15. prosince 2021 04:01

Film vs. realita: Nepřítel před branami si možná vymyslel záporáka, Táňa byla ve skutečnosti drsná sniperka

V naší nové rubrice se podíváme na to, jak má Nepřítel před branami daleko ke skutečným událostem.

Druhá světová válka poskytla filmařům spoustu materiálu na velkolepé a strhující příběhy. Jenže většina z nich se odehrává na západní frontě, v Tichomoří nebo prostě tam, kde mohou po plátně bojovat hrdinní západní spojenci. Východní fronta je ve filmech trošku opomíjená, ale i tam se odehrávaly velké příběhy. Třeba jako ten o odstřelovači jménem Vasilij Zajcev, který se během bojů o Stalingrad střetl s německým protivníkem Königem. A oba věděli, že se konce války může dožít jen jeden z nich.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Zodiac, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj, Titanic

Boj o Stalingrad

Veteráni z bitvy o Stalingrad nemají Nepřítele před branami zrovna moc rádi a někteří z nich dokonce žádali, aby byl film zakázaný. Vadilo jim mimo jiné i to, že tvůrci ukazují důstojníky jako neschopné a nelítostné „stroje“, které považují obyčejné vojáky za víceméně bezcenné. Například scéna, kdy na bojiště míří vagóny, v nichž jsou vojáci namačkaní jako sardinky, je podle všeho nesmysl. Historik Boris Yulin dokonce tvrdil, že byl takový způsob transportu vyloženě zakázaný, protože by v případě německého náletu na vagón nikdo uvnitř nemohl přežít.

A co následná bitva, do níž vyrážejí vojáci s tím, že pušku dostane každý druhý, a kdo zbraň nemá, má si případně vzít zbraň po padlém spolubojovníkovi? To je podle všeho také nesmysl. V Sovětské armádě sice byl nedostatek zbraní, ovšem spíš na začátku války. Na podzim 1942, kdy se bitva odehrávala, už to neplatilo a výzbroj měli všichni.

Zrození hrdiny

Hlavní hrdina Vasilij Zajcev ve filmu začíná jako obyčejný pěšák. Bitva o Stalingrad však nebyla jeho prvním setkáním s armádní mašinérií. V roce 1937 vstoupil do Vojenské námořní flotily a na začátku války byl náčelníkem finančního oddělení v Tichomořském loďstvu. Ve filmové verzi se pak stává hrdinou díky tomu, že zachránil politruka Danilova.

K tomu došlo i ve skutečnosti, záchrana však neprobíhala tak dramaticky, jak ukazuje Nepřítel před branami. Zajcev se zkrátka plazil ulicemi, Danilov se krčil hned za jeho zády, a budoucí legenda mezi odstřelovači postupně likvidovala nepřátele s pomocí své pušky. Jasně, asi nešlo o žádnou srandu, jen to prostě nebyl takový napínák, jako když střílí Jude Law.

Souboj těch nejlepších

Každý filmový hrdina potřebuje protivníka a vzhledem k tomu, že Němci začali být ze střeleckých schopností Vasilije Zajceva poměrně nervózní, povolali do Sovětského svazu majora Erwina Königa. I on byl nakonec na sovětského ostrostřelce krátký, ve skutečnosti to však zrovna s Königem bylo mnohem složitější.

Samotný Zajcev tvrdí, že se svým německým protivníkem bojoval několik dní a až poté, co se mu povedlo ho zastřelit a podíval se na jeho psí známky, zjistil, že porazil šéfa berlínské školy pro odstřelovače. Problém je v tom, že takhle celou událost prezentoval sám Zajcev a nikdo jiný. V archivech wehrmachtu navíc žádná zmínka o odstřelovači, který by se jmenoval König a sloužil během druhé světové války, není.

Není Táňa jako Táňa

Skoro každý velkolepý válečný film potřebuje i nějakou tu lásku. A Nepřítel před branami se bez ní také neobešel. V prostředí, kde může každou chvíli člověk přijít o život a každá chyba může znamenat smrt, k sobě mají ti, co přežívají, tak nějak blíž. Vasilij Zajcev se ve filmu zamiluje do půvabné Táni, velmi podobné city k ní však chová i politruk Danilov. Ten ji kvůli strachu o její bezpečí nechá převelet k jednotce, která má za úkol zaznamenávat a překládat německé zprávy. A na konci se kvůli milencům obětuje.

Jenže ve skutečné bitvě o Stalingrad to probíhalo trochu jinak nejen mezi hrdiny, ale i samotná Táňa se od té filmové dost liší. Zatímco v Nepříteli před branami ji hrála Rachel Weisz, tehdy už třicátnice, opravdové Táně bylo v době, kdy se příběh odehrává, pouhých devatenáct. Navíc rozhodně nepomáhala překládat německé zprávy a neexistuje jediný důkaz o tom, že by německy vůbec uměla. Místo toho byla studentkou Zajceva a učila se střílet odstřelovací puškou. A taky to nebyla žádná jemná dáma.

Táňa byla podle všeho velmi horkokrevná a měla až násilnickou povahu. Svými nepřáteli pohrdala, ale ještě víc nenáviděla Sověty, kteří s Němci byť jen mluvili. Ty považovala za zrádce a často je bez varování střílela. I když šlo o civilisty. U Stalingradu zastřelila dvacet německých vojáků, několik civilistů a údajně zabila protivníka i v osobním souboji. Po válce se mimochodem cesty Táni a Vasilije rozdělily a až do konce šedesátých let si oba mysleli, že je ten druhý už dávno po smrti.

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom