Mayové byli mnohem krvelačnější, než si vědci mysleli. Archeologové našli přesvědčivý důkaz

Konečně je tady nezvratný důkaz krvavosti a pomstychtivosti mayské civilizace. Nejen Toltékové nebo Aztékové, ale i Mayové měli krvelačné sklony.
Dnešní potomci bývalých Mayů
Dnešní potomci bývalých Mayů
wikipedia.com

Jihoamerické civilizace v očích Evropanů prosluly svou bojechtivostí a krvelačností: krvavé kulty, lidské oběti a permanentní války jsou něco, co spojuje jak Aztéky, tak Inky. Jako světlá výjimka se jeví Mayové, kteří vypadají oproti těmto kulturám jako mírumilovné a velmi kulturní. 

Militantní Mayové

Až doposud se historici domnívali, že se Mayové stali bojechtivými až poté, co jejich civilizace začala kolabovat v důsledku klimatických změn, které si z velké části způsobili sami. Nepřipomíná vám to něco? No nic, zpět k Mayům: vědci sice věděli o drobnějších útocích, nájezdech a únosech ostatních národů, ale neznali žádné příklady opravdu masivních konfliktů, obdoby evropské totální války.

Nyní ale vědci vydali v odborném časopise Nature Human Behaviour výzkum, kde dokazují, že takové militantní chování u Mayů opravdu našli. A tyto totální války, jejichž cílem byla likvidace protivníka, vedli mnohem častěji a navíc i dříve, než se doposud myslelo. Takové vojenské kampaně byly extrémní – měly za úkol zanechat za sebou spálenou zemi: Mayové totiž zcela cílevědomě ničili pole a další zdroje nepřátel, jež byly nezbytné pro jejich přežití. Tohle všechno se přitom dělo na vrcholu mayské moci, kdy byla jejich kultura nejvíce sofistikovaná a jejich společnost nejbohatší.

Tato nová data opravdu zpochybňují dominantní teorie o kolapsu Mayů,“ uvedl hlavní autor práce, historik David Wahl z Kalifornské univerzity v Berkeley. „Zcela přepisují naše dřívější úvahy o tom, že se Mayové stali bojechtivými až velmi pozdě ve vývoji jejich civilizace.

Na vrcholu prosperity

Mayům se nejvíce dařilo v době, která se nazývá „klasická“ a která trvala přibližně mezi roky 250–950 našeho letopočtu. Právě tehdy vrcholila urbanizace a na vrcholu bylo i jejich stavitelské umění – města tehdy měla přes 120 tisíc obyvatel, obyvatelstvo bylo bohaté a zdroje pro všechny dostatečné.

V té době se jejich impérium rozprostíralo od Yucatánského poloostrova na jižní hranici dnešního Mexika až po pohoří Sierra Madre v moderní Guatemale, Belize, západním Hondurasu a El Salvadoru. Jenže potom, během 9. a 10. století našeho letopočtu, začala říše pomalu kolabovat. Mayové opouštěli svá dříve velkolepá města, království padala a vylidnily se rozsáhlé oblasti ve středu mayské říše. 

Dnes máme díky archeologům velké množství důkazů o tom, že tehdy dramaticky dopadla sucha na mayské zemědělství; to narušovalo zásobování měst a zvyšovalo pravděpodobnost konfliktů. Důsledkem byly války, které zase přispěly k socioekonomickému úpadku země. A ten byl přímou příčinou kolapsu celé jejich civilizace. 

Nezbylo nic než popel

Novým důkazem o bojechtivosti Mayů je nález vrstvičky popela na dně jezera v severní části Guatemaly. Pochází z doby mezi roky 690–700, kdy v této oblasti prokazatelně nebylo sucho ani neúroda. Ale přitom tato vrstva popela jasně ukazuje, že šlo o úmyslné zlikvidování a spálení mayských nepřátel – konkrétně souvisí s likvidací nedalekého města Witzna, které bylo objeveno teprve nedávno.

Další důkazy z té doby říkají, že podobným způsobem lehla nejméně tři další města, která byla vůči Mayům nepřátelská. „Pálení měst bylo pro Maye zjevně mnohem oblíbenější a častější taktikou, než jsme se domnívali,“ přiznali archeologové, kteří tuto oblast zkoumali.

Text: Martin Kolář
 

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama