Mohl být kupec Sámo Kelt? Ano, stejně jako Slovan, Germán nebo Žid!

Sámova říše nás provází už od základní školy, je součástí naší společné historie stejně jako Velká Morava, Karel IV., rakousko-uherská monarchie nebo T. G. Masaryk.
Kelti, jupíí
Kelti, jupíí
Jan Kalát
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Podle řady lidí je bitva u pevnosti Wogastisburg, ve které Sámo porazil tři ohromné armády franského panovníka Dogoberta, jednou z nejdůležitějších v dějinách. Kde leží zmiňované opevnění, nevíme, stejně jako přesně vlastně ani netušíme, kdo Sámo byl a z čeho pramenila jeho moc.

Přestože bývá Sámova říše v učebnicích dějepisu hezky a přesně vykreslena, ani historici nedokážou přesně určit, jaké území měl tento kupec pod přímou kontrolou a v jaké měl pouze vliv. S největší pravděpodobností je slovo říše hodně přehnané a Sámo ovládal širší území dnešní jižní Moravy. Přestože je označován jako kupec, musel mít i značné bojové a organizační schopnosti. Vést karavanu se zbožím, přežít v tehdejších časech a k tomu z cestování profitovat, to nebylo ani jednoduché ani bezpečné. Když Sámo dorazil do české kotliny, musel mezi místními obyvateli budit údiv i respekt.

Kelti v Nasavrkách
Kelti v Nasavrkách
Jan Kalát

Odkud Sámo přišel

Čeští dějepisci, zvláště pak ti obrozenečtí, popisují Sáma jako Slovana a jeho jméno spojují se jménem Samoslav. To je však možná více přání než odraz reality, která panovala na území dnešních Čech v době po pádu západní části Říše římské. Archeolog a historik Michal Lutovský v jednom v rozhovoru pro časopis Téma uvedl, že „existoval jakýsi muž jménem Sámo, původem Frank z kraje senonského. Jenomže Frank v 7. století znamenal poddaného franského krále, tedy nemusel to být to být nutně Germán. Je dost možné, že byl původem Galoříman, tedy romanizovaný Kelt. Objevují se ale i teorie, že by mohl být Slovan, Žid nebo že nebyl vůbec.“

Pokud měl Sámo keltské kořeny a jelikož přicházel ze Západu, je to i celkem možné, dalo by se s jistou dávkou nadsázky říci, že se navracel domů. Bývaly totiž doby, kdy v „Čechách“ vládli Kelti.

Kelti v české kotlině

S koncem starší doby železné se hroutí tehdejší sociální uspořádání, mizí knížecí vrstvy a jejich opevněná hradiště jsou opuštěna. „Od severozápadu se pak do české kotliny šíří nové keltské osídlení, které je zpočátku pouze vesnického charakteru. Od poloviny 2. stol. př. n. l. je krajina posetá malými vesnicemi a zemědělskými usedlostmi, ale vznikají také nová opevněná sídla, takzvaná oppida,“ vysvětluje archeoložka nasavrcké Země Keltů Blanka Zelená. Oppida můžeme považovat za první sídla městského typu a krom správní a politické funkce jsou i centry řemesel, obchodu a vzdělanosti a kultury obecně.

Keltské osady byly hlavně vesnického zemědělského charakteru, kde si všichni obyvatelé byli víceméně rovni. Sice existovala vrstva bojovníků, ale obzvlášť ve starší a střední době laténské se bohatstvím a způsobem života příliš nelišili od prostého lidu. Ovšem s rozmachem výrobních aglomerací a později i mohutně opevněných oppid dochází i ke změnám ve společnosti a k rozvírání sociálních nůžek. Podle Caesara se pak keltská společnost dělí na equites – bohaté vládnoucí jezdce/bojovníky, druides – kněží, filozofy, učitele, léčitele, historiky... a plebs – prostý lid.

Kelti v Nasavrkách
Kelti v Nasavrkách
Jan Kalát

Zatímco ve vesnicích a samostatných dvorcích žil zemědělský lid, který disponoval jen základní znalostí řemesel, tak na oppidech žila hlavně místní elita – náčelník či král se svými bojovníky, úzce specializovaní řemeslníci, obchodníci a snad i druidové. Domy byly povětšinou buď kůlové konstrukce s hliněnými stěnami a doškovou střechou, nebo se jednalo o klasické sruby, případně o speciální, částečně zahloubené stavby – tzv. polozemnice.

Hlavním způsobem obživy bylo stále zemědělství, ale skvělí řemeslníci se mohli alespoň částečně uživit i prodejem svých výrobků.

Kam Kelti odešli a proč?

Část příslušníků elitních vrstev keltské společnosti pravděpodobně odchází do Galie či středního Podunají, kde snad tuší lepší podmínky pro život. Krom vlastního vyčerpání keltské společnosti totiž dochází i k dlouhodobému ochlazení, které dává do pohybu Germány, do té doby poklidně sídlící na severu Evropy. Ti se začínají houfně stěhovat na jih, od východu se sem tlačí Dákové a od jihu Římané, takže velké osady a mocná oppida jsou postupně opouštěny a zůstává zde pouze prostý keltský zemědělský lid, který se postupně nechal převrstvit přicházejícími Germány. Část Keltů tedy od nás odešla na západ, část jich zůstala, takže snad i my v sobě můžeme občas najít nějakou tu kapku keltské krve.

„O tom, jak Keltové žili a co všechno uměli, se můžete dozvědět třeba návštěvou Keltského archeoskanzenu Nasavrky – unikátní rekonstrukce části oppida. Vidět můžete jak mohutné opevnění a dominantní klešťovitou bránu, tak také vnitřní zástavbu, kterou tvoří jednotlivé dvorce a jejich zemědělské zázemí,“ dodává závěrem Zelená. Prohlédnout si tak můžete třeba dům bohatého kováře, hrnčířskou dílnu, sýpku nebo textilní okrsek. K vyzkoušení je pak mnoho keltských vynálezů a inovací – třeba kamenný rotační mlýnek, nůžky, výroba mincí... Na skanzenu také žijí různá domácí zvířata a pěstují se tradiční pravěké plodiny.

Text a foto: Jiří Kalát

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama