Film vs. realita: V zajetí démonů si vymyslelo nejděsivější scénu, dcera Warrenových měla být dospělá

V naší nové rubrice se podíváme na to, jak má horor V zajetí démonů daleko ke skutečným událostem.
Pravá Lorraine Warrenová a její představitelka Vera Farmiga / panenka Annabelle
Pravá Lorraine Warrenová a její představitelka Vera Farmiga / panenka Annabelle
Warner Bros.

V hororové pecce V zajetí démonů bojuje zoufalá rodina s pomocí expertů na paranormální jevy proti duchům, kteří se zabydleli v jejich novém domě. A celé je to podle skutečné události! No… alespoň trošku.

V rubrice zatím máme ještě:
Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, REVENANT Zmrtvýchvstání, Zodiac, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj, Titanic

Lovci démonů

Lorraine a Ed Warrenovi byli skuteční experti na paranormální jevy. Nebo to o sobě alespoň tvrdili. V zajetí démonů vychází z jejich příběhů a zkušeností, a tak si tvůrci filmu můžou dovolit tvrdit, že je podle skutečných událostí. Je však otázkou, jak moc. Samotní Warrenovi jsou ve filmové verzi lehce upravení. Herecká dvojice Vera Farmiga a Patrick Wilson se svým předobrazům moc nepodobá, ale to asi nijak zvlášť nevadí. Větší problémem nicméně může být fakt, že o sobě Lorraine Warren tvrdila, že je jasnovidka.

Ve filmu mají totiž oba manželé poměrně vřelý vztah s knězem Gordonem, ačkoliv by vzhledem k tomu, že církev naprosto zakazuje věci jako jasnovidectví, asi takoví kamarádi nebyli. A mimochodem je ve filmu vidět, že mají Warrenovi malou dceru Judy. Skutečná Judy se však narodila během druhé světové války, takže v roce 1971, kdy se V zajetí démonů odehrává, už by to byla dospělá žena.

Devět let strašení

Zápletka V zajetí démonů se točí kolem rodiny Perronových, která se v roce 1971 nastěhovala do nového domu, kde prakticky hned začalo strašit a dospělí i dětští hrdinové tu měli co do činění s monstry ze svých nejhorších nočních můr. Ve skutečnosti to ale asi tak zlé nebylo, protože Perronovi žili ve svém domě až do roku 1980. Jo a děsivou panenku Annabelle, která se dočkala už tří vlastních hororů, doma také neměli. K té se Warrenovi dostali při řešení úplně jiného případu.

Panenka Annabelle byla z úplně jiného případu.
Autor: Warner Bros. Panenka Annabelle byla z úplně jiného případu.

Bathsheba Sherman

Obyvatelkou strašidelného domu měla být před Perronovými Bathsheba Sherman. Ta podle V zajetí démonů v roce 1863 zabila své týden staré dítě, přísahala svou věrnost satanovi a oběsila se. To už je dobrý základ na to, aby se z člověka stal děsivý duch. Jenže Bathsheba Sherman měla ve skutečnosti úplně jiný osud. Narodila se v roce 1812, vzala si farmáře a většinu života strávila jako žena v domácnosti. V roce 1851 se jí narodil syn Herbert a dožil se vysokého věku. Stejně jako jeho otec byl i on farmář a zemřel až na začátku dvacátého století.

Takže si filmaři celý příběh vycucali z prstu? Těžko říct. Bathsheba Sherman měla ještě tři děti, ale ani jedno z nich se nedožilo sedmi let, a dokonce byla podezřelá z toho, že s pomocí jehly zavraždila jiné dítě, na které měla dohlížet. Soud ji ovšem osvobodil. Sherman byla navíc údajně příbuzná Mary Towne Eastey, již v roce 1692 popravili během čarodějnických procesů v Salemu. Režisér James Wan a jeho scenáristé si nicméně řekli, že je jako základ pro pořádně zlého ducha naprosto ideální.

Rodina Perronových bydlela ve svém domě dalších devět let.
Autor: Warner Bros. Rodina Perronových bydlela ve svém domě dalších devět let.

Vymítání Carolyn Perron

Jedna z nejpůsobivějších scén V zajetí démonů je kompletně vymyšlená. K vymítání Carolyn Perron mělo dojít, Warrenovi ho rozhodně plánovali. Sice proběhla seance, během níž Carolyn údajně mluvila cizími jazyky a vznášela se na židli, samotné vymítání ovšem zarazil její manžel Roger. Sami Warrenovi pak k exorcismu prý nepřistoupili proto, že nebylo posvěcené katolickou církví.

Nepořádek v technice

Ani u V zajetí démonů se filmařům nepovedlo zajistit, aby na place byly jen věci, které by stoprocentně odpovídaly době. Na druhou stranu podobných chybiček si všimnou jen opravdoví znalci. Krátký záběr na vysavač ukazuje přístroj, který se poprvé objevil až v roce 1972, tedy rok po událostech filmu. Televize na dálkové ovládání sice v době, kdy se příběh odehrává, už existovala, byla ovšem nesmírně drahá – a vzhledem k tomu, že Perronovi nepatřili zrovna mezi boháče, by si ji zřejmě nemohli dovolit (a i kdyby ano, určitě by neměla Ceefax, vůbec první formu teletextu, která byla vynalezena až v roce 1974). Tyhle miniproblémy ale můžou zvednout tlak asi jen opravdu hodně hnidopišským expertům. Pro většinu lidí je mnohem důležitější to, že se film náramně povedl!

Text: Michal Krejčí

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama