Let číslo 93 minutu po minutě: Pasažéři chystali na teroristy bolestivou past

Let číslo 93 měl 11. září zasáhnout Bílý dům. Jako jediný ze čtyř letadel však svůj úkol nesplnil.
Události z osudného letu United Airlines se v roce 2006 dočkaly filmové podoby
Události z osudného letu United Airlines se v roce 2006 dočkaly filmové podoby
Universal pictures

reklama

Teroristické útoky z 11. září 2001 jsou zapsány do černé kroniky svobodného světa nesmazatelným písmem a obrázky hořících budov Světového obchodního centra nebo spoušť uvnitř Pentagonu jsou všem lidem dobře známy. Trojice letadel v průběhu dopoledne zasáhla tři vytipované cíle a otřásla majestátem Spojených států amerických, jedno z letadel ale záměr teroristů nesplnilo.

Let společnosti United Airlines číslo 93 totiž havaroval v polích u obce Shanksville v Pensylvánii, asi 240 kilometrů severozápadně od Washingtonu D.C., kde mělo letadlo s největší pravděpodobností zasáhnout sídlo prezidenta. Díky vzpouře cestujících, z nichž nehodu nikdo nepřežil, ale zůstal jeden z nejznámějších symbolů USA ušetřen a dodnes se na let číslo 93 vzpomíná s velkou úctou.

Let číslo 93 zmiňovaných aerolinek mířil osudného rána z letiště Newark v New Jersey na mezinárodní letiště v San Francisku. Šlo o letadlo Boeing 757-222 s imatrikulací N591UA s kapacitou 182 pasažérů. V úterý 11. září jich ale cestovalo pouze 37, včetně sedmi členů posádky, což bylo o poznání méně, než jaká byla průměrná úterní obsazenost tohoto letu. Díky záznamům z letiště v Newarku je pak možné zpětně velmi pečlivě sledovat odbavení teroristů a následně díky záznamům z palubních zapisovačů zjišťovat, co se na palubě dělo.

Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Svět si připomíná 20 let od teroristických útoků v USA během 11. září

Čtyři únosci, jedno letadlo

Skupina únosců byla odbavena mezi sedmou a osmou hodinou ranní. Jako první prošel bezpečnostní kontrolou Sajíd al-Ghamdí, dále Ahmed al-Námí, poté Ahmed al-Haznáwí a nakonec Zijad Jarrah, který měl letadlo po únosu pilotovat. Podle vyjádření ochranky na letišti se únosci nechovali nijak zvláštně a nebylo u nich zjištěno nic neobvyklého. Všichni čtyři spořádaně nastoupili do letadla, usadili se na svá sedadla a čekali na opožděný vzlet, který se uskutečnil až v 8:42 hodin.

Boeing 757-222 vystoupal za dvacet minut do letové hladiny FL110 a už o 26 minut později pronikli únosci do kokpitu. Paradoxně se tak stalo pouhých několik minuté poté, kdy piloti obdrželi zprávu o probíhajícím koordinovaném teroristickém útoku na Spojené státy a vyměnili si s řízením letového provozu další zprávy o možném vniknutí do kokpitu.

V roce 2006 natočil režisér Paul Greengrass o docudrama Let číslo 93:

Přesně v 9:28 začal jeden z členů posádky vysílat rádiem signál Mayday, který na pozadí doplňovaly zvuky potyčky s teroristy. Posléze proběhlo ještě jedno vysílání se stejným obsahem, šlo ale o to poslední, co mohli piloti odvysílat. Následně měli být převedeni do zadní části letadla a došlo k palubnímu hlášení, o které se v 9 hodin, 31 minut a 57 vteřin postaral Zijad Jarrah: „Dámy a pánové, mluví k vám kapitán. Prosím, sedněte si, zůstaňte sedět. Máme na palubě bombu,“ sdělil cestujícím.

O 7 minut později pak Jarrah promluvil k cestujícím ještě jednou a vysvětlil, že náhlá změna směru, kdy se letoun stočil na východ, znamená návrat na letiště a blížící se vyjednávání o požadavcích teroristů. Téměř okamžitě pak začali cestující volat svým nejbližším za pomoci satelitních telefonů Airfone, které byly na přelomu tisíciletí stále ještě častou výbavou téměř všech letů. To je i odpověď na dotazy konspirátorů, jak je možné, že z letadla probíhaly obyčejné telefonáty, ale ač je to možná dnešním pohledem nepředstavitelné, v roce 2001 to nikomu po projetí platební karty snímačem ve sluchátku nepřišlo zvláštní.

To vše ale vedlo ke vzpouře, v níž se chtěli cestující stůj co stůj probojovat do kokpitu a teroristy odstavit od kontroly nad letadlem. V jednom z telefonátů, v 9:50, letuška Sandra Bradshaw řekla svému manželovi, že připravuje vařící vodu, kterou chtějí pasažéři vylít na únosce, nic z toho se ale neuskutečnilo. V 9:58 palubní záznamové zařízení zachytilo rozhovor únosců v kokpitu, kteří potvrdili, že se k nim dobývají pasažéři a několikrát proběhla hádka o to, zda už přišel čas strhnout letadlo k zemi. Dosud se však neví, jestli se cestující do kabiny letadla skutečně dostali, nebo jim chybělo několik pověstných minut, pravda ale zůstala pohřbena u obce Shanksville, kam letadlo spadlo otočené podvozkem vzhůru v 10 hodin, 3 minuty a 11 vteřin tamního času.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama