Mona Lisa se proslavila až ve chvíli, kdy byla ukradena. Jak se nejznámější obraz na světě vypařil z Louvru?

Jak slavná by asi byla Mona Lisa, kdyby v roce 1911 nezmizela z pařížského muzea?
Dobová ilustrace krádeže Mony Lisy
Dobová ilustrace krádeže Mony Lisy
Getty Images

reklama

Portrét Mony Lisy je pravděpodobně nejznámějším obrazem na světě. Vybaví si ho snad každý dospělý. Mnozí ale dnes už zapomněli, proč tomu tak je, a mají za to, že jej proslavil tajuplný úsměv a legendy o osobě, kterou se Leonardo Da Vinci rozhodl vyobrazit.

Ačkoli rozhodně jde o nádherné a výjimečné dílo, notorickou proslulost Mony Lisy paradoxně způsobilo až její záhadné zmizení. Kdyby si tehdy italský zloděj Vincenzo Peruggia vybral jiné da Vinciho dílo, dost možná by se korunním klenotem pařížského muzea Louvre nikdy nestala a téměř deset tisíc návštěvníků ročně by tam jezdilo kvůli úplně jinému obrazu.

O krádeži se celý den nevědělo

Jak se ale Peruggiovi vůbec takový husarský kousek podařil? Až neuvěřitelně snadno. Do Louvru se v pondělí 21. srpna 1911 v sedm ráno bez problémů dostal, protože se oblékl do pláště typického pro tamní pracovníky. Slavný obraz prostě a jednoduše sundal se stěny a do onoho pláště si jej zabalil. Při odchodu sice narazil na zamčené dveře ven, po chvíli mu je ale odemkl místní instalatér.

Že Mona Lisa chybí, si nikdo nevšiml dalších 26 hodin. Něco takového se dnes zdá téměř neuvěřitelné, jen to ale potvrzuje, že si své nedostižné místo v Louvru vydobyla až později; výtvarná díla se tehdy navíc často sundávala kvůli fotografování nebo čištění.

A kromě toho, Louvre má celkem 400 místností, hlídačů tam tehdy ale měli sotva polovic; bezpečnostní opatření byla zkrátka tehdy téměř nulová, a to nejen v Louvru, ale i ve všech ostatních velkých světových muzeích.

Zpolitizování a konspirace

Když si konečně někdo všiml, že je Mona Lisa pryč, rozjelo se důkladné pátrání. Muzeum zavřelo na celý týden a pročesalo jej na 60 vyšetřovatelů. Francouzský tisk měl žně a nevynechal skvělou příležitost, jak si kopnout do tehdejší vlády, která měla Louvre pod správou. A příběh zaujal i zahraniční média, takže netrvalo dlouho a fotografie obrazu plnila titulní strany všech novin světa. Do Louvru se sjížděly davy lidí jen proto, aby se podívaly na prázdné místo, které po obrazu na stěně zbylo.

Francouzi se samozřejmě ze všech sil snažili pachatele dopadnout, protože celou aféru vnímali jako velkou ostudu; každá stopa ale vedla do slepé uličky a tisk se po nich s gustem znovu a znovu vozil. Situaci navíc ani trochu nepomohlo, že se mezi podezřelými objevila i jména básníka Guillerma Apollinaira nebo malíře Pabla Picassa.

Objevily se dokonce i různé konspirační teorie. Jedni věřili, že jde o pokus Němců Francouze demoralizovat, jiní zase tvrdili, že má krádež na svědomí anonymní vtipálek a umělecké dílo brzy vrátí. Podle dalších Monu Lisu neopatrnou manipulací zničili sami pracovníci muzea, a tak se rozhodli svést její zmizení na zloděje. A mezitím utíkaly nejen týdny, ale dokonce celé měsíce.

Aféra brzy stála místo nejen tehdejšího ředitele muzea, nýbrž i vedoucího pařížské policie. Z tisku celou záležitost vytlačila až zkáza Titanicu v dubnu 1912. A po celou tuto dobu měl Vincenzo Peruggia nejhledanější dílo světa doma ve svém pařížském bytě, ukryté v jednom z kufrů.

Pokus dílo prodat Peruggiovi nevyšel  

Ne že by pachatel hledáčku policistů zcela unikl; během jeho pobytu ve Francii ho vyšetřovatelé v souvislosti s krádeží vyslýchali dokonce dvakrát. Nikdy ho ale nijak zásadně nepodezřívali, a tak pro něj nebyl problém nakonec po dvou letech odcestovat i se slavným obrazem do Florencie v rodné Itálii. Peruggia pak v prosinci roku 1913 nenapadlo nic lepšího, než kontaktovat obchodníka s uměním a zkusit mu dílo prodat.

Jenže místo úspěšného prodeje přišlo hned následující den zatčení a Mona Lisa znovu plnila titulní strany – stejně jako její zloděj. Než se případ dostal k soudu, obraz putoval po italských muzeích, což jeho už tak obrovskou popularitu ještě umocnilo.

Soud Peruggia poslal na rok za mříže, nakonec si odseděl jen 7 měsíců. Hájil se poněkud bizarně tím, že si přál vrátit dílo do země, v níž vzniklo. A tvrdil, že mu nešlo o peníze, což ovšem příliš nekorespondovalo s pokusem slavnou malbu prodat. Poté, co si odseděl trest, se vrátil do Itálie, tehdy už novináři ale měli jiné starosti, protože začala první světová válka. Peruggia také narukoval a po návratu z válečného zajetí se dokonce pod jiným jménem vrátil do Francie, kde se oženil a spokojeně dožil.

reklama

reklama