Nejslavnější popravy I.: Francis Kemmler – první odsouzenec v elektrickém křesle

Vražda sekyrou se Kemmlerovi nevyplatila. Čekal ho trest smrti, jaký lidstvo dosud nezažilo.
Poprava elektrickým křeslem - kresba z vědeckého Scientific American
Poprava elektrickým křeslem - kresba z vědeckého Scientific American
archiv
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Střídavý proud se hodí jen k likvidaci psů, zabíjení zvířat na jatkách a k likvidaci zločinců,“ řekl Harold Brown, když před shromážděným davem předvedl usmrcení 38 kg těžkého psa (v některých literárních odkazech se píše o usmrcení koně). Vůbec neloboval za zavedení tohoto druhu popravy, podle všeho měla být jeho slova nadsázkou a obecenstvo navíc tímto experimentem řádně znechutil. Cílem poněkud nechutné podívané bylo předvedení rizika, které střídavý proud přináší, sám byl totiž fanouškem proudu stejnosměrného. Jenže jeho slova byla pronesena na sklonku 19. století v USA, kdy se elektřina začínala prosazovat a zároveň se hledala náhrada za oběšení – tehdy používaný způsob zbavení života odsouzenců. Těžko lze říct, zdali je jakékoli zbavení života „humánní“, přesto právě tímto slovem argumentovali lidé hledají alternativu k šibenici.

Krutý trest

K popravě se dne 6. dubna 1890 sešla celá řada fyziků a lékařů, kteří chtěli na vlastní oči a z profesního zájmu vidět usmrcení odsouzeného Kemmlera. Ovšem to, co zažili, jim bezesporu nepřišlo ani moderní ani humánní. „Odsouzený vrah Kemmler byl přivázaný k židli, na hlavě měl kovovou přilbu, na níž byla upevněna elektroda spojená s vodičem, dlouhou a plochou elektrodu s uzeměním měl na zádech připevněnou popruhem okolo hrudi. Při prvním výboji 300 voltů v délce 17 sekund sebou začal prudce škubat a byl stále živ. Následoval proto druhý výboj. Tělo zčervenalo, kůže začala hořet, stoupal z něho okrově zbarvený dým a šířil se velký zápach. Zdálo se, že Kemmler stále žije a tak následovala další dávka. Podél zad mu začal stoupat a klesat modravý plamínek." Tak popisuje první popravu Ladislav Chmel v knize Nejslavnější popravy.

Poprava Williama Kemmlera
Poprava Williama Kemmlera
Le Petit Parisien - Supplément littéraire illustré

Lékaři oficiálně tvrdili, že popravený netrpěl, navíc někteří horliví zastánci tohoto způsobu popravy tvrdili, že se jedná o smrt velmi „civilizovanou“. I když se Kemmler stal prvním popraveným, zdaleka se nejednalo o poslední takto krutou popravu. Podobně trpěl například i Jessi Tater odsouzený k smrti v roce 1976 za zastřelení policisty. I u něj bylo nutno proceduru několikrát opakovat a ani on nezemřel po prvním výboji a i jeho tělo začalo hořet.

Americký vynález

Tento způsob popravy zůstal v USA, žádná jiná země si elektrické křeslo jako svůj „popravní standard“ nevybrala, byť po nějakou dobu se tímto způsobem popravovalo na Filipínách, kde poslední odsouzenec usedl do smrtícího křesla v roce 1976. Ani v USA není poprava elektřinou používána plošně, některé z amerických států dávají přednost smrtící injekci či plynové komoře.

Elektrické popravčí křeslo - americký vynález
Elektrické popravčí křeslo - americký vynález
Lee Honeycutt

Elektrické křeslo čekalo jak na „obyčejné“ vrahy, tak na prominenty, jakými byli například Julius a Ether Rosenbergovi, kteří dostali trest smrti za špionáž proti USA ve prospěch Sovětského svazu, byť o míře jejich viny se dodnes vedou spory. Jenže v době vyhrocené studené války byla zrada něco naprosto neodpustitelného. „Považuji váš zločin za horší vraždy. Tím, že jste předali Rusům atomovou bombu o celé roky dříve, než ji mohli podle našich vědců sami vyrobit, jste fakticky narušili chod dějin na úkor naší země," prohlásil v soudní síni soudce Irving Kaufman.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7