Keltská kuchyně: čerstvé sezonní plodiny, maso, mléčné výrobky, bylinky a samozřejmě medovina

Jedli Keltové raw, nebo paleo?
Keltové - muzejní rekonstrukce
Keltové - muzejní rekonstrukce
Silar
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

V posledních letech se stále více  v gastronomii objevují slova jako raw nebo paleo strava. Jde vlastně o jakýsi předpokládaný návrat k našim jídelním „kořenům“, k tomu, co lidem pomáhalo přežívat v dávných dobách. Co jedli ale například Kelti, naši předci, kteří v české kotlině žili před více než dvěma tisíci lety?

Co a kdy jedli Keltové?

Možná mnohem lepší otázkou, kterou bychom si mohli položit, je: „Kdy co jedli?“. Pravěká kuchyně se od té dnešní asi nejvíce lišila tím, že podléhala sezoně a lokalitě. Zatímco nyní si můžete pro cokoliv a kdykoliv dojít do obchodu, naši předci museli na určité plodiny čekat a pak je také v relativně krátké době (přestože i oni již uměli některé potraviny konzervovat) zpracovat a spotřebovat. 

Z výzkumů také vyplývá, že tehdejší strava byla rozhodně mnohem zdravější. Největší část jídelníčku totiž tvořily obilniny, luštěniny, zelenina, ovoce a mléčné výrobky. „Ovšem ani maso nebylo takovou vzácností, jak si dnes možná představujeme, většina ho totiž pocházela z chovaných zvířat, takže nebylo potřeba spoléhat se na lovecké štěstí,“ vysvětluje archeoložka nasavrcké Země Keltů Blanka Zelená.

Na skok do keltské kuchyně 

Kelti znali také sladidla a sůl, obojího se však používalo v mnohem menší míře než je tomu nyní. Díky archeologickým nálezům i studiu antických a středověkých kuchařských spisů víme, že se nebránili ani kombinacím slaných a sladkokyselých chutí, takže mohli servírovat třeba maso s ovocnými omáčkami (například kanec s omáčkou šípkovou, švestkovou nebo z kyselých jablek, ale i mnoho jiných jídel).
Kuchyně by nám určitě chutnala, i když bychom si museli zvyknout na pro nás možná nedostatečné osolení či oslazení. Stejně tak na pro nás nezvyklé suroviny – třeba takzvané jedlé plevely – špenáty a saláty z kopřiv, pampelišky, popence, merlíku, lebedy, jitrocelu atd.“ říká Zelená.

Kopřiva je nejúčinnější zhruba do konce května...
Kopřiva je nejúčinnější zhruba do konce května...
pixabay.com

Kořenilo se hlavně domácími bylinami. Dá se předpokládat, že každý člověk měl tehdy alespoň základní povědomí o jedlých a léčivých bylinách. Potkat by se tu dal třeba kmín, dobromysl, šalvěj, majoránka, popenec, mateřídouška i další byliny.

Díky rozborům nalezených zvířecích kostí víme, že se jedli také například psi, otázkou ale je, zda to byla nějaká speciální příležitost (rituál), výjimečně hladové období nebo běžná praxe. V tehdejší době se jedlo všechno, co bylo jedlé – tj. vnitřnosti (viz skotský haggis), v polévce by klidně mohly plavat i slepičí pařátky a hlava, jedli by se šneci, žáby, mušle atd. 

Lov jako zábava

Asi nejčastějším pokrmem Keltů byly zelenino-masové polévky zahuštěné nadrceným zrním, obilné či luštěninové kaše na slano či sladko, případně kvašené i nekvašené placky či chléb třeba se sýrem a zeleninou. Maso bylo nejčastěji vepřové, ale i hovězí, skopové či koňské, někdy i divočina, ale lov byl zábavou elity a většinu spotřeby masa pokrýval chov,“ vyjmenovává pokrmy Blanka Zelená, která v Zemi Keltů pravěká jídla pro návštěvníky také čas od času připravuje, a pokračuje: „Běžně se lovily ryby a divocí ptáci. Maso se jedlo vařené, pečené, uzené či sušené. Z mléčných výrobků byly k dispozici sýry, tvaroh, máslo, zákysy, podmáslí, mléko. „Sýry se mohly opět sušit, udit nebo nasolovat. Nejčastější zeleninou by byla mrkev, cibule, česnek, zelí a řepa.

Dalším důležitým parametrem zdravé kuchyně je čerstvost surovin, pravěká kuchyně mohla pracovat pouze s potravinami čerstvými nebo přirozeně skladovanými či konzervovanými – např. solením, uzením, sušením či kvašením. Nepřidávaly se do nich tedy skoro žádné konzervanty ani umělé látky.  Některé plodiny také vypadaly trochu jinak. Díky šlechtění a různému vylepšování potravin bychom mohli být překvapeni, že například mrkev nebyla oranžová, ale bílo-žlutá, špalda i pšenice seté měly mnohem nižší obsah lepku oproti moderním kultivarům, pravěká jablka byla menší i mnohem kyselejší, a tak by se dalo pokračovat.

Špalda: loupaná a neloupaná
Špalda: loupaná a neloupaná
Ziko

Pivo a jiné omamné látky

Římané považovali Kelty za barbary a jedním z důvodů bylo i to, že víno pili neředěné za účelem se opít. Zámožnější členové kmene si nechávali dovážet amfory se silným středomořským vínem. Pijatiky tak byly u Keltů všeobecně oblíbené a „mužnost“ se posuzovala také podle toho, kolik toho kdo „vydržel“. „Běžné bylo také pití piva (ječmen – surovina pro výrobu sladu – byl druhou nejčastější obilninou v době laténské) a medoviny, předpokládat se dají i ovocná vína nebo vykvašená březová či javorová míza. To vše i ve velkých množstvích,“ dodává Blanka Zelená, sama členka nasavrckého "kmene Boii".

Pivo by mohlo podle vědců výrazně zdražit
Pivo by mohlo podle vědců výrazně zdražit
Pixabay

V době laténské bylo také dostupné konopí, durman, blín, mák a pelyněk. Ovšem dá se předpokládat, že tyto drogy se užívaly řízeně pod dozorem kněží při oslavách svátků nebo při věštění. „Máme dokonce nálezy nádob se zbytky piva s blínem – jeho vypití mohlo způsobovat kolektivní vize nebo sjednotit dav například před bitvou,“ říká Zelená a dodává: „Celým pravěkem nás provázejí nálezy tzv. picích servisů, což byla jedna velká nádoba a k ní sada malých kalíšků. Předpokládá se, že v nádobě namíchaný a poté společně vypitý nápoj mohl sloužit jako potvrzení dohod nebo smluv. Keltská kuchyně se tak od té dnešní v mnohém nelišila, je však jisté, že byla v mnohém zdravější a pestřejší než strava v 21. století." 

Dva recepty na závěr

Špaldové krupeto:
0,5 kg přes noc namočené špaldy
2 cibule
3 stroužky česneku
50 g sádla/másla
3 dvojhrsti omytých a nakrájených jarních bylin – medvědí česnek, pampeliška, jitrocel, kopřiva, popenec, sedmikráska, bršlice kozí noha, polníček, ptačinec žabinec…
200 g balkánského sýra
sůl, kmín
V kotlíku rozpustíme sádlo a osmahneme v něm na kostičky nakrájenou cibuli a 2 stroužky česneku, když jsou dozlatova, přidáme propláchnutou špaldu a zalijeme vodou, tak aby byla 2–3 cm potopená. Okmínujeme. Vaříme do změknutí, hlídáme, aby se voda úplně nevyvařila (pokud ano, tak dolijeme). Do změklé špaldy vmícháme nakrájené byliny a krátce povaříme, aby také změkly, ale nerozvařily se. Na konec přidáme rozetřený zbylý stroužek česneku, rozdrobený balkán, promícháme, aby se rozpustil, a případně dosolíme.

Jarní bylinková polévka:
300 g hrubě nadrcené špaldy
1 cibule
2 stroužky česneku
50 g sádla/másla
2 dvojhrsti omytých a nakrájených jarních bylin – medvědí česnek, pampeliška, jitrocel, kopřiva, popenec, sedmikráska, bršlice kozí noha, polníček, ptačinec žabinec…
4 vajíčka
sůl, kmín
Na sádle si osmažíme na kostičky nakrájenou cibuli a česnek. Když je dozlatova, přidáme nadrcenou špaldu a chvíli ji na sádle osmahneme. Pak zalijeme cca 2 litry vody a vaříme do změknutí. Přidáme bylinky, sůl a kmín. A ještě cca 10 minut povaříme. Na závěr do horké polévky vmícháme rozkvedlaná vajíčka. Podávat můžeme samotné nebo s kváskovým chlebem.


 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7