Nejstarší hřbitov s domácími mazlíčky se nachází v Egyptě. Ukrýval 585 pohřbených zvířat

Nejen dnes pohřbíváme své zvířecí miláčky. Nejstarší objevený hřbitov zvířátek najdete na území Egypta.
V Egyptě brali pohřbívání zvířat velmi vážně
V Egyptě brali pohřbívání zvířat velmi vážně
AP

reklama

Nejeden kocourek, křeček, morče nebo pes odpočívá v osamělém koutě lidské zahrady. Jak ukazuje zvířecí hřbitov, na němž v únoru 2021 skončily dlouhodobé archeologické práce, podobně k pohřbívání zvířat přistupovali i před téměř dvěma tisíci lety ve starověkem Egyptě. Jen v mnohem rozsáhlejším měřítku.

585 pohřbených zvířat

Egypťané byli proslulí balzamovači a jejich balzamovací umění se netýkalo jen lidí. Hřbitov pro domácí mazlíčky odkrytý v egyptském přístavu Berenice ukázal, že i Egypťanům na domácích mazlíčcích záleželo natolik, aby alespoň některé z nich pohřbili „lidsky důstojným“ způsobem. Hřbitov archeologové časově zasadili na přelom 1.–2. století našeho letopočtu a mezi pohřbenými zvířaty byli nejen psi a kočky, ale i dva druhy makaků. Že se jednalo o mazlíčky, dokazují nejen spolu s nimi pohřbené hračky, ale i na kostech rozeznatelné nemoci, které by byly pro život na ulici v podstatě fatální.

Když archeologové zkoumali 585 pohřbených zvířat, nebyla mezi nimi jediná mumie a ani jedna zvířecí „poprava“. Obojí se poněkud vymykalo místním tradicím a zvyklostem. Ani poloha nalezených zvířat nenasvědčovala tomu, že by šlo o pohozené mršiny.

Egypťané si zvířat vážili i kvůli bohům

Berenice bylo důležitým přístavem a překladištěm zboží nejen v rámci Afriky, ale proudilo sem zboží i z Indie, Evropy a Arábie. Není proto divu, že některá ze zvířat měla původ mimo africký kontinent. Nové rasy chovaných zvířat například z Evropy mohly být zajímavým a vzácným dárkem.

Někteří vědci tvrdí, že zvířata ve smyslu „domácích mazlíčků“ ve starověku neexistovala a šlo jen o potulné pouliční tvory. Ovšem způsob pohřbu něco podobného spíše vyvrací. Mnohá ze zvířat, ať už to byli psi, kočky, nebo ibisové, měla v Egyptě své božské protějšky, což opět podporuje myšlenku chovu zvířat jen pro radost. Exotičtí miláčci sloužící jako dárek či vzácné zboží proudili nejen do Afriky, ale i do Evropy. Stačí vzpomenout psí plemena, jako je asijské Akita Inu či Shiba Inu, mexickou čivavu či jihoafrického rhodéského ridgebacka.

Pohřbívání zvířat v Česku stanovuje absurdní vyhláška

Pohřbívání zvířat na svém pozemku je dnes typické i pro řadu českých rodin. „Jmenoval se Chip a byl tu s námi deset let. Teď leží na zahrádce a já jsem k němu dala kytku, abych přesně věděla kde,“ vzpomíná na svého milovaného kocoura paní Alžběta R., která ho pohřbila na zahradě svého rodinného domku.

Svého miláčka dnes můžete za dodržení vyhláškou stanovených podmínek pohřbít i na svém pozemku, ovšem ony podmínky jsou formulovány tak, že je v podstatě dodržet nelze. „Zvíře si totiž majitel může pohřbít na vlastní zahradě, pouze pokud to místo bude vzdáleno nejméně 200 m od vodního zdroje, 100 m od nejbližší stavby pro bydlení nebo pro rodinnou rekreaci a pozemní komunikace s výjimkou příjezdové pozemní komunikace a 50 m od hranice sousedního pozemku. Velikost výkopu musí odpovídat velikosti zvířete a hluboký musí být minimálně 50 cm u zvířete do 100 kg. Nad 100 kg už musí být výkop hluboký 100 cm. Zvíře musí být do výkopu ukládáno v obalu, ten musí být v půdě rozložitelný a nesmí poškozovat životní prostředí. Každé místo uložení pohřbeného zvířete musí být nezaměnitelně označené a to po dobu 10 let,“ shrnuje podmínky Irena Sekaninová na stránkách vetweb.cz v materiálu Pravidla pro pohřbívání zvířat.

Takové starosti Egypťané před dvěma tisíci lety bezesporu neměli.

reklama

reklama