Největší masakry křižáckých výprav: V Jeruzalémě bylo povražděno 40 000 civilistů, čisté ruce neměl ani Richard Lví srdce

Nelítostné momenty potkaly všechny konflikty v dějinách, brutalita křižáckých výprav je však v určitých ohledech přece jen specifická.
Dopady křižáckých výprav můžete vidět třeba ve filmu Království nebeské
Dopady křižáckých výprav můžete vidět třeba ve filmu Království nebeské
20th Century Fox

reklama

Otázka po nejbrutálnější válce by mohla mít rychlou a snadnou odpověď. V přepočtu na počet mrtvých nenalezneme děsivější konflikt nežli druhou světovou válku, jež si během pouhých šesti let trvání vyžádala desítky milionů obětí; některé zdroje hovoří až o 85 milionech mrtvých. Takovým číslům se nepřibližují ani mongolské výboje či řada krvavých čínských válek. Speciální pozornost by si však zasloužily křižácké výpravy, série konfliktů rozprostírající se na ploše bezmála 200 let.

Ušlechtilé záměry?

První křížová výprava se uskutečnila v roce 1095. Papež Urban II. ji vyhlásil s cílem dobýt Svatou zemi a především osvobodit Boží hrob v Jeruzalémě z područí muslimů. To se početné armádě složené z řady evropských států během následujících let podařilo a následně došlo k vytvoření křižáckých států, jež měly na území dnešního Izraele a Palestiny bránit křesťanská posvátná místa před neustále přítomnou arabskou hrozbou. Taková byla alespoň teorie.

Dobývání Jeruzaléma během první křížové výpravy je zachyceno i v bruselské katedrále
Autor: iStock Dobývání Jeruzaléma během první křížové výpravy je zachyceno i v bruselské katedrále

Přestože křižácké výpravy prezentovaly náboženské důvody, v pozadí samozřejmě byly i mocenské touhy. Už první výpravu vyprovokovaly turecké útoky vůči Byzantské říši – císař Alexios I. Komnenos proto chtěl s pomocí papeže vytvořit žoldnéřskou armádu, aby se územním ztrátám zamezilo. Své zájmy měl i papež Urban II., pro většinu rytířů a pěšáků, z nichž evropské vojenské síly sestávaly, se však jednalo o splnění povinnosti vůči církvi.

Křižácké hrůzy

Ačkoli byla první křížová výprava poznamenána neshodami mezi byzantským císařem a západoevropskými rytíři, cíl se nakonec podařilo naplnit – Jeruzalém byl dobyt. Křižácká armáda nebrala zajatce a po prolomení obrany města započal děsivý masakr. Odhadem kolem 40 000 obyvatel města bylo zavražděno, včetně žen a dětí, a většinou navíc zcela nemilosrdně. Podle soudobých kronikářů polykali obyvatelé města své peníze, aby nepadly do rukou evropských nájezdníků; ti však své soky nemilosrdně rozřezávali či pálili na popel, aby jim žádné jeruzalémské bohatství neuniklo. Je třeba uznat, že vyvražďování civilního obyvatelstva na dobytých územích nebylo ve starověku i středověku žádnou výjimkou, přesto se však popsaná zvěrstva v čele s ulicemi zaplavenými krví (v tomto případě arabskou i židovskou) s biblickými přikázáními zřejmě příliš neslučovala...

Podobným krutostem se nevyhnula ani třetí křížová výprava, v jejímž čele stanul slavný anglický král Richard I., zvaný Lví srdce. Téměř dvouleté dobývání klíčového města Akkon skončilo v létě roku 1191 vítězstvím křižáků. Richard I. domlouval s kapitulujícím velitelem Saladinem podmínky příměří, jež však údajně nebyly plněny podle dohody. Na tuto situaci Richard zareagoval nechvalně známým masakrem, při němž pobil 2 700 obyvatel města (opět včetně žen a dětí) nahnaných do ohrady jako zvěř. Jinak civilizovaný a podle všeho ušlechtilý Saladin na oplátku nechal popravit většinu evropských zajatců, které měl k dispozici. Přestože tedy historie na oba vojevůdce vzpomíná spíše v dobrém, ani oni se rozhodně nezdráhali děsivých činů, s nimiž středověk rozhodně nešetřil.

Mocenské hry

Zmíněné krutosti se jistě podepsaly na tom, že muslimové proti okupačním křižáckým armádám postupně začali vést vlastní svaté války. Během 12. a 13. století došlo k opakovaným muslimským útokům na křižácké státy i stále dalším výpravám čerstvých vojenských sil z Evropy na bojem zmítaný Blízký východ. A samozřejmě není potřeba dodávat, že toto dění souviselo s velkým množstvím mocenských her zahrnujícím papežský stolec, dvůr byzantského císaře i řadu evropských královských trůnů. Leckteré pozdější křížové výpravy dokonce ani nezahrnovaly boje ve Svaté zemi a pouze sloužily jako záminka k prosazení církevních zájmů vůči pohanům či podobným nežádoucím skupinám.

I když však odhlédneme od nekompromisního vyvražďování nevinných osob, ani standardní středověké bitvy nebyly přehlídkou férovosti a rytířských mravů: Nedávno objevené pohřebiště z 13. století na území dnešního Libanonu ukázalo, že většina padlých mladých mužů utrpěla smrtelná zranění v oblasti zad; pravděpodobně tedy byli zabiti na útěku či přepadeni ze zálohy.

reklama

reklama