Film vs. realita: Steve Jobs neměl tak dojemný vztah s dcerou, drtivá většina scén se nikdy nestala

Ať už si o výrobcích od Applu myslíte cokoliv, fakt, že jde o jednu z nejvýznamnějších a nejslavnějších firem na světě, je nepopiratelný. Nebylo by to tak ale bez Stevea Jobse, otravného, arogantního, mnohdy zlého a hádavého egomaniaka, jenž měl vizi, za kterou si šel bez ohledu na to, co všechno musí zadupat do země. Což ukázal i filmový Steve Jobs z roku 2015, který si… ano, samozřejmě pár věcí přibarvil.

V rubrice zatím máme ještě: Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Zodiac, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj, Titanic

Staří známí

Film se odehrává těsně před začátkem tří prezentací, během nichž Steve Jobs představil svoje produkty, které změnily svět. Nebo které podle něj svět změnit měly, ale nakonec to úplně nevyšlo. Zbývá něco přes půl hodiny, všichni jsou ve stresu a Jobs se potkává s lidmi, kteří mu k úspěchu pomohli a on jim spíš zničil život, nebo kteří mají pocit, že právě teď je ta správná příležitost, aby si vyříkali staré bolístky.

Scenárista Aaron Sorkin však přiznal, že rozhodně není pravda, že by se před prezentacemi Jobs potkával vždy se stejnou partou starých známých. Šlo čistě o jeho výmysl, na němž chtěl ukázat, jak se s postupem času měnila Jobsova osobnost a jak se během let dokázal vyrovnat nejen se zradami svých kolegů a otcovstvím, ale i s vlastním egem.

Zamčený Mackintosh

Ve filmu to vypadá, že Steve Jobs tajil před svými kolegy i ty nejzásadnější informace. Jeho pravá ruka Joanna Hoffman se až těsně před prezentací počítače Macintosh dozví, že se do něj nedá dostat s pomocí obyčejného šroubováku, ale že jde o uzavřený systém, protože Jobs nechtěl, aby se v počítači někdo vrtal. K otevření mělo být potřeba speciální nářadí.

To ovšem nebyla pravda, Joanna Hoffman i všichni ostatní dávno věděli, jak bude počítač vypadat a že nebude snadné se do něj dostat. Popravdě dost těžko si představit situaci, že by na to přišla až pár minut před tím, než by se Mackintosh představil světu. Stejně tak není pravda, že by Jobs vyhrožoval designérovi Andymu Hertzfeldovi, že ho zesměšní před celým sálem a celým světem, pokud neopraví nečekanou chybu a počítač nepozdraví publikum v sále slovem "Hello". Nic takového se nikdy nestalo.

Cesta k dceři

Když vidíme Jobse, jak se chystá na první prezentaci, píší se 80. léta a on je možná geniální, ale neskutečně namyšlený člověk bez špetky empatie, jenž dokonce odmítá uznat fakt, že právě on je otcem malé Lisy. A nerespektuje rozhodnutí soudu, podle kterého to tak jednoduše je. Když tedy Lisa a její matka Laurene přijdou těsně před začátkem prezentace za ním, nemá z toho radost. Jenže právě tady se taky ukáže, že je to pod tlustou slupkou arogance taky člověk, a když vidí, jak si malá Lisa začne kreslit s pomocí jeho počítače, dojme ho to. A polidští. Dokonce tak, že se rozhodne dát její matce víc peněz, aby si obě mohly lépe žít.

Dojemné? Možná. Pravdivé? Vůbec. Takováhle situace se bohužel nikdy nestala. Stejně tak je i kompletně vymyšlená scéna z roku 1998, v níž si k sobě Steve a Lisa konečně najdou cestu. Lisa se Stevem a Laurene (kterou si Jobs nakonec vzal, což ve filmu nikdy nezazní) několik let normálně žila.

A co na to kolegové?

To, že filmový Steve Jobs skutečně nemá téměř nic společného s tím, jak se celé události odehrály a co se dělo před slavnými prezentacemi, potvrdili i lidé, co u nich byli. Steve Wozniak sice samotný film chválí a říká, že jeho tvůrcům šlo hlavně o osobnost samotného Jobse - a že v tom, jak ji ukázali, odvedli dobrou práci. Ale ten zbytek? Ten si přibarvili opravdu hodně.

K žádné z vyhrocených debat, které ve filmu Jobs a Wozniak mají, nikdy nedošlo, a sám Wozniak řekl, že se ani jedna ze scén, v nichž spolu oba Steveové mluví, nezakládá na pravdě. Samotný film se mu však i přesto líbil. Aby taky ne, když na něm pracoval jako poradce.

Trošku hůř jeho samotnou existenci nesl Tim Cook, generální ředitel Applu. Ten přiznal, že ho ani neviděl, ale že se mu nelíbí, jak se jistí lidé pokoušejí na Jobsovi a jeho příběhu vydělávat. Scenárista Sorkin si to ovšem nenechal líbit a vzkázal Cookovi, že by se člověk, který nechává čínské děti na druhém konci světa montovat telefony za sedmnáct centů na hodinu, měl zamyslet hlavně sám nad sebou.

Text: Michal Krejčí