Někteří lidé mají možná přirozenou "odolnost" vůči Alzheimerovi. Máte to štěstí taky?

O imunitě vůči chřipce nebo jinému virovému onemocnění slyšel snad každý, je však možné, abychom měli podobnou odolnost také proti degenerativním a dědičným nemocem?
mozek zdravého člověka a jedince postiženého Alzeimerovou chorobou
mozek zdravého člověka a jedince postiženého Alzeimerovou chorobou
Garrondo

reklama

Tým vědců odhalil několik seniorů, kteří vzdor nápadným fyziologickým znakům Alzheimerovy choroby do své smrti ve vysokém věku vykazovali vynikající paměť. Může to znamenat příchod nové baterie výzkumů a terapií, jež až do posledních několika let nebyly možné.

Jedna vlaštovka jaro nedělá

Na úvod by zřejmě bylo dobré zmínit, že dosavadní zjištění nejsou nikterak závratná a rozhodně by neměla sloužit jako příslib zaručeného léku. Tým vědců pod vedením Changiz Geula z americké Northwestern University v zásadě toliko objevil množinu několika seniorů, jejichž těla vykazovala známky Alzheimerovy choroby, neurodegenerativního onemocnění mozku, jež často postihuje lidi nad 65 let. Stalo se tak v rámci série pitev osmi mozků lidí, kteří zemřeli mezi 95 a 100 lety. Fígl je v tom, že podle svých příbuzných trojice z nich před svou smrtí disponovala vynikající pamětí.

Přísaha členů rodiny není zrovna na vrcholu vědeckého zkoumání povahy zdraví, vysoký věk účastníků však skoro garantuje nějaký typ chronické mozkové poruchy, jež by musela být zjistitelná. Konkrétněji vědci v mozcích oné trojice odhalili vysoké koncentrace amyloidních plaků vznikajících právě v důsledku hromadění amyloidu beta, jež souvisí s procesem stárnutí, a od určitého množství poškozuje mozkové spoje. Rovněž narazili na neurofibrální klubka, další tradiční příznak chronického mozkového onemocnění.

Když však Geula a jeho tým v mozcích nepostižené trojice hledali dále, zjistili, že neuronové sítě v klíčových oblastech mozku odpovědných za jazyk a paměť zůstaly zároveň relativně nedotčené. To naznačuje, že zkazky pozůstalých o dobré paměti tria nelhaly, a indikuje tak přítomnost nějakého obranného mechanismu, který umí vzdor přirozeným problémům stárnutí udržovat mozek v dobré kondici. Naopak mozky zbylých pěti pacientů, kteří byli rovněž diagnostikováni s Alzheimerovou nemocí a prožili i její negativní projevy, vykazovaly nápadné poškození nevýznamnějších shluků neuronů.

Prozatím operují výzkumníci s dvěma možnými hypotézami – buď daná trojice šťastlivců udržovala mozek ve zdravém stavu pomocí "běžných" postupů jako například aktivním životem, nebo existuje nějaký mechanismus, jenž jim pomohl odolávat vlivu amyloidů beta a neurofibrálních klubek. Jakékoliv závěry jsou momentálně velmi předčasné, nakonec ani vzorek osmera studovaných mozků není jakkoliv významný, studie rovněž prozatím neprošla recenzemi. Příslib budoucí terapie však přesto velí dalšímu zájmu.

mozek zdravého člověka a jedince postiženého Alzeimerovou chorobou
Autor: Garrondo mozek zdravého člověka a jedince postiženého Alzeimerovou chorobou

Imunita prosvítající daty

Nelze si přitom v souvislosti s odhalením nevzpomenout na možné jarní odhalení "genetických supermanů", na něž přišla studie Resilience Project. Skrze datovou analýzu stovek tisíců (povětšinou bohužel anonymních) sekvencovaných lidských DNA tehdy vědci odhalili třináct lidí, kteří nejspíše disponovali dědičnou nemocí, jež měla jejich život ukončit v nízkém věku. Každý z třináctky se však podle vágních informací o svém zdraví dožil dospělosti – genetici proto přišli s možností, že daní "supermani" disponovali přirozenou imunitou vůči své poruše. Bohužel, vzhledem k nátuře projektu nebyli s to je vystopovat nazpět a odhalit, jak se věci doopravdy mají. Stejně tak je totiž možné, že šlo jenom o chybu dat či sekvencovaného DNA.

Je odpověď v DNA?

Ačkoliv je jarní zjištění v celé řadě "podstatných detailů" odlišné, například skrze přítomnost dědičných, nikoliv degenerativních chorob, příslib obou prací je rámcově shodný. Rýsuje se totiž (prozatím nepotvrzená!) šance, že si někteří lidé vypěstovali přirozenou odolnost i vůči dědičným nemocem. Na podobná odhalení přitom doposud neexistovaly kapacity. Lidská DNA byla ostatně rozlousknuta sotva před dvěma dekádami. Dlouho bylo sekvencování navíc příliš drahé, což znemožňovalo jednoduchý sběr dat a jejich vzájemné srovnávání. Teprve nyní, kdy lze snadněji srovnat údaje o DNA od milionů lidí, začínají prosvítat nápadné podobnosti a postulovat možnosti, jako je přirozená imunita vůči dědičným a degenerativním chorobám. Prozatím stále platí, že nic není potvrzené. Jak výskyt "genetických supermanů", tak i seniorů bez symptomů Alzheimerovy nemoci může být vyvrácen následnými studiemi. Naděje na to, že v přirozených mutacích DNA postupně i několika lidí ovšem vznikla rezistence proti podobným onemocněním, je ovšem příliš lákavá, než aby byla ignorována.

V ideálním případě, kdy by navazujícími pracemi došlo na potvrzení jedné, či dokonce obou studií, bychom se mohli dočkat izolace odpovědných genů a vzniku buď farmaceutických analogů vyvolávajících stejnou reakci, či přímo imunoterapeutické léčby skrze editování DNA dospělých pacientů. Nešlo by o změnu ze dne na den – během dekády či dvou by ovšem nové léčebné postupy mohly jednou provždy učinit přítrž ortelům, jež s sebou detekce dědičné či degenerativní choroby obvykle nesou.

Text: Ladislav Loukota

reklama

reklama