Korejský vůdce Kim Ir-sen způsobil jednu z nejkrvavější válek 20. století

Severokorejský prezident a vůdce Kim Ir-sen usiloval o sjednocení Koreje pod svou vládou – míněno vládou komunismu – prakticky po celý svůj život. Byla to právě tato jeho vize, která vedla k jedné z nejbrutálnějších válek 20. století, ke korejské válce z let 1950 až 1953.
Korejský vůdce Kim Ir-sen
Korejský vůdce Kim Ir-sen
Wikimedia

Kim Ir-sen se narodil 15. dubna 1912 a ve 30. letech 20. století se připojil k partyzánskému povstání proti japonské invazi, kdy byl často nucen žít ve velmi dramatických a nehostinných podmínkách. Ve druhé světové válce dosáhl v sovětské Rudé armádě hodnosti majora a naučil se stalinistické ideologii v praxi. Po válce byl se sovětskou pomocí jmenován předsedou Komunistické strany Severní Koreje. V roce 1949 vyhlásil Korejskou lidově-demokratickou republiku (KLDR), vytvoření komunistického státu na severu Korejského poloostrova mu však nestačilo.

Devastující válečný konflikt

25. června 1950 Kim Ir-senovy jednotky napadly jižního souseda – Jižní Koreu (oficiálně Korejská republika). Kim Ir-sen věřil v sílu své armády – bojovalo v ní asi 50 000 Korejců, kteří před návratem do Koreje získali zkušenosti v čínské občanské válce. Kim Ir-sen chtěl využít jejich zkušeností i značné početní převahy k rychlému vítězství.

Kim Ir-sen a jeho syn Kim Čong-il
Autor: istockphoto.com Kim Ir-sen a jeho syn Kim Čong-il

Kimova armáda byla zpočátku opravdu nezastavitelná. Převalila se přes 38. rovnoběžku, která po porážce Japonců tvořila hranici mezi sférami sovětského a amerického vlivu, a zatlačila nepřipravenou jihokorejskou armádu hluboko na jih. Pak se ale v Kimově válečném plánu objevila slabina. Jeho víra ve vítězství byla tak silná, že zaútočil dříve, než dorazila sovětská pomoc. Navíc invaze narazila na silný politický odpor, a tak Kimovi oponenti dostali šanci. OSN dva dny po invazi povolila použít k zastavení Severní Koreje sílu, vést ji měly Spojené státy.

Původně blesková válka se zpomalila a Korejský poloostrov se stal jedním velkým bojištěm – rudí postupovali za podpory Číny a Sovětského svazu, zatímco USA podporovaly jih. V březnu 1951 jižní síly dobyly hlavní město Soul a obě strany se zakopaly podél 38. rovnoběžky. Když po třech letech ani jedna strana prakticky nepostoupila, bylo 27. července 1953 podepsáno křehké příměří, které platí dodnes. Kim Ir-sen jej však vždy prezentoval jako své drtivé vítězství a heroické vítězství svého lidu, který dokázal ubránit svobodu a nezávislost své země před imperialistickými agresory.

Vojáci u památníku dynastie Kimů – vlevo socha Kim Ir-sena
Autor: istockphoto.com Vojáci u památníku dynastie Kimů – vlevo socha Kim Ir-sena

Válka měla zcela devastující následky. Počet obětí na obou stranách přesáhl dva miliony, přičemž více než půl miliónu obětí tvořili civilisté. Severní část poloostrova se po válce dokonce ocitla na pokraji hladomoru. Válečný konflikt a jeho kruté dědictví jsou v KLDR patrné dodnes.

Od Velkého vůdce k Věčnému prezidentovi

Kim Ir-sen vládl v KLDR dalších 21 let. Vytvořil autokratickou vládu, ideologicky vycházející z myšlenek marxismu-leninismu, později stvořil vlastní totalitní ideologii zvanou čučche a prohlásil se za Velkého vůdce. Čučche znamená soběstačnost – absolutní ekonomickou, vojenskou a politickou nezávislost státu s vyloučením jakéhokoli vnějšího vlivu.

Strategie uzavřenosti vůči okolnímu světu postupně vedla k vybudování jednoho z nejizolovanějších komunistických režimů moderní historie a dočkala se i svého ztělesnění v podobě monumentální věže ideje čučche tyčící se v centru hlavního města Pchjongjangu nedaleko řeky Tedong. Okázalá žulová stavba má být se svou výškou 150 metrů podle oficiálních severokorejských zdrojů nejvyšší kamennou věží světa.

Ukázka severokorejské propagandy. Kim Ir-sen zaskočil do vesnického obchodu
Autor: irishelectionliterature.com Ukázka severokorejské propagandy. Kim Ir-sen zaskočil do vesnického obchodu

Ve „své“ zemi si Kim Ir-sen postupně vybudoval pomocí mistrně fungující propagandy, využívající i mytologických prvků, kult osobnosti a založil dynastii, v níž moc přešla na jeho syna Kim Čong-ila (Drahý vůdce, u moci 1994-2011) a poté na jeho vnuka Kim Čong-una.

Svá poslední léta podle některých zdrojů dožíval v atomovém krytu. Zemřel 8. července 1994 ve věku 82 let na infarkt. Celá Severní Korea vstoupila do státního smutku, který trval neuvěřitelné tři roky a Kim Ir-senovi byl přiznán titul Věčný prezident. Jeho tělo je uloženo v mauzoleu v prezidentském paláci v Pchjongjangu a denně se mu klaní podle korejského nepsaného pravidla ze čtyř světových stran stovky návštěvníků.

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama