Slavný sovětský velitel dobyl Berlín, porazil Japonce a zachránil Koněva. Jeho vzorem byl Hannibal

Jeden z nejlepších sovětských vojenských stratégů druhé světové války Georgij Konstantinovič Žukov měl pověst tvrdého a nekompromisního velitele. Stalin jím hasil největší průšvihy – a dělal dobře.
Georgij Konstantinovič Žukov (druhý zleva) v roce 1945 v Berlíně
Georgij Konstantinovič Žukov (druhý zleva) v roce 1945 v Berlíně
War Office official photographer / Wikimedia Commons / Public Domain

reklama

Žukov se narodil 1. prosince 1896 v rolnické rodině v obci Strelkovka asi 100 kilometrů jihozápadně od Moskvy. Vyučil se kožešníkem, ale už v 19 letech narukoval do carské armády k jízdě. První světová válka poskytla budoucímu maršálovi Sovětského svazu příležitost vyniknout – byl dvakrát vyznamenán Řádem sv. Jiří a povýšen na četaře.

Po Říjnové revoluci v listopadu 1917 vstoupil do Rudé armády a čtyři roky bojoval v občanské válce. Zřejmě si vedl dobře, protože za potlačení povstání rolníků mu uniformu ozdobil Řád Rudého praporu. Třicátá léta zastihla Žukova coby velitele nejprve jezdecké divize, poté jezdeckého sboru a nakonec i ve funkci zástupce velitele jízdy Běloruského vojenského okruhu.

Stalinovy čistky v armádě se Žukova nedotkly. Důvody byly dva. Zaprvé byl Žukov na konci 30. let převelen na Dálný východ, kde velel 1. sovětsko-mongolské armádní skupině a nacházel se tak velmi daleko od centra moci, tedy od Moskvy. Zadruhé pak na rozdíl od ostatních důstojníků obviněných ze špionáže a zrady psal dopisy na všechny strany a na postup úřadů si stěžoval i samotnému Stalinovi. Jeho velitelských zkušeností tak mohl Stalin naplno využít v nejtvrdších bitvách druhé světové války.

Bitva u Chalchyn-golu

Příležitost předvést se dostal Žukov na jaře a v létě 1939, když se japonská Kuantungská armáda rozhodla v Mandžusku vyzkoušet sovětskou ostražitost a chuť bojovat. Na 80 000 Japonců podporovaných 150 tanky a 450 letadly se u řeky Chalchyn-gol dostalo do smrtící pasti. Žukov proti nim použil taktiku kartaginského vojevůdce Hannibala, která spočívá v kompletním obklíčení nepřítele. Jako zkušený velitel jezdectva navíc Žukov zkombinoval rychlé útvary s letadly, takže Japonci několik měsíců před Hitlerovým útokem na Polsko na vlastní kůži poznali, jak vypadá blesková válka.

Obrana Moskvy

Po napadení Sovětského svazu Německem se stal Žukov v říjnu 1941 velitelem hroutícího se Západního frontu bránícího Moskvu, kde vystřídal Ivana Koněva a tím ho zachránil před jistou popravou. Tento osud ale neminul dezertéry a zbabělce, kteří se valili na Moskvu. Protože dobře znal možnosti dálněvýchodních jednotek, zorganizoval Žukov jejich masivní přesun z východu do okolí hlavního města, které měli Němci už na dosah. Když pak udeřila doslova arktická zima, zahnaly 5. prosince 1941 Žukovovy sibiřské divize Němce 150 kilometrů na západ od Moskvy.

Obrana Stalingradu

Když v létě roku 1942 začala grandiózní bitva o Stalingrad, byl to opět Žukov, který jel tentokrát do povolžských stepí hasit válečný požár. Zatímco se v obleženém městě bojovalo o každý dům, Žukov po celé týdny nepozorovaně soustřeďoval severně a jižně od Stalingradu čerstvé síly. Operace Uran, která začala 19. listopadu 1942, Němce a jejich spojence dokonale zaskočila. Sovětům se podařilo úplné obklíčení 6. Paulusovy armády a role se vyměnily. Teď to byli Němci, kdo se ve zničeném Stalingradu bránil. Z poražené německé armády se deset let po válce vrátilo domů 5 000 zubožených zajatců.

Osvobození Leningradu

Blokáda druhého největšího města SSSR trvala už více než dva roky, když se do celé záležitosti vložil Žukov. V lednu 1943 zorganizoval operaci Jiskra, během níž se podařilo získat 10kilometrový pozemní koridor u jižního pobřeží Ladožského jezera. Tudy vedla železnice mezi Leningradem a zbytkem Sovětského svazu. Nebylo to sice úplné osvobození města (k tomu došlo až na konci ledna 1944), významně se tím ale zlepšily životní podmínky strádajících obyvatel Leningradu.

Útok na Berlín

V následujících měsících stál Žukov za největšími úspěchy Rudé armády. Po osvobození Kyjeva (prosinec 1943) zorganizoval v Bělorusku v létě 1944 operaci Bagration, která se stala vůbec největší ofenzivou druhé světové války. Se svým 1. běloruským frontem pak tlačil Žukov Němce Východním Pruskem a Polskem až k Berlínu, který společně s Koněvem dobyl 2. května 1945.

Zapomenutý maršál

Žukov se díky úspěšné operaci u Leningradu stal vůbec prvním armádním generálem, který byl během Velké vlastenecké války povýšen do hodnosti maršála SSSR. Tím spíše překvapí, že po válce vítěz nad Hitlerem skončil jako velitel nevýznamného Oděského vojenského okruhu. Po Stalinově smrti v roce 1953 se na chvíli Žukov vrátil do vrcholné politiky, když se stal ministrem obrany, vzápětí ho ale Stalinův nástupce Nikita Chruščov z obavy před jeho popularitou sesadil a definitivně poslal do ústraní.

Žukov zemřel v Moskvě 18. června 1974 a urna s jeho popelem spočívá vedle té Koněvovy u Kremelské zdi.

ZDROJ: Oxford Bibliographies: Georgii Zhukov

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama