Francouzská tajná služba provedla v roce 1985 teroristický útok na loď Greenpeace

Titulek připománající zápletku akčního thrilleru shrnuje akci tajné služby, která poslala ke dnu loď jménem Duhový bojovník. A neobešlo se to bez ztráty na životě.
Duhový bojovník
Duhový bojovník
profimedia.cz

Ve světě polarizovaném na Východ a Západ bylo cílem všech stran oslabit protivníkovy síly. Sovětský svaz k tomu využíval mírová hnutí volající po odzbrojení a francouzská tajná služba DGSE dokonce sáhla k přímé ozbrojené akci. 

No more war

Environmentální hnutí Greenpeace bylo už od samotných prvopočátků proti testům jaderných zbraní, ať už se odehrávaly na moři, na zemi, nebo ve vzduchu. První akce, od níž se historie hnutí odvíjí, byla proti pokusnému jadernému výbuchu, jenž se měl odehrát na geologicky nestabilním ostrově Amčitka na Aljašce.

Od té doby se aktivisté Greenpeace mnohokrát aktivně postavili proti jadernému zbrojení, čímž šlápli na pomyslné kuří oko bezpečnostním expertům mnoha zemí od USA po Francii. Mimo jiné se stali i zájmovým subjektem tajných služeb a pěšákem na šachovnici studené války.

Sir William Hardy alias Duhový bojovník

V roce 1985 měl Duhový bojovník, jak zní český překlad jména lodi Rainbow Warrior, vyplout v čele skupiny jachet k atolu Mururoa, aby svou přítomností překazil test jaderných zbraní. Tato třístěžňová čtyřicetimetrová plachetnice o výtlaku 418 tun se v letech 1955–1977 plavila pod jménem Sir William Hardy. Jejím majitelem bylo britské Ministerstvo zemědělství, rybolovu a potravin. V roce 1978 ji převzalo hnutí Greenpeace a přejmenovalo ji na Rainbow Warrior. Pod duhovou vlajkou sloužila až do osudného 10. července 1985, kdy na ni zaútočila Francie. 

Znak francouzské tajné služby DGSE
Autor: Ministère des Armées Znak francouzské tajné služby DGSE

Mezi lety 1976 a 1984 Francie vykonala přibližně šedesát jaderných podzemních testů. V roce 1985 došlo k doposud největšímu jadernému výbuchu pod zemí v síle 150 kilotun. V té době již novozélandský premiér David Lange protestoval proti výbuchům o tak velké síle, i když se odehrávaly pod zemí. V Greenpeace jako reakce na největší podzemní jaderný test padlo rozhodnutí o uskutečnění doposud nejrozsáhlejšího protestu proti jaderným výbuchům v Pacifiku. Ředitel organizace pro jaderné testování (Direction du Centre d'Experimentations Nucléaires) admirál Fages napsal zprávu o dalším plánovaném protestu lodi Rainbow Warrior na atolu Mururoa. Ta se dostala do rukou ministra obrany Henruho, který zvýraznil (podtrhl) její část o zvýšení zapojení tajných služeb pro zjištění polohy a pohybu lodí Vega a Rainbow Warrior tak, aby bylo možné předvídat kroky Greenpeace,“ píše Hana Nedvědová ve své bakalářské práci Operace Rainbow Warrior: akt státního terorismu? Jeden z návrhů, který v DGSE padl, bylo mimochodem nechat loď vybuchnout na volném moři. Z obav z přílišných ztrát na životech ale byl tento plán zamítnut.

Složitá operace

Podle toho, kolik agentů Francie do akce nasadila, lze usoudit, že jí byly protijaderné aktivity Greenpeace skutečným trnem v oku. Jedna z agentek, Christine Cabonová, se coby aktivistka ochotná vypomáhat s kancelářskými pracemi přímo infiltrovala do kanceláře v Aucklandu, čímž se dostala nejen k mapám, ale mohla sledovat i hovory členů o připravovaných akcích a zjišťovat podrobnosti o trasách plavby a vybavení lodi.

Hnutí Greenpeace se snažilo mít veřejnost na své straně a součástí propagačních aktivit byla možnost navštívil jejich vlajkovou loď, čehož využili další z francouzských agentů s potápěčským výcvikem, kteří si pod falešnou švýcarskou identitou „udělali výlet“ a podrobně si loď prohlédli. Následně umístili na bok lodi a k lodnímu šroubu nálože s plastickou trhavinou.

Duhový bojovník těšně před atentátem
Autor: Ot CC BY-SA 4.0 Duhový bojovník těšně před atentátem

První z výbuchů, který loď silně poškodil, přiměl posádku k evakuaci. Přesně takový scénář DGSE předpokládala. S čím ovšem agenti nepočítali, byl fakt, že když se loď nepotopila okamžitě, začala se posádka vracet pro věci a vybavení. Fotograf Fernando Pereira se vrátil do podpalubí pro své pracovní náčiní, jenže druhý výbuch mu odřízl ústupovou cestu, což ho stálo život. Zanechal po sobě manželku a dvě děti.

Když krátce po útoku zatkla novozélandská policie Alaina Mafarta a Dominique Prieurovou s tím, že jsou podezřelí z útoku na vlajkovou loď Greenpeace, následné vyšetřování odhalilo utajovanou skutečnost. Oba zatčení patřili k agentům francouzské tajné služby. V praxi to znamenalo, že Francie poslala své agenty, aby na území cizího státu provedli teroristický čin.

Portugalský fotograf Fernando Pereira nebyl prvotním cílem atentátu, i přesto ale měli agenti na svědomí jeho smrt. Agent Jean Luc Kister, jeden ze dvou potápěčů, kteří připevnili k boku lodi smrtící nálože, se sice omluvil, ale Pereirovu smrt označil za náhodnou, nikoliv za atentát. 

Přesně podle předpokladů byl výbuch nejprve označen za teroristický útok. Důkazů o tom, že se jednalo o akt státního terorismu, se však našlo tolik, že se Francie musela ke svému činu přiznat. To způsobilo zásadní diplomatickou roztržku mezi Novým Zélandem a Francií a zadržení agenti byli odsouzeni, nicméně z původního deseti a sedmiletého trestu si odseděli jen dva roky. Hnutí Greenpeace dostalo od Francie peníze na novou loď a rodina mrtvého fotografa peněžité odškodné, přičemž podmínkou vyplacení bylo, že nebude zveřejněna jeho výše. Podle této události byl dokonce v roce 2006 natočen film Operace Rainbow Warrior.

reklama