Co se s Emilem Zátopkem dělo po skončení filmu? Od roku 1968 až do své smrti měl výrazně složitější život

Poslední tři dekády života Emila Zátopka byly poznamenány nepřízní komunistického režimu, jehož tváří přitom ještě nedávno byl. Jak vypadal jeho život po okupaci?
Filmový Emil Zátopek
Filmový Emil Zátopek
Falcon

reklama

Očekávaný životopisný film o Emilu Zátopkovi končí v roce 1968. Jeho sportovní kariéra skončila přesně o deset let dříve a Zátopek se během 60. let více angažoval ve společenských otázkách – podporoval reformní snahy progresivní části komunistické strany, byl vidět během událostí pražského jara a následně i protestoval proti sovětské okupaci. V této době, bez bližších informací o Zátopkově normalizační budoucnosti, snímek svého hrdinu opouští. Co se však se Zátopkem dělo později?

Osudný proces

V Zátopkových biografiích bývá často skloňován nejednoznačný soudní proces s poslancem Vilémem Novým. Ten v roce 1969 obvinil čtveřici mužů z toho, že Palacha k jeho činu navedli a mělo se jednat o podvod – pouze hraný pokus o sebeupálení, který se však vymkl kontrole. Spisovatelé Pavel Kohout a Vladimír Škutina, studentský lídr Luboš Holeček a šachista Luděk Pachman se proti nařčení Nového chtěli bránit soudně a postavil se za ně právě i Zátopek. Ještě předtím, než komunistický soud jejich žalobu proti poslanci zamítl, však Zátopek svou podporu stáhl a Novému se omluvil.

Kohout později na tento obrat slavného sportovce vzpomínal jako na událost, která v mnoha lidech zlomila ochotu bojovat s okupací upevněným komunistickým zřízením. Zato Dana Zátopková svého muže hájila a odstoupení z procesu odůvodňovala tím, že si Emil uvědomil jeho nesmyslnost a nulovou šanci na úspěch. Ani tento kajícný krok však nezabránil Zátopkovu vyhazovu z armády a těžkému hledání práce. Posléze šest let pracoval jako geolog a po celé republice v potu tváře hloubil studny.

Ani později se bývalý sportovec nepřestal obávat nástupu do vězení či jiných represí socialistického režimu. Proto v roce 1977 vystoupil v televizi proti chartistům a o sedm let později podpořil neodcestování československých sportovců na olympijské hry v Los Angeles kvůli domnělým obavám o bezpečí; ve skutečnosti však byli naši sportovci nuceni následovat sovětský vzor – SSSR totiž nechtěla během studené války závodit na horké americké půdě.

Ambivalentní odkaz

V roce 1998, tedy dva roky před svou smrtí, dostal Zátopek medaili Za zásluhy I. stupně od prezidenta Václava Havla a na sklonku života se dočkal i řady dalších ocenění od různých organizací (Sportovní legenda, Olympionik století, Zlatý řád IAAF). Zátopkův odkaz je stále živý a po celém světě rezonující. Například v Belgii vychází čtvrtletník věnovaný běhu, který nese jednoznačný název Zátopek. Časopis vychází pravidelně od roku 2007 a použití jména bylo konzultováno s Danou Zátopkovou, která se o památku svého muže zodpovědně starala až do své smrti v březnu roku 2020.

Hodnocení Zátopkova vztahu ke komunistickému režimu je tedy plné rozporů. Především je však třeba mít na paměti, že sám Zátopek chtěl být především běžcem a sportovcem, do složitých otázek se montovat nechtěl – avšak jako hvězda vzešlá z dělnické třídy čelil ze strany komunistů takovému nátlaku, jemuž na rozdíl od mnoha disidentů (či třeba sportovní kolegyně Věry Čáslavské) nedokázal vzdorovat a nejednou mu podlehl. Zaslouží si proto odsudek? Těžko říct. Za silnou morální autoritu bychom však tohoto skvělého sportovce považovat raději neměli.

reklama

reklama