Největší masová vražedkyně všech dob pomohla otrávit přes 600 lidí

Travičů zná historie velké množství, ovšem tento případ skutečně otřásl Evropou. V 17. století totiž ženy velmi nekompromisním a šokujícím způsobem ukázaly, že si od svých manželů nenechají všechno líbit.
Jak přesně Giulia Tofana vypadala, to dnes už nevíme. Ale její odkaz stále děsí...
Jak přesně Giulia Tofana vypadala, to dnes už nevíme. Ale její odkaz stále děsí...
istockphoto.com

reklama

Boje o moc jsou staré jako lidstvo samo. Je proto nasnadě, že už před několika tisíciletími si mocichtiví lidé oblíbili jed jakožto nenápadnou cestu k dosažení svých cílů. Na vrcholu historické popularity se ocitl arzenik, jinak známý též jako otrušík či utrejch. Oxid arzenitý je odpadním produktem při zahřívání rud železa, stříbra, mědi a dalších prvků. Výsledkem je bílý prášek, u něhož stačí několik desetin gramu k usmrcení člověka. Znal ho již starověký antický svět a díky relativně snadné dostupnosti a nekompromisním účinkům si zachoval popularitu po mnoho staletí.

Manželství, krok k neštěstí

Jedním z nejvíce fascinujících případů travičství jsou události kolem ženy jména Giulia Tofana. Rodačka z Palerma jím pobláznila řadu italských regionů v první polovině 17. století, kdy dokázala bez slitování naplnit velmi drsnou poptávku. Tofana zaměstnala svou dceru a několik dalších dam a začala vyrábět (i prodávat) zákeřný jed s neskromným názvem Aqua Tofana. Proč?

Období raného novověku se svým zájmem o alchymii výrobě jedů jednoznačně nahrávalo, stejně jako tehdejší společenská situace na Apeninském poloostrově. Spousta žen totiž byla nešťastně provdána a nebyl myslitelný jiný způsob útěku z manželství nežli manželova smrt; a za ni byly ochotny náležitě zaplatit. Jakmile se totiž žena provdala, stávala se v podstatě manželovým majetkem, a ten ji mohl bez vysvětlování podvádět či bít. Vzhledem k množství domluvených sňatků z rozumu je nasnadě, že se taková situace mnohým ženám rychle znelíbila.

Samotná Aqua Tofana obsahovala vedle zmíněného arzeniku ještě olovo a rulík zlomocný, přestože přesný poměr látek známý není. Výsledkem však byla bezbarvá tekutina bez chuti, a tedy lehce smíchatelná s vodou, vínem či jakýmkoli jídlem. Po požití se vyskytly podobné symptomy jako v případě otravy samotným arzenikem – tedy zvracení, průjem, dehydratace, příznaky podobné chřipce, třes a křeče. Sofistikované však bylo, že nedočkavá žena musela svému choti podat několik dávek a až ta čtvrtá se mu obvykle stala osudnou – do té doby se „pouze“ zhoršovaly zmíněné symptomy. Sám postižený tak obvykle nabyl dojmu, že je smrtelně nemocen, a měl tedy ještě trochu času na sepsání poslední vůle; samozřejmě ideálně takové, v níž celý svůj majetek odkázal budoucí truchlící vdově…

Voda, nebo make-up? Jed!

Stojí přitom za zmínku, že se Giulia Tofana původně živila výrobou a prodejem kosmetiky, proto také svůj jed nabízela nejen ve formě nenápadné tekutiny, nýbrž i make-upu. Zdánlivě nenápadný pudr nevzbuzoval na toaletních stolcích bohatých dam žádné podezření, ostatně stejně jako bezbarvá tekutina, obvykle označovaná jako Mana svatého Mikuláše z Bari.

Postupem času padlo Aquě Tofaně za oběť více než 600 lidí, převážně otrávených manželů. Definitivní počet je však samozřejmě ve hvězdách, ale i tak je italská travička pravděpodobně největší masovou vražedkyní v dějinách. S rostoucím množstvím otrav však stoupalo i nebezpečí rodinného podniku Giulie Tofany a nakonec skutečně došlo k jejímu zatčení a popravení. To se stalo roku 1659, tou dobou byla už však obeznámenost lidu s jedem dostatečná na to, aby se příležitostně používal i nadále. Dokonce i Wolfgang Amadeus Mozart měl před svou smrtí podezření, že ho někdo otrávil právě Aquou Tofanou. To sice nebyla pravda, ale jedná se o nezpochybnitelný důkaz toho, jak se dnes už téměř neznámá italská kosmetička dokázala zapsat do dějin

Text: MS

reklama

reklama