Masakr portugalské šlechty začal kvůli milence. Nesmlouvavá krutost na popravišti znechutila celou Evropu

Slavný proces s Távorovými šokoval panovníky celé tehdejší Evropy. Na popravišti měly skončit i děti.
Král Josef I. neměl s Távorovými slitování
Král Josef I. neměl s Távorovými slitování
Miguel António do Amaral / Wikimedia Commons / Public Domain / Profimedia.cz

reklama

Kočár projíždějící nočními ulicemi Lisabonu zasáhlo několik výstřelů. Jedna kulka se zavrtala i do paže krále Josefa I. Portugalského. Kočí byl také zraněn, ale dokázal s ekvipáží uniknout. Atentát nevyšel. Pokud se ovšem o atentát vůbec jednalo.

Král se vracel z dostaveníčka se svou milenkou Leonorou Tomásií Távorovou a cestoval inkognito. Událost ze 3. září 1758 kompletně proměnila jihoevropské království a měla dalekosáhlé důsledky i pro zbytek Evropy. Pomsta nebo možná lest, kterou vymyslel Josef I. společně se svým prvním ministrem markýzem de Pombalem, inspirovala mnoho monarchů včetně syna Marie Terezie, císaře Svaté říše římské a českého krále Josefa II.

Přiznání na mučidlech

Raněnému králi se podařilo dostat zpět do svého stanu na kopci Ajuda u Lisabonu. Královský dvůr tehdy žil doslova v polních podmínkách. Před třemi lety město kompletně zničilo zemětřesení a královská rodina se musela stěhovat do stanu a později do dřevěného provizorního paláce. Královo zranění naštěstí nebylo vážné, vyvolávalo ale vážnou otázku. Kdo chtěl krále zabít? V případu se angažoval Josefův první ministr Sebastião José de Carvalho e Melo, později známý jako markýz de Pombal, a v následujících dnech našel viníky.

Kopec Ajuda u Lisabonu, kde stávaly královské stany a kde je dnes zděný palác
Autor: iStock Kopec Ajuda u Lisabonu, kde stávaly královské stany a kde je dnes zděný palác

Podařilo se zajmout dva muže, kteří se na mučidlech přiznali k pokusu o atentát a zároveň vypověděli, že dostali instrukce od mocného rodu Távorových, ke kterému patřila i králova milenka Leonor. Távorovi se prý krále chtěli zbavit, aby na trůn dosadili svého člena, Josého de Mascarenhas, vévodu z Aveira. Nejspíše vynucená výpověď králi a Pombalovi stačila. Hned druhý den byli nájemní vrazi a svědci v jedné osobě pověšeni a pozornost dvora se upřela na rod Távorových.

Pád Távorových

Távorovi patřili k nejvýznamnějším portugalským šlechtickým rodům a jejich historie sahala nejspíš až do 10. století, tedy do dob, kdy samostatné Portugalsko ani neexistovalo. Během staletí posbírali mnoho šlechtických titulů a uzavírali výhodné sňatky s ostatními portugalskými rody. Jelikož patřili ke starým strukturám, nijak nevycházeli s markýzem de Pombalem, kterého považovali za nekompetentního novopečeného zbohatlíka a pleticháře, co se vetřel do královy přízně.

Jejich nevraživost přerostla v nepřátelství a boj na život a na smrt. Távorovi tuhle bitvu nakonec prohráli. Ačkoli je kolem procesu mnoho nejasností, Pombal nejspíš využil nočního útoku, aby se zbavil svých největších rivalů. Távorovi totiž stáli v cestě jeho představě o centralizovaném Portugalsku podle osvícenských idejí.

Dobové zachycení popravy Távorových
Autor: profimedia.cz Dobové zachycení popravy Távorových

Krvavé divadlo pro Evropu

Po doznání atentátníků začaly v sídlech Távorových nevybíravé domovní prohlídky spojené se zatýkáním. Ve věznicích skončily dokonce i děti. Král svou favoritku Leonor zavrhl a začal soudní proces, který vyděsil veřejnost. Ačkoli královna Mariana věděla, že její muž udržuje s Leonor milostný poměr, obviněné šlechtičny se zastávala. Za rodinu orodovala i princezna Marie, dědička trůnu, která Pombala nesnášela. Ženám se podařilo zachránit část rodiny před popravištěm, včetně všech dětí. Tresty byly sníženy na žalář.

Na speciálním pódiu v Belému u Lisabonu se 13. ledna 1759 odehrálo krvavé představení. Leonor Távorová trpěla nejméně. Kat ji sťal jako první. Hlavní obžalovaný v kauze, vévoda z Aveira, skončil svůj život v nepředstavitelných bolestech, když mu kat drtil končetiny velikým kladivem, zatímco jeho pomocník šlechtice škrtil. Stejný konec čekal i na další odsouzené. Jeden šlechtic byl upálen zaživa. Zbytky těl a popel skončily ve vodách řeky Tejo, která se u Lisabonu vlévá do Atlantiku.

Ačkoli byly veřejné popravy časté, tahle svou krutostí a teatrálností vyděsila i velvyslance ostatních evropských zemí, kteří o události psali dopisy svým vládcům. Součástí trestu byla i demolice vévodova paláce. Půda pak byla symbolicky posolena, aby na místě již nic nemohlo vyrůst.

Vyhnání jezuitů

Zatímco kati smazávali staletou historii Távorových a král zakazoval jméno Távora jen vyslovit, ve vězení seděl zpovědník Leonor Távorové, jezuita Gabriel Malagrida, kterého králova policie zatkla během razií proti šlechtické rodině. Malagrida zemřel o dva roky později na hranici po tom, co inkvizice uznala, že jeho texty napsané v záchvatech šílenství jsou nepřijatelnými kacířskými výplody. Malagrida sám o sobě není nijak významný, důležité je, že patřil k jezuitskému řádu, který Pombalovi ležel v žaludku stejně jako vysoká šlechta.

Markýz vypral špinavé prádlo v jedné vodě. Společně s popravou Távorových vyhnal z Portugalska i jezuity, které považoval za mocné a oddané starým vévodům a hrabatům. Portugalsko bylo první zemí, která se mocného jezuitského řádu zbavila. Pombalův krok posloužil jako inspirace pro sousední Španělsko, které Tovaryšstvo Ježíšovo vyhnalo v roce 1767. Rakousko řád na svém území zrušilo v roce 1782.

Pevná ruka markýze de Pombala ochabla v roce 1777, kdy zemřel král Josef I. a na trůn nastoupila Marie. Rozhodná žena rehabilitovala všechny Távorovy a propustila je z vězení. Nejen to vyvolává otázky ohledně opravdové viny šlechtické rodiny. Existuje teorie, že vévoda z Aveira chtěl zabít jednoho z králových sluhů a ne ohrozit krále (vrahem by se stal tak jako tak, ale smrtelné vyřizování účtů bylo tehdy mezi portugalskou honorací běžné). Někteří se Pombala zastávají a tvrdí, že proces nebyl tak vykonstruovaný, jak ho mnohdy podávají historické knihy. Proces s Távorovými přitahuje pozornost a portugalská televize o něm dokonce natočila seriál. Jak to tehdy 3. září 1758 bylo, se ale už historici nejspíš nedopátrají.

Portugalské dějiny mají na kontě i další krutý příběh:

Vražda Inés de Castro (vpravo) inspirovala i divadelní hry (vlevo)

Vrahům své milenky nechal vyrvat srdce. Tragický příběh portugalského krále dodnes fascinuje krutostí

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons

reklama

reklama