Orličtí vrazi zabíjeli i vlastní příbuzné. Nacpání mrtvol do sudů jim nestačilo

Bývalý vekslák Ludvík Černý a vyučený frézař Karel Kopáč v dubnu 1991 připravili past na první z několika obětí, které má takzvaný orlický gang na svědomí.

Orlík a sudy

Bohatého podnikatele Aleše Katovského Černý s Kopáčem zastřelili za jízdy, když je vezl z Rudné do Prahy, a Kopáčovi se horko těžko povedlo vůz ukočírovat. Mrtvolu pak obrali o valuty v hodnotě 800 tisíc, které s sebou Katovský měl, protože mu slíbili obchod. Na nedaleké skládce mrtvolu svlékli a zabalili do pletiva. Takhle ji odvezli na Žďákovský most, odkud ji shodili do Orlické přehrady. Právě tam skončily téměř všechny jejich oběti a sérioví vrazi podle toho později dostali svou dnes už notoricky známou přezdívku. Vůz pak Černý prodal v autobazaru, zůstaly v něm ale stopy krve a díky tomu policisté o dva roky později dokázali získat první důkaz v případu.

Na druhé vraždě už se podílel i Vladimír Kuna a do léčky trojici zločinců padl kosovský přistěhovalec Leorent Lipoveci, jenž doufal, že se mu od nich povede koupit zbraně. Místo toho ho ale 9. ledna 1992 Černý v Kunově sklepě střelil zezadu do hlavy. Tentokrát si vrazi daleko lépe promysleli, jak se zbaví těla: Šaty i osobní věci oběti spálili a nahé mrtvé tělo nacpali do předem připraveného kovového sudu, poprášili ho sypkým louhem, zalili vodou a víko sudu zavařili. Pak ho opět z už jednou osvědčeného místa shodili do Orlíku.

Podvody, kupčení se zbraněmi a vraždy

Třetí obětí se stala Anna Medková, Kunova maminka. Tu zavraždili výbušninou kvůli dědictví. Vražedný balíček jí poslali k narozeninám, 7. února 1992. Výbuch jí rozerval obličej, břicho a hrudník. Na následky zranění po několika dnech v nemocnici zemřela.

Starožitník Vlastimil Hodr přišel o život kvůli drahocenným historickým pečetím, na něž měl zálusk Černý. Ten se tentokrát rozhodl jednat samostatně a i Hodr skončil nahý, zalitý louhem a zavařený v sudu v Orlické přehradě. Stalo se tak 24. března 1992.

Při vraždě Jaroslava Meiera šlo pro změnu o vlastnická práva k jeho domu. Vraždu totiž po Kopáčovi chtěla jeho vlastní sestra, Meierova manželka Irena Meierová a její milenec Petr Chodounský.

Kromě zmíněných vražd měli členové gangu samozřejmě na svědomí i další zločiny a podvody. Přechovávali třeba všechny možné nelegální zbraně. Od střelných přes výbušniny až po granáty nebo protitankové střely.

K dopadení vrahů vedly tipy z podsvětí i cenné svědectví

Policisté se o zločincích dozvěděli díky tipům získaným v pražském podsvětí, a dokonce dostali i informaci, že těla házejí do přehrady, nevěděli ale, do jaké, a trvalo dlouho, než se jim povedlo najít nějaké důkazy. Tím prvním, jak už bylo řečeno, se stala krev v prodaném autě. Při prověřování Černého pak kriminalisté dokázali určit Orlík jako nejpravděpodobnější místo, kde by mohly mrtvoly být. Sudy tam nakonec po dlouhém pátrání našli.

Tehdy už po autonehodě ochrnutý Kopáč se o tom dozvěděl z televize a chtěl se zabít; policisté s ním museli tři hodiny vyjednávat, než ho zneškodnili. Nakonec se ke všemu přiznal a právě jeho přiznání se stalo tím nejdůležitějším důkazem, díky kterému soud v dubnu 1997 vynesl konečné rozsudky. Nejnižší pro Irenu Meierovou, po odvolání na 10 let. Nejvyšší doživotí pro Černého.

Všichni vrazi jsou už dnes na svobodě, jen Černému soud v roce 2017 podmínečné propuštění zamítl. Karel Kopáč nakonec přece jen svou vinu neunesl a svůj policisty zmařený pokus o sebevraždu dokončil ve vězení. V roce 2004 se oběsil na šňůrce od pyžama.

Zdroj: dokumentární seriál Legendy české kriminalistiky