Biologická zbraň v 18. století: Britové chtěli při dobývání Ameriky provést zákeřnou indiánskou genocidu

Britové se při snaze převzít četná indiánská území Severní Ameriky neváhali uchýlit ani ke lsti, podvodům či smrtícímu biologickému útoku.
Běloši se pokusili severoamerické indiány nakazit virem neštovic
Běloši se pokusili severoamerické indiány nakazit virem neštovic
iStock

reklama

Je historicky dokázané, že válka proti původním Američanům, které Kolumbus omylem nazval indiány, měla místy až totální charakter. Násilné přesidlování nebo vybíjení zvířat však nejsou ničím vedle nasazení biologických zbraní, které mělo za cíl zničení původních obyvatel a násilné převzetí jejich rodné půdy. V případě severoamerických indiánů šlo o cílené nakažení neštovicemi pomocí darovaných infikovaných přikrývek. Jak ukazuje korespondence mezi sirem Jeffery Amherstem, vrchním velitelem britských sil v Severní Americe, a plukovníkem Henry Bouquetem, oba považovali „infekční strategii“ za průchozí jak morálně, tak fakticky.

Bílá lest

Bojovníci kmene Delaware se ve francouzsko-britské válce, odehrávající se částečně na indiánském území, původně postavili na stranu Francouzů. Když jim však Britové nabídli variantu, že se sami z území stáhnou, pokud budou Francouzi poraženi, indiáni otočili. Jaképak vystřílivění je čekalo, když se francouzské jednotky v roce 1763 skutečně vzdaly, ale Britové se začali na dobytém územím navzdory slibům znovu opevňovat. Jedním z jejich cenných útočišť přitom byla pevnost Fort Pitt postavená v letech 1759–1961.

Neštovice v pevnosti

Indiáni byli s britským setrváním v oblasti samozřejmě nespokojení, přičemž jejich zlost brzy přerostla v útočné výboje známé jako Pontiakova vzpoura. Ty způsobily, že se do pevností začali stahovat i farmáři a obchodníci, kteří měli strach o své životy. Ne všechny britské pevnosti totiž dokázaly útokům indiánů odolat. S přesunem obyvatel za ochranné zdi se však do pevnostní nemocnice dostali i pacienti s příznaky neštovic, čehož vůdci Britů neváhali zneužít pro udržení území, kvůli kterému s Francouzi po 7 let vedli válku. Jeffery Amherst poté, co se dozvěděl, že mezi posádkou ve Fort Pitt vypukly neštovice (a zároveň ztratil své pevnosti ve Venangu, Le Boeuf a Presqu'Isle), napsal plukovníkovi Bouquetovi: „Nešlo by poslat neštovice mezi neloajální kmeny indiánů? Musíme při této příležitosti použít každou lest, jež je v naší moci, abychom snížili jejich počty.

Bouquet na dopis reagoval: „Pokusím se infikovat indiány pomocí přikrývek, které by jim mohly padnout do rukou, ale je potřeba opatrnosti, abych nemoc nedostal.“ Amherst v odpovědi jen potvrdil původní plán. „Uděláte dobře, když se pokusíte infikovat indiány pomocí přikrývek, stejně jako když vyzkoušíte všechny ostatní metody, které mohou sloužit k vyhubení této prokleté rasy.  Narážka na „ostatní metody“ přitom mířila směrem k možnosti lovit indiány pomocí psů.

Dne 24. června 1763 přišli zástupci indiánů do pevnosti vyjednávat. Své podmínky sice neprosadili, ale s prázdnou neodešli. Kromě jiných dárků dostali v kovové krabici i dvě přikrývky a kapesník.

Pokus o genocidu

Následně byl Amherst odvolán zpět do Británie, kde očekával pochvalu a povýšení za své ohavné skutky. Ke svému překvapení však musel vysvětlovat povstání domorodých obyvatel a jejich výboje. Dodnes bohužel není známo, jak pokus o vyhlazení kmene Delaware dopadl. Dá se ovšem předpokládat, že úspěšný naštěstí nebyl, neboť by se o něčem takovém musely dochovat zmínky. Nic to však nemění na zrůdnosti Amherstem plánovaného skutku, neboť rozšíření neštovic by nepochybně nemělo dopad jen na indiánské válečníky, ale i nevinné civilisty v čele s ženami a dětmi.

Amherstův čin nám připomíná, kam až dokáže lidská touha po moci a majetku zajít. Ostatně o dobyvatelích domorodých území si nemusíme dělat zbytečně velké iluze. Stejně jako Amherst uvažoval už o dvě století dříve i Hernán Cortéz, který pomocí neštovic porazil řiši Aztéků, kterou nemoc doslova zdecimovala.

reklama

reklama