Jak ve skutečnosti fungovaly harémy? Konkubíny se tam mohly dostat k moci

Harémy v Osmanské či Perské říši mají pro západní civilizaci nezpochybnitelné kouzlo, zároveň se však jedná i o místo děsivého útlaku žen. Anebo to nakonec bylo trochu jinak?
Konkubíny v harému neměly snadný život.
Konkubíny v harému neměly snadný život.
istockphoto.com

reklama

Co si představíte, když se řekne „harém“? Na mysli nám pravděpodobně vytane množství atraktivních žen, jejichž hlavním životním smyslem je uspokojení sultána. Přestože tyto ženy žily obklopeny přepychem, naprostá absence svobody kvůli životu ve zlaté kleci si také vybrala svou daň. Obrazy společenské dekadence, morálního úpadku a svůdné obnaženosti jsou typické, ale jak to bylo doopravdy?

Pohnutá historie

Slovo harém pochází z arabského „haram“ označujícího jednak ženské prostory, jednak i něco zakázaného. Harémy se údajně nacházely už v antické Persii staletí před naším letopočtem a na vrcholu svého využívání zahrnovaly tisíce žen. Nejednalo se však zdaleka jen o sultánovy milenky a manželky, nýbrž i jeho matku, sestry a další ženské příbuzné. V harému také docházelo k výchově dětí, o všechny pečovali eunuši, vykastrovaní sluhové.

Kupříkladu v Osmanské říši byl harém i centrem značné moci, zejména během 16. a 17. století. Toto období se dokonce nazývalo jako sultanát žen. V roce 1533 se totiž turecký sultán Sulejman I. oženil se svou konkubínou Hürrem, čímž porušil zaběhlá pravidla. Role žen vzrostla a manželky a matky sultánů se angažovaly ve výstavbě veřejných budov jako škol či mešit. Přínos vlivných žen pro osmanskou společnost tak leckdy přesáhl i význam vlády samotných sultánů.

Pravidla harému

Ženské osazenstvo harému sestávalo vedle manželek a příbuzných sultána také z otrokyň, kterých bylo samozřejmě mnohem více. Manželky si sultán vybíral především za účelem stvrzování mocenských paktů, milenky z řad otrokyň sloužily spíše k plození dětí ve velkém počtu. Jakmile se otrokyně ocitla v harému, a to většinou už v dívčím věku, její vazby s minulostí byly ukončeny. Dívkám se dostalo výuky mravů, tance i matematiky, aby se uměly v sultánově společnosti náležitě chovat. Ty nejšikovnější následně plnily náročnější administrativní aktivity spojené s chodem harému a postupně získávaly i různé tituly určující hierarchii napříč tisícovkami žen.

Nejprestižnějším titulem byla Valide sultan, jak se od 16. století označovala matka aktuálního sultána. Z této pozice měla řadu privilegií, v podstatě se jednalo o nejmocnější osobu Osmanské říše hned po sultánovi. Měla velký vliv u soudu a řídila i veškeré dění v samotném harému. Tuto mateřskou figuru si nikdo nechtěl (respektive nemohl dovolit) rozházet, a právě její přízeň byla zárukou ochrany a komfortního života. Když byl sultán na vojenských taženích, důležitost nejmocnějších žen v harému ještě vzrostla.

Přestože tedy máme harém a konkubíny, jež ho obývaly, spojené především s útlakem a životem ve zlaté kleci, paradoxně se především v raném novověku jednalo o jednu z mála možností, jak se ženy mohly alespoň zprostředkovaně dostat k určité moci.

reklama

reklama