6 věcí, které možná nevíte o Janu Žižkovi: Jak přišel ke svému jménu a na co zemřel?

Zřejmě největšího vojevůdce české historie Jana Žižku z Trocnova známe především jako geniálního polního velitele husitských vojsk. Jeho život je ale plný dalších zajímavostí...
Jan Žižka ve filmu Proti všem
Jan Žižka ve filmu Proti všem
Filmové studio Barrandov

reklama

Mezi největší znalce Jana Žižky patří historik Petr Čornej, který jeho osobě věnoval mnoho let studia. S pečlivostí sobě vlastní pak připravil a v roce 2019 vydal rozsáhlou monografii Jan Žižka, která se v témže roce stala Knihou roku a hlavním vítězem výročních knižních cen Magnesia Litera.

1) Na co potřeboval Žižka peníze od dvou židovek?

Budoucí geniální vojevůdce měl od počátku svého hospodaření finanční potíže. Dokládá to dlužní úpis sepsaný v Českých Budějovicích 11. července 1378, v němž se tři drobní šlechtici – jedním z nich je právě Jan Žižka – zavazují pod velmi přísnými podmínkami splatit 3 kopy a 10 českých grošů, které si půjčili od českobudějovických židovek Jehue a Stany.

Podle Petra Čorneje není jisté, na co tři urození, ale nebohatí muži peníze potřebovali, navíc nešlo o nijak závratný obnos – v té době nestačil ani na koupi jezdeckého koně a pořídit se za něj dala třeba kráva a k tomu vepř. Zajímavé je, že splátkový kalendář rozložený do 46 týdnů stanovil šlechticům úrok ve výši 110 procent. Pokud by nezaplatili, mohly lichvářky převzít jejich movitý i nemovitý majetek. Dlužníkům také hrozila ztráta víry a cti.

Obavy lichvářek se nakonec naplnily. Žižka a jeho společníci dluh neplatili a židovky postoupily úpis českobudějovickému městskému úřadu. Radnice ale nic nepodnikla – částka byla příliš nízká, aby to stálo za námahu. Listinu si ale ponechala pro případ, že by se někdy s mladým Janem Žižkou (bylo mu v té době 18 let) dostala do sporu…

2) Rok a místo narození nikdo nezná

Největší český vojevůdce mate historiky už datem a místem svého narození a neznáme ani jeho rodiče. Dlouholetý spor o to, zda se narodil kolem roku 1360 nebo 1370, se nakonec přiklonil k první verzi. Také Trocnov, ležící 12 kilometrů od centra Českých Budějovic a označovaný za Žižkovu rodnou vesnici, musí o své výsadní právo bojovat. Podle Petra Čorneje se stejně tak mohl narodit třeba na hrádku u Ostrolovského Újezda nebo v nedalekých Ledenicích.

3) Souvisí jméno Žižka se ztrátou oka?

Zatímco jméno Jan bylo běžné (v pozdním středověku se tak v Čechách jmenoval každý osmý muž), s přízviskem Žižka je to složitější. Podle jedné teorie zde hraje svou roli Žižkova jednookost – v 16. století bylo slovo žiška synonymem pro jednookého, případně šilhavého člověka (Řehoř Hrubý z Jelení). Další teorie (Václav Hanka, Karel Titz) mluví o tom, že Žižka je domácím jménem od jména Zikmund. Problémem je, že v době Žižkova narození se jméno Zikmund v Čechách prakticky nevyskytovalo. Odkaz na vadu zraku zní věrohodněji a také by to vysvětlovalo, proč je u nás přes 2 000 Žižků…

Hrad Rabí se stal Žižkovi osudným. Dvakrát se ho pokoušel neúspěšně dobýt, přišel při tom o své druhé oko
Autor: profimedia.cz Hrad Rabí se stal Žižkovi osudným. Dvakrát se ho pokoušel neúspěšně dobýt, přišel při tom o své druhé oko

4) Pod dubem, za dubem, tam tě oškubem

Jan Žižka se už před rokem 1385 ztratil z dohledu historických pramenů, aby se o 20 let později v roce 1405 vynořil jako jeden z členů lapkovské družiny Matěje Vůdce. Tato skupina čítala několik desítek mužů včetně nižších šlechticů a operovala na rozsáhlém území mezi Dolním Dvořištěm a Soběslaví, ale výpady podnikala i desítky kilometrů do nitra Horních i Dolních Rakous. Akce lapků mířily hlavně proti Jindřichovi z Rožmberka, poškozovaly ale také město České Budějovice. V hledáčku družiny bylo kromě peněz i veškeré zboží přepravované po jihočeských cestách, tedy dobytek, sukno, zbraně, zbroj, šperky, ošacení, koření nebo potraviny.

Žižka se lapkovskému řemeslu věnoval zřejmě čtyři roky až do roku 1409, kdy se družina pod tlakem represivních složek rozpadla. Mnoho jejích členů včetně Matěje Vůdce skončilo v žaláři a někteří na popravišti. Žižka měl štěstí – král Václav IV. jej na přímluvu některého z vysokých šlechticů omilostnil a vyzval České Budějovice, aby se zkrachovalým lapkou urovnaly své neshody.

5) První vozová hradba byla u Nekmíře

První bitva, v níž Jan Žižka použil vozovou hradbu, se odehrála zřejmě 2. prosince 1419 u vsi Nekmíř 17 kilometrů severně od Plzně. Jan Žižka se tu s houfem asi 300 husitů a sedmi vozy postavil vojsku plzeňského landfrýdu vedenému Bohuslavem ze Švamberka. Svých sedm vozů Žižka nejspíš nemohl využít ke kruhové obraně, a proto je zřejmě opřel o nějakou budovu nebo terénní prvek. Útočící panská jízda si na pěchotou bráněných vozech vylámala zuby a z bojiště potupně odtáhla.

Vozovou hradbu přitom nevynalezl ani Žižka, ani husité. O využití bojových vozů k ochraně převážně pěšího vojska psal už v roce 1405 ve svém díle Belli Fortis česko-německý „inženýr“ Konrad Keyser. Žižka ovšem na vozovou hradbu spoléhal poměrně často, v následující bitvě u Sudoměře 25. března 1420 už měl jednooký hejtman k dispozici devět bojových a několik zásobovacích vozů.

6) Žižku by zachránila antibiotika

Jan Žižka zemřel 11. října 1424 při obléhání Přibyslavi. O příčině jeho smrti se vedou spory, nejspíš ale zemřel na lůžku na nějakou nemoc. V minulosti byl v podezření mor, ten se však v roce 1424 v Čechách prokazatelně nevyskytoval. Ve hře byla i otrava arzénem, tu se ale prokázat nepodařilo. Odborníci se dnes shodují s výkladem profesora Josefa Thomayera, podle nějž mohl Žižku trápit takzvaný karbunkl, který vzniká spojením několika kožních nežitů. Vzniklé hnisavé ložisko je nutné odstranit chirurgicky a léčit s pomocí antibiotik.

Žižkovo tělo bylo pohřbeno v kostele Svatého Ducha v Hradci Králové a později bylo přeneseno do Čáslavi. V roce 1910 se tam při archeologickém průzkumu v kostele sv. Petra a Pavla našla lebka, dnes nazývaná čáslavská kalva. Jejímu zkoumání byla věnována mimořádná pozornost, naposledy v roce 2014 pořizovali její CT snímkování na Radiologickém oddělení Táborské nemocnice. Dodnes ale není jisté, zda se skutečně jedná o část těla Jana Žižky.

ZDROJ: Petr Čornej: Jan Žižka, Praha 2019

reklama

reklama