Největší epidemie všech dob #6: Zlatou éru Atén ukončil mor nebo tyfus

Morové rány dokázaly změnit osudy říší. Starověké demokratické Atény jsou toho důkazem.
Mor v Aténách
Mor v Aténách
Volné dílo / François Perrier

Mor na začátku peloponéských válek

Historie lidstva je historií válek, kterou přerušuje tu delší, tu kratší obdobím míru. Přesně tohle platí i o celé řadě konfliktů vedených v letech 431 př. n. l. až 404 př. n. l. mezi aténským námořním spolkem v čele s Aténami, a peloponéským spolkem, jemuž velela Sparta. Ta nakonec zvítězila a můžeme jen spekulovat o tom, nakolik to bylo dáno tím, že byly Atény během války zpustošeny morem.

DALŠÍ DÍLY NEJVĚTŠÍCH EPIDEMIÍ:
EBOLA, HOREČKA DENGUE, ŠPANĚLSKÁ CHŘIPKA, MOR V EVROPĚ, NEŠTOVICE, HAMIN MANGHA

Společenské poměry mezi Řeky se zhoršily, zdivočilost se rozmohla, přemnozí mužové místo obchodu řemesel počínali si libovati v žoldnéřském způsobu života vojenského,“ citují Jiří Havlík a Ladislav Machala z Ottova slovníku naučného slova dokládající úpadek Atén poté, co zemřel Periklés, řecký demokrat a státník, jenž se zasloužil o rozkvět Atén. Periklés, údajně se slovy „žádný Atéňan ať kvůli mně nenosí smutek“, zemřel právě na mor, který vypukl v roce 429 př. n. l.

Morovým ranám ještě není konec
Autor: pixabay.com Morovým ranám ještě není konec

Thúkydidův mor

V Dějinách peloponéské války, které česky vyšly roku 1977, popisuje morovou epidemii řecký politik a historik Thúkydidés těmito slovy: „Byli teprve nemnoho dní v Attice, když propukla u Atéňanů ona nemoc, která prý se už dříve ukázala na mnoha místech, na Lému i jinde, avšak nikdo si nepamatoval, že by mor byl tak hrozný a že by zahubil tolik lidí. Vždyť ani lékaři nepomáhali, protože tu nemoc léčili poprvé a neznali ji, naopak sami umírali nejčastěji, protože nejčastěji přicházeli do styku s nemocnými, a nepomáhalo ani žádné jiné lidské umění.

Morová smrt patří mezi ty strašnější
Autor: pixabay.com Morová smrt patří mezi ty strašnější

Thúkydidés popsal příznaky přesně tak, jak je znali a zaznamenali i lékaři za morových ran ve 14. století. Prudké bolesti hlavy, zarudnutí očí, jazyk a krk naběhlý krví, tělo pokryté puchýřky a vředy, nemocní umírali do sedmi až devíti dnů. „Slova jsou slabá na to, aby mohla vystihnout ráz té nemoci. Koho napadla, trpěl hůř, než jsou schopny unést lidské síly,"  píše Thúkydidés. 

Původce moru – bakterie Yersinia pestis
Autor: Volné dílo Původce moru – bakterie Yersinia pestis

Jak může mor za pád Atén? A šlo vůbec o mor? Jednak zabil jednoho z tehdejších největších demokratů a zároveň vyhubil až třetinu populace. Zajímavou teorii podpořenou důkazy přinesl M. Papagrigorakis se svým kolektivem z Aténské univerzity. Podle něj šlo nejspíše o břišní tyfus. Své tvrzení opírá o DNA bakterie Salmonella enterica serovar Typhi, která byla izolována z dřeně zubů mrtvých z aténského masového hrobu. Na druhou stranu, byť původce moru, bakterie Yersinia pestis, objevena nebyla, Thúkydidův popis nemoci sedí na mor dokonale. Takže spor, zdali šlo o mor či skvrnitý tyfus, zatím nemá definitivního vítěze.

DALŠÍ DÍLY NEJVĚTŠÍCH EPIDEMIÍ:
EBOLA, HOREČKA DENGUE, ŠPANĚLSKÁ CHŘIPKA, MOR V EVROPĚ, NEŠTOVICE, HAMIN MANGHA

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama