Jindřich Mořeplavec: První muž globalizace ovlivnil dějiny celé planety

Nikdy se nestal králem, přesto je pro Portugalce jako Karel IV. pro nás. Jindřich Mořeplavec položil základy kolonialismu a povzbudil námořníky, aby se vydali za hranice známého světa. Nevědomky se přitom stal prvním mužem globalizace.
Portugalská koloniální říše a portrét Jindřicha Mořeplavce
Portugalská koloniální říše a portrét Jindřicha Mořeplavce
Wikimedia Commons/volné dílo

reklama

Dnes jsou v Sagres jen zbytky staré pevnosti zničené lisabonským zemětřesením a o kousek dál, na mysu svatého Vincence, klášter s majákem. Voda je tu studená, vzduch nasycený vlhkostí a do útesů kolem pláží bijí vlny Atlantiku. Nejjihozápadnější místo Evropy v posledních letech láká surfaře, zároveň ale představuje historický pomník portugalským objevným plavbám. Zemřel zde Jindřich Mořeplavec, princ, který stál u zrodu portugalské koloniální říše. Vznikla jako první a vydržela ze všech nejdéle. Oficiálně se rozpadla až předáním Macaa Číně v roce 1999.

Z mysu svatého Vincence se stal turistický cíl lákající surfaře a milovníky západů slunce
Autor: Matouš Hartman Z mysu svatého Vincence se stal turistický cíl lákající surfaře a milovníky západů slunce

Princ, který byl důležitější než král

Jindřich Mořeplavec se narodil 4. března 1394 v severoportugalském Portu do nejisté doby. Před deseti lety vymřela portugalská větev Burgundské dynastie a o uvolněný trůn se utkal levoboček posledního krále a Jindřichův otec Jan I. s vládcem sousední Kastílie (Španělsko tehdy ještě neexistovalo). Jan sice válku vyhrál, ale nebezpečí se objevilo přímo na území Portugalska. Vysoké šlechtě v divokých časech narostl hřebínek a královská moc oslabila. Jan musel vládu nad královstvím upevnit a využil k tomu své syny.

S Filipou z Lancastru měl osm dětí, z nichž se šest dožilo dospělosti. Trůn vyčlenil pro syna Eduarda a pro dva mladší syny Petra a Jindřicha založil v roce 1415 dvě vévodství. Chtěl vytvořit konkurenci původní vysoké šlechtě v podobě velmožů napojených přímo na lisabonský trůn. Poloha obou vévodství byla také strategická. Petr získal Coimbru, staré univerzitní město, Jindřich zase Viseu, sídlo v kopcích středního Portugalska. Obě města a k nim přilehlá vévodství tvořila bariéru, která měla ochránit Lisabon v případě kastilské invaze. Nebylo nic lepšího než mít na těchto důležitých místech loajální rodinné příslušníky.

Jeden z mála dochovaných portrétů Jindřicha Mořeplavce
Autor: Wikimedia Commons/volné dílo Jeden z mála dochovaných portrétů Jindřicha Mořeplavce

Právě tehdy začal vzestup třetího královského syna, který do budoucna zastínil ostatní sourozence. Jindřich Mořeplavec se ve stejný rok, kdy se stal vévodou z Viseu, zúčastnil portugalské výpravy proti severoafrické Ceutě a byl jmenován jejím guvernérem. Portugalsko slavilo úspěch, protože získalo strategické město, které společně s Gibraltarem tvoří bránu do Středomoří. Malé království navíc předstihlo mocnější Kastílii, kterou čekalo ještě osmdesát let reconquisty (znovudobytí Iberského poloostrova od muslimských neboli maurských států).

Touha po bohatství a šíření víry

Ačkoli měli Evropané o Africe jen kusé informace, věděli, že zde funguje výnosný dálkový obchod a chtěli na něm mít svůj podíl. Portugalce zajímalo především koření, jehož cena byla na starém kontinentě astronomická. Dostávalo se sem víceméně jen díky benátským a janovským kupcům, kteří ho odebírali od Arabů v Egyptě. Orient byl pro většinu Evropanů neznámým územím, o kterém věděli prakticky jen to, že z něj pochází nesmírné bohatství. Portugalci si uvědomovali, že se k němu přes benátský a janovský monopol nedostanou, navíc se jim do cesty stavěla sílící Osmanská říše. Jindřich Mořeplavec tehdy ještě o cestě do Asie kolem pobřeží Afriky neuvažoval, ale chtěl se zapojit do africké obchodní sítě a získat zlato, které se mělo nacházet v Guinei.

Tehdy do hry vstoupila víra. Jindřich se ukázal jako rozhodný katolík, který chtěl pokračovat v boji proti „bezvěrcům“ i mimo Iberský poloostrov. Bylo to i pragmatické rozhodnutí, expanze za účelem šíření víry se zamlouvala papežské moci. Jindřich byl navíc velmistrem Kristova řádu, který pokračoval v činnosti zrušených templářů. Princ tak měl přímé napojení na Vatikán, kterému jako velmistr podléhal. Poměrně hladce tak došlo k ospravedlnění budoucích cest a výbojů před zbytkem křesťanského světa.

Padrão, kámen, který vztyčovali Portugalci na nově objevených územích
Autor: Matouš Hartman Padrão, kámen, který vztyčovali Portugalci na nově objevených územích

Portugalci měli v Africe hledat národy, které by obrátili na víru a získali v nich spojence pro boj s muslimy. Portugalské ambice byly odvážné vzhledem k tomu, že v Africe i Asii tehdy existovaly říše, které svým bohatstvím i mocí evropské státečky hravě předčily.

Expanze na jih představovala také možnost, jak dostat Portugalsko z kleští mocné Kastílie na východě a ještě mocnějšího Atlantiku na západě. Když po dobytí Ceuty začal Jindřich hromadit majetek i tituly, mohl se plně zaměřit na své objevitelské plány a otevřít Portugalcům cestu k exotickému bohatství. Je otázkou, do jaké míry si uvědomoval důsledky svých kroků.

Na konec světa a ještě dál

Tehdejší konec světa představoval mys Búdždúr (občas Bojador) v dnešní Západní Sahaře obestřený legendami. Nikdo, kdo se plavil za něj, se už nevrátil. Námořníci si představovali, že tamní vody obývají všelijaká monstra. Důvod, proč se lodě nevracely, byl ale mnohem prozaičtější. U Búdždúru vanou silné větry, které tehdejším plachetnicím prakticky neumožňovaly cestu k severu. Jindřich se rozhodl strach námořníků zlomit a v roce 1434 se podařilo Gilu Eanesovi v Jindřichových službách plout za Búdždúr a ve zdraví se vrátit. Tím padla psychologická bariéra, která bránila námořníkům objevovat nové vody i země.

Karavela používaná v Jindřichově době
Autor: Wikimedia Commons/volné dílo Karavela používaná v Jindřichově době

Jindřich využil výhod tehdejší sňatkové politiky a spojil se s loďaři z Vlámska, kterému tehdy vládl burgundský vévoda, jenž byl shodou okolností manželem Jindřichovy sestry Isabely. Výsledkem vlámsko-portugalské spolupráce byl typ karavely, který do historie vstoupil jako „karavela objevů“. Loď inspirovaná arabskými plavidly měla trojúhelníkovité plachty, které umožňovaly manévrovat cikcak proti větru. Portugalské plavby se znásobily a lodě začaly do přístavů přivážet africké zboží, které nikdy předtím Evropané neviděli. Jindřich například své sestře Isabele poslal do Burgundska jako dárek sloní nohu.

Výnosný obchod s lidmi

Portugalci nakupovali, co mohli. Čím jižněji se dostávali, tím bojovnější kmeny potkávali, což je vedlo k přesvědčení, že lepší bude obchodovat než dobývat. Na plážích jim překupníci nabídli i otroky, kteří se do budoucna stali důležitým „zbožím“ a do obchodu s nimi se zapojil i sám princ Jindřich. Místem, kde se otroci přivezení z Afriky přeprodávali, bylo město Lagos. Kdysi významný přístav, odkud vyjížděly objevné plavby, je dnes historickým městečkem s pár památkami. Jednou z nich je dochovaný otrokářský trh. Malý dům s podloubím nevypadá jako místo, které se postaralo o jednu z nejtemnějších epizod portugalských dějin. Utrpení otroků, které začalo prvním prodejem 8. srpna 1443, tu dnes připomíná muzeum.

V domě s podloubím býval trh s otroky. Obchodoval zde i Jindřich Mořeplavec (Lagos, region Algarve)
Autor: Matouš Hartman V domě s podloubím býval trh s otroky. Obchodoval zde i Jindřich Mořeplavec (Lagos, region Algarve)

Tajemný a ambiciózní princ

Ačkoli historikové přiřkli Jindřichovi přídomek Mořeplavec, sám princ se plavil jen málo. Byl hlavou portugalského objevitelského projektu, například na Madeiře podnítil pěstování cukrové třtiny, z níž se vyráběl jeden z nejdůležitějších koloniálních produktů – cukr. Kolem Jindřichovy osobnosti vyvstává mnoho otázek. O jeho soukromém životě se ví poměrně málo. Pozornost většinou vzbudí fakt, že byl nejspíš celý život panic. Spekulovalo se i o jeho sexuální orientaci. Nikdy se neoženil a rozhodl se, že majetek a tituly odkáže svému synovci Ferdinandovi.

Život zasvětil tomu, aby pro Portugalsko objevoval nová a nová území. Portugalské lodě se během jeho života dostaly až do dnešní Sierry Leone, tedy zhruba tři tisíce kilometrů dál na jih za kdysi nepřekonatelný mys Búdždúr. Ani ne čtyřicet let po Jindřichově smrti Vasco da Gama doplul se svou výpravou do Indie, která slibovala bohatství obchodu s kořením. Svět se rychle propojoval a cesty do dalekých krajů představovaly živnou půdu pro kolonialismus a globalizaci. Portugalsko i Španělsko začaly bohatnout. Sto let po Jindřichově smrti na Iberském poloostrově obíhalo desetkrát více mincí než za jeho života. Lisabon se stal místem, kam mířili zahraniční odborníci i dobrodruzi.

Jindřich, národní hrdina

Portugalci Jindřicha s trochou nadsázky uctívají. Diktátor Salazar dokonce nechal v roce 1960 k pětistému výročí princovy smrti vztyčit v Lisabonu Pomník objevitelů. V čele megalomanského památníku stojí Jindřich Mořeplavec a za ním se kolem plachtoví karavely kupí jednotlivé osobnosti portugalských objevných plaveb.

Památník objevitelů v Belému u Lisabonu
Autor: Matouš Hartman Památník objevitelů v Belému u Lisabonu

Jindřich zemřel ve společnosti pár věrných ve svém domě v Sagres 13. listopadu 1460. Je ironií, že se právě malá vesnice a pevnost na nehostinném pobřeží spojují s Jindřichovým životem. Vévoda tu pobýval sporadicky, centrem objevných plaveb byl třicet kilometrů vzdálený Lagos. Kolem Sagres vznikl ale romantický mýtus podpořený nedostatkem písemných pramenů o princově životě. Dlouho se věřilo, že zde fungovala námořnická škola, která Portugalsku dávala kormidelníky a objevitele. Jenže první písemná zmínka o Sagres – tehdy jako „moje (princova) vesnice“ – pochází až z roku 1446. Přitom už o dva roky dříve se Portugalci dostali k ústí Senegalu zhruba 1 400 kilometrů na jih od Búdždúru. Je možné, že bájná škola existovala, ale nejspíš v Lagosu. Ze Sagres, kde se ráno domy topí v mlze, se právem stalo mytické a tajemné místo. Jindřichovi tak historie kromě přídomku Mořeplavec přiřkla ještě jedno jméno. Princ ze Sagres.

Kostel v pevnosti v Sagres, který vznikl v Jindřichově době
Autor: Matouš Hartman Kostel v pevnosti v Sagres, který vznikl v Jindřichově době

reklama

reklama