Karel Havlíček Borovský: Život a předčasná smrt legendárního českého novináře

Jméno Karla Havlíčka Borovského si pamatuje ze školních lavic snad každý. Co ale o slavném novináři doopravdy víme?
Karel Havlíček Borovský na dvacetikorunové bankovce
Karel Havlíček Borovský na dvacetikorunové bankovce
profimedia.cz

reklama

Karel Havlíček se narodil roku 1821 a dětství strávil na Vysočině. Rodině se nevedlo špatně, otec byl obchodník, a tak se Havlíčkovi dostalo dobrého vzdělání – po absolvování gymnázia odešel do Prahy studovat filozofii. Vstoupil i do kněžského semináře, ale jeho působení v kléru nemělo dlouhého trvání – navzdory silné osobní víře se nedokázal ztotožnit s až příliš konzervativními myšlenkami církevních hodnostářů a po necelém roce seminář opustil. Podobně musel přehodnotit i svůj nadšený postoj vůči Rusku poté, co v carství strávil rok jako vychovatel. Zahraniční zážitky ho inspirovaly k prvnímu dílu Obrazy z Rus.

Po těchto zkušenostech se v roce 1845 zabydlel v Praze a začal pracovat jako novinář. Dostal se do redakce Pražských novin, tehdy jediného periodika psaného česky. Postupem času však i tento list začal jít rakouské vládě až příliš na ruku, a tak Havlíček spoluzaložil vlastní Národní noviny. Ambice nebyly malé – noviny vycházely rovnou jako deník a zaměřovaly se na ožehavá politická témata. Trvající kritika vlády během zlomového roku 1848 i následujících let vedla k tomu, že byly Národní noviny v roce 1850 zakázány. Ačkoli Havlíček musel čelit sledování, domovním prohlídkám a neustále byl jednou nohou ve vězení kvůli svému protivládnímu vystupování, v Kutné Hoře krátce vydával časopis Slovan.

Slavná deportace

Nakonec však skutečně rezignoval a koncem roku ukončil své novinářské aktivity. Chtěl pracovat v hospodářství na „své“ Vysočině, ovšem císař František Josef I. společně s ministrem vnitra Alexanderem Bachem považovali Havlíčka za příliš velkou hrozbu. Rozhodli proto o jeho deportaci do městečka Brixen v jižním Tyrolsku. Tak se také před Vánoci roku 1851 stalo.

Následujícího roku za Havlíčkem přijela manželka Julie s jejich dcerou Zdeňkou a poblíž hotelu, v němž novinář přebýval, si pronajala domek. Havlíček s rodinou se neměl špatně, jeho největším trestem však byla izolace od společenského života, a to samozřejmě včetně důkladné kontroly korespondence a návštěv. Ze zdravotního hlediska však pobyt v poklidném horském městečku Havlíčkovi spíše prospěl. Tato situace trvala zhruba dva roky. Pak se jeho manželce Julii zhoršila tuberkulóza a vrátila se do Čech. Havlíček se domů dostal na jaře 1855, měsíc po smrti své ženy.

I po návratu do Čech se však musel vyhýbat Praze, což bylo zmírněno až poté, co mu byla diagnostikována nevyléčitelná tuberkulóza. Zhruba po roce v Čechách však nemoc Havlíčka definitivně dostihla – 29. července 1856 ve věku 34 let zemřel. Do posledních dnů byl u něj známý lékař Josef Podlipský, který byl o pět a půl roku později i u smrti Boženy Němcové.

Nehynoucí odkaz

Právě Němcová byla jednou z nejvýraznějších tváří, které se objevily na Havlíčkově pohřbu. Pořádal ho její manžel, Josef Němec, a mezi účastníky nechybělo mnoho dalších výrazných obrozenců – třeba František Palacký, Karel Jaromír Erben či Josef Václav Frič. Slavným výjevem je položení trnové koruny jakožto symbolu mučednictví za národ, tento čin bývá nejčastěji připisován právě Němcové.

I přes svůj krátký život byl Havlíček plodným autorem, vyznával však především žurnalistické formy. Řada jeho děl je tudíž souborem textů vydaných v novinách a časopisech. Všichni však jistě známe autobiografické Tyrolské elegie, v nichž ironicky popisuje své uvěznění a vyjadřuje se k soudobé politické situaci. V brixenské konfinaci (tedy nedobrovolném pobytu na daném místě) napsal i satirickou báseň Král Lávra, jejíž lidový původ přizpůsobil českému prostředí. Nejslavnějším Havlíčkovým formátem byly satirické epigramy, tedy stručné a úderné básně zaměřené na kritiku poměrů.

Havlíček bývá označován za zakladatele české žurnalistiky. Patřil mezi literáty, kteří trefně reagovali na aktuální dění a dokázali jej umělecky hodnotnou formou popsat. Kombinace štiplavého stylu, pozorovatelského talentu a neúnavného boje s mocenským dogmatismem dovedla Havlíčka mezi přední osobnosti naší kultury. Vždyť i jeho rodná obec Borová, jež ho inspirovala i k přízvisku, se dnes nazývá Havlíčkova Borová. A i současné jméno Německého Brodu, kde významný obrozenec dospíval, byste nejspíš uhodli – Havlíčkův Brod.

reklama

reklama