům v jazyce Osmanů neexistovala – zato popisovali mnoho rozdílných sexuálních rolí, pro každou měli vlastní výraz. 

Přerod sexuality

Že je sexualita do významné míry tvořená společenskými normami a nikoli nějakou „přírodou“ nebo „božskou přirozeností“, dokládá i změna, jíž osmanská sexualita prošla na konci 19. století. Tehdy v podstatě vztahy mezi muži a chlapci zmizely, respektive byly odsouzeny do společenské nepřijatelnosti. 
Dobový historik a státní úředník Ahmed Cevdet Paša tehdy napsal: „Milovníků žen přibylo, zatímco milovníků chlapců ubylo. Vypadá to, jako by Lotův lid byl pohlcen zemí.“ 
Tato změna, kdy pederastie byla odsouzena ani ne tak zákony jako spíše změnou jejího společenského vnímání a sexualita se přesunula k mladým dívkám, bývá spojována s tím, jak se Osmanská říše „europeizovala“, tedy s tím, jak se v ní šířily zvyky a normy evropského západu.
V současné době došlo k úplnému přerodu norem: homofobie je v Turecku chápána jako jeden ze základů společnosti, například vloni tam úřady v Istanbulu úplně zakázaly tamní Gay Pride. 

Text: Martin Kolář
 

Reklama
Reklama