Film vs. realita: Most u Remagenu se točil v Československu, filmaře ale v srpnu 1968 vyhnala sovětská invaze

Válečná klasika Most u Remagenu je tak trochu i naše, protože se příběh o urputných bojí o poslední most přes Rýn natáčel i v Československu. A štáb si tu rozhodně užil svoje.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Zodiac, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj

Německo bez Německa

Ačkoliv si filmaři příběh poměrně upravovali, Most u Remagenu pochopitelně vychází ze skutečné události, kdy americká zvláštní jednotka bojuje o poslední most přes řeku Rýn s bránícími se Němci. Všichni se pokoušejí most ovládnout, Němci proto, aby zajistili únikovou cestu pro své stahující se jednotky, Američané zase kvůli nutnosti dalšího postupu. Anebo ho obě strany zkoušely vyhodit do vzduchu, to podle toho, jak se bitva vyvíjela.

Ve skutečnosti se v roce 1945 bojovalo o Ludendorffův most kousek od města Remagen a původně se plánovalo, že se bude točit přímo tam, ale rychle se ukázalo, že to nepůjde. Okolo města totiž proplouvaly lodě s uhlím a turistické lodě a Německo odmítlo kvůli filmařům provoz přerušovat. Takže bylo potřeba hledat ideální most jinde. Naštěstí ho režisér John Guillermin našel docela blízko. V Československu.

Hledá se most

Kdyby filmařům někdo před natáčením řekl, že odjedou do země, která byla součástí východního bloku a že za železnou oponou budou točit válečný velkofilm, nejspíš by si ťukali na čelo. Jenže se psal rok 1968 a vypadalo to, že se v Československu situace mění a uvolňují se poměry.

Barrandov dostal od amerických filmařů 750 000 dolarů, za něž získali přístup k lokacím a možnost využít při natáčení například i československé komparsisty, (jedním z nich byl třeba režisér Vít Olmer) a dalšího čtvrt milionu dolarů Američané investovali, aby mohli u mostu vyhloubit tunel, který potřebovali. Dnes už je bohužel zazděný.

A jaký že most tedy Guillerminovi a jeho partě posloužil? Nakonec se natáčelo pár kilometrů od Prahy, kde si tvůrci vybrali Davelský most. Jenže to nebyl jediný most.

Není most jako Most

Krom Davelského mostu se totiž točilo i ve městě Most, respektive v dnes už neexistující čtvrti Starý Most, kde štáb získal unikátní možnost rozstřílet a vyhodit do vzduchu prakticky všechno, co se tam nacházelo.

Starý Most byl tehdy demolován, aby ustoupil těžbě uhlí, a tak nikoho moc nezajímalo, že tam po vyprázdněných ulicích bude pobíhat pár amerických hvězd a občas něco zlikvidují. A ačkoliv si tu opravdu mohli filmaři hrát na válku skoro bez omezení, rozhodli se, že nebudou raději nikoho provokovat a budovu, která sloužila jako sídlo komunistické strany, nechali na pokoji. Přesto tu ale zažili horké chvilky.

Skoro opravdová válka

V srpnu 1968 překročily hranice Československa tanky a s veškerým uvolňováním atmosféry byl konec. Měla se vrátit vláda tvrdé ruky a hollywoodské hvězdy najednou začaly být nervózní. A právem. Konvoj desítek aut vyrazil z Prahy do Norimberku a do Vídně a některým z nich se podařilo překročit hranici pouhou hodinu před tím, než byla uzavřena.

Filmaři museli na místě zanechat spoustu osobních věcí a materiál natočený za posledních pět dní, který měl hodnotu jeden milion dolarů. Sověti se navíc pokoušeli všem tvrdit, že Američané ve skutečnosti nebyli filmaři, ale agenti CIA a že se k nám pokoušeli propašovat vojenskou techniku. Natáčení později pokračovalo v Hamburku a v Itálii, kvůli několika záběrům mostu se však filmaři museli vrátit. A když pohrozili žalobou za nedodržení smlouvy, bylo jim to umožněno. Natáčet ovšem mohli jen pod dohledem Sovětů.

Realita? Tak napůl

Vojenský historik Ken Hechler, autor knihy The Bridge at Remagen: The Amazing Story of March 7, 1945, podle níž je Most u Remagenu natočený, sám tvrdí, že si hollywoodští filmaři něco přimysleli, ale z 95 % film odpovídá skutečnosti. Jediné, na co si stěžuje, je úvodní scéna, ve které tanky jedou velkou rychlostí podél řeky a střílí. Ta byla zcela vymyšlená, filmaři však prý chtěli mít na začátku něco efektního.

Podle Hechlera se navíc okolo mostu rozhodně nepohybovaly žádné ženy, i když ve filmu jsou. Jisté události spojené s boji o most pak filmaři zcela ignorují, například vzájemné přestřelky mezi americkým a německým dělostřelectvem, které trvaly deset dní, nebo pokus Němců zničit most s pomocí raket V-2, ty ho ovšem úplně minuly.

Změněná byla i jména vojáků a některým z nich filmaři přidali vlastní malé příběhy, aby z nich udělali zajímavější postavy. No a pak tu jsou takové ty klasické „detaily“, které filmaře nechávají obvykle chladnými. Němci nosí uniformy, které se během druhé světové války už nepoužívaly, kulomet MG 42 vydává špatný zvuk a filmový Remagen stojí mezi kopci, zatímco ten opravdový v nížině.

Text: Michal Krejčí